Já, Claudius

12/12 Sice bych více ocenila přepis, který připravoval von Sternberg v roce 1937, ale bohužel ho nedokončil. Nicméně BBC seriál samozřejmě vyniká už svou délkou a divák má tak více prostoru se sžít s jednotlivými postavami, popřemýšlet si o intrikách babičky Livie a rozhodnout se, jestli by byl pro republiku či nikoli. Samozřejmě, že v momentě nástupu monstra jménem Caligula se celé jemné předivo intrik mění v doslovné orgie a zejména vyniknou choutky Tiberia a speciální vztah mladého Botičky s jeho prababičkou. Díky čemuž se Já, Claudius může směle měřit s takovými skvělými dnešními záležitostmi jako je Spartacus: Blood and Sand (Gods of Arena & Vengeance). Jistě, na druhou stranu rok 1976 v BBC sebou také přináší extrémně pomalé scény a podivné masky, ale dějem je seriál tak nabitý, že není potřeba mít pocit jakýchkoli prostojů. Nadto nový dabing není vyložená prohra, rozhodně ne pro někoho, kdo ten původní nezažil. Ovšem to, co se děje v druhé polovině seriálu docela hraničí s laťkou zobrazování římského světa a navzdory své televizní inscenovanosti, je to celé nadmíru nechutné. A právě výpravná pohádkovost současného Spartaca vedle toho působí jako dětská selanka, ačkoli právě jemu bývá připisováno v negativním světle to, za co je Claudius veleben s naprostou samozřejmostí. Messaliny mi bylo vždycky líto... #bbc (09.03.2012)