The Room
Režie:
Christian VolckmanKamera:
Reynald CapurroHudba:
Raf KeunenHrají:
Olga Kurylenko, Kevin Janssens, Marianne Bourg, John Flanders, Éric Gigout, Carole Weyers, Oscar LesageVOD (1)
Obsahy(2)
Matt a Kate si koupí dům na samotě. Během stěhování objeví zvláštní pokoj, který jim dokáže zhmotnit všechna jejich materiální přání. Po Katiných dvou potratech je ale jejich největším přáním dítě. (Filmbox)
Recenze (158)
Film, ve kterém se dalo tisíc věcí udělat jen trochu jinak, a nefungoval by tak luxusně, jak funguje. Perfektní hra s divákem, která začíná (schválně?) jako nejohranější “haunted house” žánrovka, pokračuje jako průhledná moralitka “be careful what U wish”, a nakonec se rozvine v... (pssst!) Sofistikovaně překombinovaná ale logicky krásně funkční vícedimenzionální hříčka, navíc se silným sociálním podhoubím a lehkými existenciálními tóny (ztráta dítěte, stárnutí, nemožnost změnit osud). Už napsat to stejně precizně do knihy by bylo obdivohudné. A Volckman to odvyprávěl bezchybně filmařinou! [Sitges FF] ()
Po předchozích zvracivých zkušenostech jsem býval k filmům nesoucím v názvu Rum a priori velmi skeptický. Vesměs totiž šlo o krutipyskové a po požití dávivé oslizlé frťany nejlacinější božkovské rzi, zabijáckého to mixu vody z pračky a chemické punčové příchuti, vzniklé jako odpad z krakování ropy, který nedá žaludku Pokoj, dokud několikrát nevyhodí veškerý obsah. Ovšem tenhle Rum, to je jiná melasa a ve srovnání s předchozími vzorky působí jako ušlechtilý panák padesátiletého Appelton Estate. Po požití se dozvíte, že upytlačit zlatou rybku nebo vytřít si z lampy džina nemusí být vždycky výhra v loterii a pustit nefertilní iracionální hysterickou piču ke generátoru labilních přání právě nejlepší nápad. Pokud ovšem zrovna netoužíte po tom, aby vás opíchala vaše vlastní kukačka. Originální, neotřelé a dostatečně zábavné na to, aby jednomu ani moc nevadilo, že v pouhém dvoučlenném obsazení kunduje jako vždy zoufale nehrající kapitánka ukrajinského Daviscuntového týmu neméně ochrnutému a navíc vizuálně až odpudivému belgickému slizákovi. ()
Po skvělém traileru nakonec jen lepší průměr. Matt a Kate si koupí izolovaný dům, ve kterém objeví místnost, která dokáže zmaterializovat jakékoliv přání a tahle sekvence je podána velmi zábavně, dokud si Olga Kurylenko nebude přát něco, co nikdy mít nemohla. Přišlo mi, že druhá polovina už není tak zábavná a zajímavá. Dějí se tam poměrně dost WTF záležitosti a finále je podivně překombinované. Díky nápadu a krásné Olze to za vidění možná i stojí, ale čekal jsem to vyhrocenější možná i napínavější. 60% ()
Absolútne ukážkový mindfuck, o ktorom zrejme nebudete vedieť, čo si máte myslieť. Atmosféra je super, niektoré scény tiež, ale nie je to žiadny ľahko (resp. vôbec nejako) zaraditeľný film. Dokonca ani žáner nie je istý. A Kevin Janssens mi bol dosť nesympatický. Vlastne ani neviem, čo by som k tomu napísal. Nebolo to zlé, ale ku koncu som toho mal po krk. Udeľujem bezradné 3* a rýchlo utekám preč. ()
Film zabitý tím, že jeho postavy nedokážou vést dialog jako dva lidé, mluví v nesmyslných hádankách a nenapadají je absolutní banality - takže celý film nakonec působí nepřesvědčivě a naprosto nefunkčně, vlastně mnohem víc, než by bylo nezbytně nutné. ()
Ucházející mysteriózní thriller, jehož zvraty jsem ale úspěšně předvídal a postavy spolu místy komunikovaly dost blbě, respektive vůbec. ()
Symbolická variácia ľudovej múdrosti o tom, že by sme si mali dobre rozmyslieť, čo si prajeme, pretože sa nám to potom môže splniť. Nuž, tu sa plní všetko každému zo zúčastnených. A je z toho kucapaca. Bez napätia, strachu, bez skutočnej záhady. Naťahovaná rozprávka s moralizujúcimi momentami. ()
Tak tomu říkám za málo peněz zatraceně hodně kvalitní muziky. Tohle muselo stát na dnešní poměry doslova pakatel, a skrývá se v tom tolik srandy! Doporučuji nic nezjišťovat, sehnat a pouštět. ()
