Rvačka mezi muži

A dál? Pochcípáte všichni, jeden po druhým. Celá ta vaše partička! Vykrádačka klenotnictví je pro mě jednou z nejlepších scén, jaké kdy byly natočeny. Celým filmem se prolíná ponurá atmosféra a napětí, které vás místy donutí nedýchat. Dostat se pomocí výkružníku do sejfu přímo v klenotnictví byl naprosto dokonalý a odvážný nápad. Kolik lidí by na to přišlo a mělo nervy to provést? (13.07.2008)

O dvě třídy lepší než Kubrickovo "Zabíjení". Vynikající podívaná a jedna z největších klasik filmu noir. Již začátek je stylový - pohled na ruce karbaníků volně přejíždí na jejich ostře řezané tváře. Prvních zhruba 40 minut je sice pomalejších, ovšem ne nudných. Omračující je scéna loupeže beze slov a hudby - snad nejlepší zobrazení loupeže na filmovém plátně. Druhá polovina je jedno veliké napětí a na závěrečných deset minut tu máme jednu velkou katarzi. Herci jsou do jednoho naprosto fenomenální - Jean Servais coby Tony Lapka byl skvělý, mladý Robert Hossein si svého vyšinutého vrahouna rovněž užil. "Rvačka mezi muži" (nebo chcete-li známější název "Rififi") je po všech stránkách poctivé a bezchybné noirko, kde muži jsou mužní a charismatičtí, z žen sálá vášeň a nepředvídatelnost, rány bolí, pot je opravdový a kulky mají zvuk. Jules Dassin do nejsilnějších scén záměrně nedával žádný hudební motiv a ani žádné dialogy. A tak to má být. (07.12.2007)

Je to bezesporu skvěle natočené, hlavně kamera je úžasná. Ale kdovíproč, s výjimkou scény loupeže mě to zdaleka nechytlo tak jako Melvilleovy mistrovské kousky. Postavy mi připadaly jaksi ploché, nevýrazné a splývaly jedna do druhé, navíc dějové zvraty se děly poněkud příliš samozřejmě a kvůli tomu jsem se do filmu nemohl úplně ponořit a užívat si ho každičkou vteřinu, jako například u Melvilleova Osudového kruhu. Jako milovníka noiru mě to lehce zklamalo. (10.08.2012)

Francouzské kriminálky patřily vždy k tomu nejlepšímu v daném žánru a nakonec se jedna z nich stala i klasikou žánru Noir. Jednoduchý příběh, který je zasazen do brilantního scénáře plného skvělých dialogů. Z celého filmu mi v hlavě nejvíce uvízla ona 25 minutová část bez jediného slova a hudby. To je naprostý vrchol Rififi a vůbec jedna z nejzdařilejších loupeží, která se kdy ocitla na filmovém plátnu. Jules Dassin - muž, kterému můžeme nejvíc ze všech poděkovat za tenhle snímek. Nejen, že zvládl svou postavu Ceasera, ale ještě k tomu usedl na režisérskou židličku a podílel se na scénáři. Všichni ostatní herci zahráli famózně a nemá cenu se rozepisovat o jejich výkonech, raději si Rififi někde sežentě, neboť se opravdu jedná o klasiku podobně jako třeba Kubrickovo Zabíjení..... (14.10.2008)

Samotná scéna heistu je fantastická, ale inak všeobecné nadšenie nezdieľam. Dassin si mohol vo Francúzsku dovoliť odvážnejšie scény, ale (i keď je povojnový Paríž pôsobivý) atmosféra nemá na súdobé americké klasiky. Napriek dvojhodinovej minutáži a prostému priamočiaremu príbehu som sa síce nenudil, ale s výnimkou samotnej lúpeže a tých dvoch hudobných čísel ani veľmi nebavil. (28.04.2020)