Léto s Monikou

Kdybych neznal jméno režiséra předem, vůbec bych u Léta s Moniky nehádal zrovna Bergmana. Poměrně epický příběh ústřední dvojice, jejichž čas rychle ubíhá, postupně přechází z letní romance ve jménu mladistvých radovánek, s duchem komorní vzpoury mládeže proti komformismu starší generace, až ke závažnému střetu s následky a dalším životem. Dokáže být i poetický, zábavný, později napínavý, emocionálně pestrý, realisticky ukázat život v autentických prostorech chudinské čtvrti ve své době, rozehrát námět nerozvážného konání ze zamilovanosti mladistvých, přijít s vtipnými scénami (alespoň já tak vnímal tu stylizovanou rvačku) i depresivní atmosférou směrem k vyvrcholení. Za mě rozhodně to lepší a kvalitní ze švédského filmu této epochy, mezi vyčpelými krimi a kýčovitými limonády, s jakými jsem měl v minulosti čest, byť vrcholy Ingmara Bergmana měly z mého pohledu teprve za pár let přijít. Už tady jsem ale mohl obdivovat pěknou výtvarnou stránku a místy i klasickou severskou spjatost Seveřanů s přírodou, třeba i s měnícími se účesy hlavní hrdinky, která během útěku a hlodání masa v lese působí na chvíli až jako divoženka. I po mnoha letech od vzniku na mě Léto s Monikou působilo jako dostatečně zajímavé psychologické drama, které mi některými motivy a scénami připomnělo o pár let mladší československé filmy o „mládeži na scestí“ typu Cesta zpátky nebo Probuzení. [75%] (25.05.2023)

Jednoduchý příběh s naivním mladíkem a povrchní dívkou nemohl skončit dobře ne kvůli návratu do města, ale právě kvůli lehkovážné povaze hlavní postavy, jejíž charakter opravdu za moc nestál. Z celého filmu je pozoruhodný ale pohled hrdinky na kameru, který avízuje brzký konec vztahu a závěrečná retrospektiva jejich vztahu. (08.01.2011)

Po delším čase jsem se Bergmanem nechal zavést do temných zákoutí ženské duše. Prvotní setkání s živelnou, spontánností nabitou Monikou mě bavilo sledovat a usedlý jeliman Harry působil rušivým dojmem. V povznesené náladě nesourodá dvojice nastartuje člun a pustí se do zcela nepředvídatelného letního dobrodružství. Manická rozvolněnost Moniky působí roztomile na Harryho stejně jako na diváky do chvíle prvního "houbového" zádrhelu a prvotního vážnějšího konfliktu, který vyústí v potemnělý návrat zpět do Stockholmu. A zde nastane definitivní zvrat ve vyprávěném příběhu. Z manické rozvolněnosti je divák bez okolků vhozen do depresivní reality všedních dní. A divák, stejně jako Monika, propadá zoufalství. Který vyústí v mrazivý Moničin pohled přímo do kameru (škoda, že právě v této chvíli film neskončil, bez závěrečné doslovnosti bych se obešel). Geniálně maniodepresivní film, se skvěle napsanou ženskou postavou. A vážení, s tou vaší hysterií jděte do háje. Smutný film o neveselých věcech a rozpadu jednoho mladého života. Tohle prostě Bergman zvládá navýbornou. [Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií] (03.04.2015)

Godard vybehol z kina a kričal: "Bergman stvoril ženu!" Táto situácia sa ešte bude asi v histórii viackrát opakovať. Rozmrzelá, náladová, pokušiteľská a živelná Harriet Andersson ako "oplácaná" Monika uhranie svojim zjavom ešte nejedného cinefila. Leto s Monikou je jedno z najvhodnejších zasvätení nielen do mystéria ženy, ale aj do mystéria Laterny Magiky ako nám ju servíruje Ingmar. Tu sa Bergman ukazuje vo svojej plnej sile. Vidieť raz toto dielo v mihotajúcom sa svetle 35mm premietačky je môj sen. Impresívne zábery mesta na úvod. Vnútrozáberová montáž. Takmer sa dodržuje pravidlo, čo obraz to jeden záber. Keď strihnú detail na tvár, tak je to silný a presne určený emočný zásah. Geniálna práca so svetlom. Keď prvýkrát na scénu vojde Harryho otec, je nasvietený odzadu a v celom obraze mu ani raz neuzrieme tvár. Sugestívne natočená bitka s Lellem. Erotická scéna s Monikou. Ja vybieham z obývačky a kričím: "Bergman stvoril ženu!" (24.05.2012)

Jeden z mála filmov, kde sa Bergman opiera o sociálnu situáciu hrdinov, zrejme silne ovplyvnený neorealizmom. Príčiny neskorších zlyhaní však možno hľadať nielen v nelichotivom zázemí domova. Bergman vytvára čím ďalej od mesta, tým krajšie a idylickejšie zábery, čím vyjadruje iluzórnosť, ale aj skutočnú krásu onoho leta, ktoré sa už nikdy nevráti. Možno polemizovať nad Monikinou premenou v záverečnej tretine filmu, či je dostatočne pripravená a či Monika bola počas dovtedajšieho deja až tak nesympatickou postavou. Celkom by som privítal nejaké pokračovanie ako Druhé leto s Monikou po 15 rokoch, kam obaja protagonisti dostali... (25.04.2016)