Nebyt koktaveho rozpravania (charakteristika aj psychika postav sa obcas skokovo meni zo sceny na scenu), tak sme tu mohli mat taky mensi kult. Ma to totiz super napad, dobre myslienky aj dobru atmosferu. Samozrejme plati, ze cim nenej viete o deji, tym lepsie. 8/10 ()
Středobodem tohohle Pokoje je právě pokoj, v jehož útrobách se přítomným okamžitě zhmotní vyslovený přání. A jak už to tak bejvá, má to jedno dost nepříjemný ALE. Můžu jen prozradit, že film jako chameleon osciluje mezi barvama mysteriózního dramatu, thrilleru a občas jemně zabrnká i hororově. Jeho největší devízou je fakt, že do poslední chvíle není jasný, co se stane, jak se to stane a nakolik to bude správný. Docela dobře se tu přesahuje do jemně filozofických sfér (odpovědnost za vlastní rozhodnutí, mateřství a jeho důsledky, materialistický hodnoty a samozřejmě taky věčná otázka, zda byste opravdu chtěli mít všechno, pokud by to mělo JISTÁ omezení), ačkoliv právě tady se ukazuje největší slabina - The Room je zkrátka moc chytrej a příliš myšlenkově potenciální film na to, aby sfoukl všechno za devadesát minut. Finále kombinuje příliš divoce, až se divák začíná ztrácet v situaci i pravidlech; mnohý nápady / myšlenky zůstanou nevyužitý. Na každej pád je to ale film dobrej a Olga Kurylenko jako zdeptaná mamina docela dobře přerůstá z modelky v charakterní herečku. ()
Dům s tajemným pokojem, co splní každé přání, se nakonec logicky stane pro mladý pár prokletím. Faustovské téma je jasné - nic není zadarmo a za všechno se platí. Líbil se mi nápad, jak vše domem vytvořené musí zůstat uvnitř. Ale jak už to bývá, každé pravidlo má nějakou tu výjimku. Tahle se ovšem Mattovi s Kate moc líbit nebude! Závěr se proměnil v jednu velikou zábavnou naháněčku, ale čtvrtou hvězdu dávám za samotný konec, byť ta světla ani blikat nemusela, jelikož ho snad pochopil každý. Vizuálně u hudebně příjemné, herecky solidní. Nejde o nějaké prvoplánové strašení, spíše o tísnivou atmosféru a tušení něčeho zlého. ()
Kate a Matt jsou mladí manželé, kteří si pořídí „překvapivě“ levný starší barák kousek za New Yorkem. Brzy zjistí, že jeden pokoj je speciální a plní všechna hmotná přání. Schválně nezmiňuji jedno zásadní pravidlo podmiňující funkčnost pohádkové místnosti. Co začne náhodným přáním v podobě dolarů na nákup, to se velmi rychle zvrtne v pomalu existenciální drama, kde docela sympatický pár dostane okamžitou možnost přeskočit k věcem, po nichž každý v životě touží, ale často se jich bohužel (naštěstí?) nedočká. Velká škoda, že film není natočený trochu zajímavěji, scénář si tentokrát zasloužil mnohem vyšší rozpočet. Přesto opatrně doporučuji. ()
Rozbeh ma úplne nechytil a zábava dvojice hrdinov v čarovnej miestnosti bola spočiatku celkom povrchná. Keď sa však Kurylenko rozhodla, aby jej miestnosť poslala vytúžené dieťa, začalo ísť pomaly do tuhého. A od stretnutia s vrahom vo väzení som už The Room žral až do konca. ()
Nápad skvelý, no bolo to rozvinuté do slabšej dejovej linky. Tiež občas iritovala všeobecná tuposť podareného párika. Ja by som si napríklad peniaze alebo žrádlo neprial. Prial by som si niečo lepšie. Napríklad skrinku, ktorá by mi prezradila všetky záhady vesmíru a podobne. Ale pozeralo sa na to dobre. Lepší priemer. 65/100 ()
Nekoukejte na trailery, vyhněte se spoilerům! Příjemně hravá první polovina filmu poskytne dostatek odlehčené zábavy a předznamenává, že se hlavním postavám jejich nerozvážnost zpravidla musí vymstít, a tak přijde druhá polovina v podobě bezvýchodné situace, která je vystaví několika nepříjemným zkouškám. Snímek docela solidně pracuje s pravidly, které si pro fungování titulního pokoje nastavil, aby ve finále zdánlivě neškodnou hru s přáními překlopil v thriller téměř matrixového ražení. Ústřední duo Olga Kurylenko a Kevin Janssens film dobře táhnou kupředu, a když jejich postavám diváci tu prvotní lehkovážnost po objevení pokoje odpustí, musí jim ke konci zpravidla fandit. [Sitges 2019] ()
