Jak se točí Rozmarýny

Nečekal jsem, že Věra Plívová - Šimková ode mě někdy nafasuje tak nízký hodnocení, ale nedá se nic dělat. Naprosto žádná souvislost nic, prostě jen si tančíme, zpíváme, žvatláme a spějeme ke svýmu konci. Dobrý byly pouze scény kdy se točí Rozmarýny a režisérka v podání Ivy Janžurový musela působit i jako psycholog aby děti danou scénu zahrály v tom jsem poznával samotnou Věrů Plívovou Šimkovou, ale jinak hrůza a děs obchází naší televizí. Vlastně abych se přiznal nepochopil jsem proč se kvůli roli v "rozmarýnech" hlavní hrdinka musela hodit do hola, alespoň že "leontýnku" nevzali trojkou, to bych asi nepřežil. Velký očekávání se změnilo ve velký zklámání. (12.04.2010)

Neskutecne debilni film. Jedinej klad je asi v tom, ze se tu vyskytuje spousta znamejch ceskejch hercu coby deti, coz ovsem neznamena, ze by nejak uzasne hrali. Navic sem misty nestihal co je film a co skutecnost, pisnicky mi po chvily lezly na nervy a je tu spousta naprosto nelogickejch situaci, ze sem si rikal o co zrovna de. Navic, i kdyz to je dost kratky, mel sem co delat, abych film dokoukal. Nevim jak detem, ale me se to nelibilo. 2* za herce a zhruba 5 dobrejch foru. (11.09.2006)

Dětský předchůdce cimrmanovského TRHÁKu dopadl o poznání lépe. Dětskýma očima viděný svět filmového natáčení dětského filmu v úsměvné, tak trochu výstřední atmosféře s neomylnou samozřejmostí objevuje pod povrchem zdánlivě odlehčených situací a gagů starou pravdu. To, co je zdánlivě výhradně dětské nezávazné skotačení a nevinný boj o větší místo na slunci, je ve skutečnosti příprava na nesmlouvavou dospělost; dětské hry se stoupajícím věkem tu znamenají postupně stále průhlednější boj o co nejprestižnější životní statut. Stupňované nesmlouvavosti odpovídá kvalita nejen důrazu, ale především podrazu. Opar něhy a okouzlení novým životem rozhodně není to, co by určovalo pravidla hry. Naopak. Hravost je dospělostí a naopak, utěšují se často ti, kterým se proti jejich vůli podařilo dospět. Vidět to však lze i jinak. Ze zdola. Dětsky. Realisticky a neiluzívně. Třeba dospělýma očima režisérčinýma. Tak už víte JAK SE TOČÍ ROZMARÝNY? (21.03.2008)

Silně neukočírovaný a hlavně nevyvážený film. (05.03.2009)

Z dětství jsem si pamatoval víceméně několik scének a taky fakt, že se mi tenhle film nelíbil. A v tom se po těch letech, bohužel, nic nezměnilo. Děj to skoro žádný nemá, Iva Janžurová je ve své roli (netypicky) hodně nesympatická a ty oholené hlavy mě jako špunta děsily. A to by se u veselého dětského filmu stávat prostě nemělo. 35%. (19.09.2010)

Tenhle film byl pro mne docela zmatečný, protože realita od natáčení filmu šla skutečně odlišit jen velmi těžko. Díky tomu jsem se několikrát ztratil v ději a proto mne film bavil stále méně a méně a ke konci jsem se ptal sám sebe, kdy ta blbost už skončí, protože z toho skoro nic nemám. A úvodní písnička už mi v druhé půli filmu lezla pěkně na nervy. Je ale pravda, že je zde velká koncentrace známých herců a hereček, a to dělá film zajímavým. Jinak ale není téměř o co stát. Ale přesto oceňuji tehdejší snahu filmařů natočit film o dětech pro děti, a ani na tomto filmu téměř není vidět, že vznikl za komunismu, což je taky určité plus. Celkově tedy dávám dvě hvězdičky. Třeba až film uvidím podruhé, zaujme mne více, ale zatím to vidím takto... (07.11.2007)

Nevím, nevím. Kdyby to byl alespoň takový ten film - Jak se točil... bla bla. Jenže pokud vím, tak k tomuto filmu žádný hlavní film Rozmarýny nejsou. A tak jen koukáme jak se cosi natáčí. Zábavné to není, napínavé také ne. Sice z toho trochu čpí retro končících sedmdesátek a tudíž leckdo zavzpomíná na mládí či dětství za totáče, kdy svět kolem byl nesvobodný, ale my to tak necítili - ale to je tak všechno. Když jsem tak přemýšlel koho může tento film oslovit, tak asi jen tehdejší dětské hvězdy, jichž je film plný. To ony na úkor školy se účastnily všech těch komparzů, zkoušek, natáčení, pobytů s filmovým štábem a natáčecích dní... Leckdy vznikly legendární snímky dětmi dodnes oblíbené jako Bota jménem Melichar, nebo mnou milovaný Ať žijí duchové ! Tenhle film ale nemá šanci oslovit ani rodiče, natož dospělé. Dávám za dvě paruky. * * (19.03.2017)

Ikona československého dětského filmu nás nechává nahlédnout do zákoutí tohoto kumštu. Osobitá Iva Janžurová plná filmařského slangu, a také jistě vystihující samotnou režisérku, nám tu ukazuje práci s dětmi a s filmem. Práci, která šla přímo od srdce. Barrandovská filmová továrna pracuje naplno, stejně jako celý štáb, pod vedením lidsky přísné režisérky. Hledání skutečné dětské osobnosti a všechny strasti i radosti natáčení. Svěrák a Smoljak pojali svůj film o filmování jednoduše, spousta parodujícího humoru a písní. Paní Plívová - Šimková si do toho přidala ještě drama, a takovou, řekl bych, větší reálnost, co se týká filmařských možností doby. Poctivý filmový svět, který nemá nic společného s tím komerčním a za účelem výdělku točícím světem dneška. (11.03.2013)

