Člověk proti zkáze

Tragický konec našeho největšího spisovatele 20. století. Celým filmem se line ona depresivní atmosféra konce 30. let, prokládána o něco méně smutnými rozhovory s tzv. Pátečníky, někdy jen s prezidentem Masarykem. Každopádně Abrhám i Řehák jsou pro role bratří Čapků jako stvoření a zejména v závěru je z nich obou cítit obrovská opravdovost - zklamání z Mnichovské zrady, bezvýchodnost přicházejícího nacismu a hlavně jakási bezmocnost něco změnit. Oceňují navíc, že na sklonku totality nebyl snímek nijak ideologicky pokřiven a zachovává věrný obraz o neveselé době. (13.08.2009)

Znamenitý obraz posledních několika let jednoho z největších českých demokratů Karla Čapka. Myslím, že zajímavá je i obecná sonda do duší typizovaného českého člověka (typizovaného říkám záměrně, protože je mi jasné že se to nedá paušalizovat všeobecně - ať už na větší či menší část) člověka remcajícího a věčně nespokojeného. (19.09.2012)

Tento film pro mě neznámých režisérů je překvapivě velice zdařilou, laciné agitce se obloukem vyhýbající a nepatetickou poctou dílu Karla Čapka. Co jsem tak četl, tak jeho rodinné vazby a osobní vztahy asi zdaleka nebyly tak ideální, jak je líčí tento film. Ale jelikož cílem tohoto Člověka proti zkáze je vystavět memento českému velikánovi, takové, které jej popíše coby jednu z největších osobností našeho národa, mi přijde scénář i děj, vzhledem k jeho jednoznačnému odkazu, v pořádku. Nejen to, některé dialogy (např. ty s TGM) mají platnost pro jakoukoliv dobu. (14.10.2013)

Vytrvalost i za totality růže přinášela. Houževnatost, dříčšství i nadprůměrně vysoká kvalita námětu a scénáře vytvořily víc než solidní základ pro uctění památky a odkazu jednoho z českých velikánů světového ohlasu - skromného, od mládí těžce nemocného, ale o to pracovitějšího a pozitivnějšího největšího našeho všestranného spisovatele Karla Čapka. Jeho osobnost vedle životního rozměru slouží současně jako průsečík do veřejného života První republiky. Strhující výkony Abrhámův a Maciuchové doplňuje i vrcholná role někdejšího plachého milovníka starších českých filmů Svatopluka Beneše, jehož Masaryk v sobě slučuje nespornou velikost s magicky působícím lidstvím, prostotou na jedné a pocitem až důvěrné blízkosti i nepředstírané úcty na straně druhé. Ocenění zaslouží i připomenutí důležité skutečnosti: Masarykovo a Benešovo Československo bylo vyhledávaným útočištěm německého a rakouského demokratického exilu. Pokud se nemýlím, je toto dílo také prvým uměleckým ztvárněním jedinečné vnitřní atmosféry pátečnických setkání. Tento pozdní potomek československé filmové vlny šedesátých let měl být již dávno pro svou mimořádnou závažnost - i nonprofitně - převeden na DVD nosiče. (25.08.2007)

Geniální Karel Čapek štvaný příslušníky vlastního národa, jemuž celý život obětavě sloužil a ve světě mu dělal to nejlepší jméno. A nemyslím to nijak nadneseně, takhle to skutečně bylo. Přesto si myslím, že tady neplatí “čiň člověku dobře, peklem se ti odmění”, ale spíš snad “není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem”. Možná bych ocenil, kdyby z filmu zřetelněji vyplynulo, z jakých kruhů se rekrutovali Čapkovi nejhlasitější kritici. Jinak jsem jím ale velice mile překvapen a věřím, že Karel Čapek by se za něj na tvůrce taky nezlobil. (21.12.2017)