Jakási artově zabarvená studie lidských charakterů a nectností rozhozená na plochu zanedbaného domu, v němž je místnost, co plní veškerá hmotná přání. Vtip je v tom, že s vytouženou věcí nelze vyjít ven z domu. Zabydlený manželský pár si užívá jmění a pak si drahá polovička poručí vytoužené dítě. A trest přijde záhy. Do toho se barabiznou plíží přízrak dávné rodinné tragédie, k níž v domě došlo, který na sebe bere podobu na dlouhá léta odsouzeného vraha. Konkrétně tenhle obehraný nápad s tajuplným vrahem není uspokojivě rozvinut, vesměs z něj nic zajímavého nevzejde, navíc je nápravný institut, kde pobývá, poměrně volně přístupný a návštěvy se nijak vehementně nekontrolují a neprověřují a vězeň si může i zatelefonovat. Idea pokoje splněných přání je sice pěkná, ovšem docela rychle se obehrála. A jelikož evropského režiséra Christiana Volckmana chytla umělecká slina, tak se většinu filmu nic neděje. A dojde to tak daleko, že to hororové cosi, samozřejmě nečekat žádné gore, se probudí až v závěrečné fázi, která je pojata ve stylu "já nejsem já". A podstatný rozměr dostane fádnost a naprostá rozvleklost, napětí má značně kolísavou úroveň. Precizní práci zastala Olga Kurylenko, herecké vnadidlo, a její herecký kolega Kevin Janssens se zhostil své úlohy též kvalitně. Celkově mě režijní styl moc neomámil. Nejméně o dvacet minut bych film zkrátil, načež forma krátké povídky v nějakém hororovém pásmu by tomuto námětu vyhovovala lépe. Po filmové stránce je to zhola průměrně natočeno. Výjimku tvoří pěkná kamera Reynalda Capurra, navozující občasný atmosférický až existenciální rozměr. A stačí vidět jen jednou. Určitě se k tomuto morálně pojatém snímku v budoucnu nevrátím. 5/10 ()
"Popelu popel a prachu prach, mamince incest, taťkovi strach." Žabožroutům třikrát sláva! Za prvé za ňuňané miminko, jež zaplní bezednou jámu v duších. Černou díru v hlavě, vyvrtanou zběsilou vývrtkou pařby na tisíc způsobů, konzumní prázdnoty a existenciální úzkosti. Za druhé za přeludovy dobré úmysly, s nimiž si chtěl hrát na taťku ("vím jak na to, mami, viděl jsem, jak to s taťkou děláte"), asi aby milované mamince poskytl láskyplný fullservis, aby její libido netrpělo nouzí. A naposledy i díky za kvalitní materiál k přemýšlení... Cha, už to mám, jak bych z pokoje vydojil skutečné reálné prachy. Řešení je prosté. Je to bordel. Pardon, chtěl jsem říct nevěstinec, hampejz, vykřičený dům, jak je ctěná libost. Pokoj by pro svého bordelpapá (tedy pro mě :-)) zhmotňoval obyčejné děvky, jakož i ty neobyčejné, luxusní kurtizány, vulgární štětky, běhny, coury, helmbrechtnice i láryně nectné, tedy kurvy všeho druhu, ras a tělesné konstituce (klidně i tu jednonohou prostitutku s protézou ze slonoviny). Před barákem by pak stála fronta prasáků, taktéž všeho druhu a všech myslitelných i nemyslitelných úchylek a já bych jen kasíroval a kasíroval, tvrdá eura! No nic, zpátky na zem a zpět k filmu. Přeludy jsem si užil, hlavně s tím taťkou, jednou nohou v Osvícení a s chlapečkem jednou rukou v Drákulovi, neb slunce tě spálí na prach, bejby, a s čumákem pod respirátorem, neb venku všude lítají ty ošklivé bacily. Corona rulez. ()
Vzhľadom na modré čísla udeľujem plný počet. A som trochu sklamaný z toho, o ako málo známu snímku ide. Prečo preboha? Ak by vznikla napríklad v produkcii Blumhouse, mohlo ísť o slušný nízkorozpočtový hit. Nnajviac ma The Room zaujalo tým, koľko tém ponúka na premýšľanie. Od toho, aby sme si želali skutočne len, to, čo je prirodzené, alebo to, že v živote skutočne nie je nič zadarmo a ak áno, tak za to musíme aj tak neskôr minimálne dvojnásobne zaplatiť. No a ide aj o materskú túžbu, ktorá je pre ženu skrátka ten najsilnejší pud v tele a mozgu. Alebo až po otázky náboženské, kedy môžeme usúdiť, že každý je stvoriteľom, čiže Bohom vlastného života a osudu. No a záver a posledný záber? Čo viac chete, ako niečo, čo vo vás bude rezonovať podobne, ako posledný záber v Inception. ()
Na mě až moc sci-fi, ale jinak celkem dobrá psychárna. ()
Opět lákadlem, má oblíbená, krásná Olga, která mi konečně, opět ukázala svou prdýlku =) Slušný úvod "pobavíme se" takhle nějak jsem si to vždycky představoval, že by mohlo fungovat, kdyby to šlo. No, slušně napínavé psycho s výborným finále. ()