Má to samozřejmě fajn obsazení (včetně dětských herců) a někomu se může líbit i trochu nahlédnout do zákulisí natáčení (trochu ve stylu Trháku), ale to je tak všechno. Dějově je to strašně nezajímavé, až nudné, a dokonce ani ta Hapkova hudba to nějak nevytrhne (když tam navíc člověk už snad popáté slyší dokola tu příšernou píseň Jany Kratochvílové, má pomalu chuť proskočit oknem). K režisérce chovám respekt, ale z její filmografie podle mě obstáli jen Páni kluci a Krakonoš a lyžníci, a zbytek už za vidění moc nestojí, bohužel. (29.05.2023)

Obsazení Ivy Janžurové a talentované Pavlíny Mourkové byl dobrý tah. Ovšem pak jsou ve filmu i hluchá místa, která jsou rušivým elementem, a režisérka Plívová-Šimková ne všechno ve filmu zvládá. Jako by byl místy nad její síly. Místy poutavé, místy nudné, až o ničem. Takové jsou Rozmarýny. (30.03.2009)

„Americká noc pro děti a mládež“ v režii Věry Plívové-Šimkové. Aneb poetické přiblížení filmařského zákulisí dětskému divákovi, se zajímavým prolínáním dvou příběhů v hlavní postavě Rozmarýně, která jedno pocitově pestré drama ztvárňuje před kamerou a druhé zároveň ve stejné době uvnitř své duše prožívá, s řadou hezkých nápadů rozložených v průběhu celého filmu až do roztomilého konce s pouliční hrou na film a jeho natáčení...   s krásným nahlédnutím do často opravdu náročné práce s dětmi (co teprve při práci umělecké!)... Já měl filmy této paní režisérky vždycky hodně rád, Pány kluky a Krakonoše jsem si před pár lety pouštěl pravidelně a většina z nich na mě dýchá mě jedinečným kouzlem radostí i drobných starostí dětských časů. Osobitě mě paní Věra v Rozmarýnech potěšila postavou režisérky v podání Ivy Janžurové, do níž přetavila svůj temperament, zkušenosti, vložila svůj pohled na tuto práci a s nadhledem ukázala kus vlastní práce na scénách, které někdy hezky evokují předchozí režisérčiny filmy. Ještě větším potěšením mi bylo poslouchat krásnou hudbu Petra Hapky, který svými melodiemi umí rozveselit, roztančit či dojmout. Po všech stránkách nádherná tvorba dělaná srdcem, asi takto si jako již dospělý divák představuji původní autorský film pro děti a mládež, který zároveň dokáže upoutat bez ohledu na věk. [85%] (12.09.2022)

Z těch ostříhaných vlasů jsem měl v dětství trauma... (26.07.2007)

Věra Plívová - Šimková dokázala vlastní scénář umně zrežírovat. Jednoduchý nápad připomínající hraný film o filmu nebo - jak píše historik Trhák oživují nápaditá taneční čísla zasazená do natáčení Rozmarýnů. Vedení dětských herců je výborné. Zajímavé je, že např. Miriam Chytilová, známá jako hlavní představitelka ze seriálu Tajemství proutěného košíku, se v tomto filmu přirozeně zařadila mezi vedlejší postavy. Výkon Pavlíny Mourkové v roli Růženy je parádní. Škoda, že její postava nebyla o trošku líp prokleslena ve vztahu k rodičům. (19.09.2010)

Asi jsem nikdy nebyl dítě. Nebo aspoň normální dítě. Dětské filmy se mi nikdy nelíbily, ani tehdy, ani teď. A tenhle tuplem ne. (13.08.2012)

Tohle se mi nikdy nějak nevrylo pod kůži. Beru to jako průměrný Československý snímek. (06.06.2012)

Tak z tohoto filmu jsem před 10ti lety dokázal mít docela solidní depresi. Nic víc ani nic méně mi bohužel nedal. (13.12.2009)

Výborný nápad, krásné barvy, fajn Janžurová, míň fajn Lábus s Veškrnovou, uřvaný ambient, odrhovačková hudba, normalizační studio Barrandov v plné síle. (17.02.2018)

Iva Janžurová byla skvělá. Jinak je to zcela neškodný film o filmu pro děti. (18.09.2010)

Pravda je, že je to hodně schizofrenní film, jednoznačně zaměření na zábavu okamžiku, ne na celkový děj. Normálně bych takovému dílu dal sotva dvě hvězdy, ale filmy režisérky Věry Plívové - Šimkové na mě vždycky působily okouzlujícím dojmem, prostě snímky, ze kterých přímo září pohoda a to přitom rodinné filmy ani nemám rád. K titulům, pod jejichž režisérskou taktovkou je podepsána tato žena se vždy rád vracím, ne kvůli ději, ale kvůli pobytí v krásném idealistickém dětském světě. Jenom škoda, že Pavlína Mourková, která tu excelovala v hlavní roli, později vymetala (vymetá) více méně už jenom nejhorší televizní seriály. (25.10.2011)

Slušná dětská rodinná komedie, na kterou se já celkem rád dívám, i když nevyhledávám jí a čekám na reprízu. Musím ale říci, že se mi zde nelíbila ve své roli paní Iva Janžurová, kterou mám jinak velmi rád. Děti hrály celkem hezky, i když některé pasáže mi připadaly nudné a písničky mě tolik neoslovily. Dost mi splývalo, co je film a co natáčení. (24.11.2010)