Sommarlek
Summerplay
Summer Interlude
Režie:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHrají:
Maj-Britt Nilsson, Birger Malmsten, Alf Kjellin, Annalisa Ericson, Georg Funkquist, Stig Olin, Mimi Pollak, Renée Björling, Gunnar Olsson, Emmy Albiin (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Marie je primabalerína ve stockholmském baletním divadle. Během zkoušky dostane balíček, ve kterém najde tajný deník své první lásky z letních prázdnin před třinácti let. Jako patnáctiletá strávila u svého strýce léto, které změnilo celý její život. Zatímco panovačný strýc a teta, které byla diagnostikována rakovina, byly pro mladičkou Marii nutným zlem, mladý Henrik ze sousedství se stal jejím přítelem a velkou letní láskou. Tragická nehoda však mladý pár navždy rozdělila a Marie se se zlomeným srdcem musela po prázdninách vrátit do města ke své úspěšné taneční kariéře. Ponořená do melancholie nechala svůj život jen tak plynout, objevený deník ji však přesvědčí, aby se znovu vydala ke strýci a pokusila se probrat z letního snu, který se mezitím změnil na emocionální kóma. (Edisonline)
(více)Recenze (32)
I velikán kdysi, dříve, než se stávaá a posléze stane velikánem, musel nějak a něčím začínat. Na Bergmanovi imponuje mj. i to, že také z jeho skromných začátků - lze to konstatovat s dostatečnou znalostí jeho dalšího vývoje - vidíme a cítíme silnou, mimořádně rychle vyzrávající uměleckou osobnost, která nebojácně zakomponovovává základní znaky své budoucí neopakovatelné poetiky do navenek konvenčního, poněkud sladkobolnéhp příběhu nešťastné lásky. Harriet Nilssonová, herecky geniální, žensky atraktivní, zahajuje dlouhu řadu bergmanovských ženských hrdinek, nazíraných neméně tragickým vlastním Bergmanovým životním příběhem - Nilssonová je původní zdrojnicí Thulinových, Anderssonových a zejména Ullmannových. Tragika zmařené lásky je již zde tragikou životního pocitu vůbec. Proslulá severská ponurost, opak jasných letních severoevropských nocí, pro něž je v jejich světě dánská strohost nespoutatelným skandinávským jižním temperamentem, zaslouženě nachází v LETNÍM SNU dalšího ze svých velkých, světově proslulých protagonistů. ()
Hořké, silné, krásné, smutné. Scény na chatě u moře jsou plné štěstí a divák bude možná i trochu závidět - události následující by však mohl závidět už jen těžko (ale někdo by se v nich mohl "najít"). Jeden z Bergmanových ranějších snímků, ve kterém už je však jeho rukopis v pár okamžicích poměrně dobře čitelný. A to jeho chápání ženské duše - skoro až děsivé. ()
Moje třetí setkání s Bergmanem opět dopadlo velmi dobře. Letní sen má 2 linie, romantickou a dramatickou. Co se týče té první, tak mezi mileneckou dvojicí to příjemně jiskří, hezky se na ni kouká, ale divák si zároveň uvědomuje, že tento vztah zřejmě nebude fungovat navěky. A dramatická rovina, která zasahuje i do letní lásky, zase publikum nutí k zamyšlení, vcítění se do duševně nevyrovnané hlavní hrdinky, pochopení jejího smutku, nálady, bolesti a na řadu přijde i přemítání nad rozporem mezi osobním a profesním životem umělce. Zajímavá je také postava zvrhlého ale zároveň velmi pragmatického strýčka. Nesedl mi asi jenom konec a sem tam nějaké místo, kdy jsem zrovna nedokázal Marii tak úplně pochopit, celkově hodnotím solidními 4*. ()
Leckdo by řekl, že se Bergman ještě hledá, ale já myslím, že i z tohoto filmu je patrné, že svůj směr už našel a už jen piluje a obrušuje k dokonalosti, která příjde o pár let později. Film vypráví tragický příběh baletky Marie, jež jednoho dne dostane omšelý deník, který ji připomene krásné ale také smutné události z dob před mnoha lety, kdy se jako mladičká začínající tanečnice jednoho léta zamilovala do studenta Henrika. Tyto události naprosto změnily celý její následný život a jako temný stín ji pronásledují do současnosti a znemožňují vést šťastný vztah po boku nějaké milované osoby. Bergman jako budoucí režisérský génius skvělým způsobem v dlouhých flashbacích zachycuje počáteční vzplanutí mladého páru i onen náhlý zvrat, navíc tak jako ve všech svých filmech, i zde dokonale vybral hlavní ženskou představitelku - Maj-Britt Nilsson v roli Marie je úžasná, stejně jako v předcházejícím snímku Na radost... ()
Bergmanov Sommarlek funguje ako perfektný súzvuk dvoch vo filme striktne oddelených žánrových zložiek - romantiky a drámy. Úvod ma odľahčenou formou príjemne romanticky naladil aby sa potom v druhej polovici náhle prehupol do smútku a tragiky zbytočne zmarenej lásky. A to je niečo, čo tomuto velikánovi ide majstrovsky. Strata, smútok a nešťastie hlavnej hrdinky ako aj celá tá nešťastná situácia ohľadom tak zbytočnej smrti ma na pomerne dlhý čas celkom slušne zasiahla. Jednoducho, perfektná réžia, hlavne druhej polovice. 80/100 Videné v rámci -5x5 tour : Po stopách režisérov. ()
Život jako roční období. Rozjařené mládí plné energie a nadšení ze života samotného. To je ono jaro a léto, kdy se nic nezdá nemožné, skoro každá chvíle je spontánní...člověk může milovat a být milován, stačí roztáhnout ruce a s úsměvem letět. Poté ale přijde sychravý podzim a následně mrazivá zima, jež připomene krutou realitu života plného marnosti, vše je najednou pouze chladné...tak chladné, že ani Bůh, určité synonymum lásky, už nemá v našem srdci místo. Bergmanova klasika, tentokrát obohacená skvělými baletními scénami, opět plná výborných monologů a celkového zpracování, které ve své době zřejmě nemělo konkurenci. ()
Je si potrebné užívať prítomného okamžiku, prípadne prítomných mesiacov, možno sa vám tak zaryjú do pamäte a do srdca, že sa pre vás stanú tými najkrajšími a zároveň najsmutnejšími etapami života. Čo ale potom? Bergman rozpráva v dvoch časových rovinách s odlišnou atmosférou a feelingom. Filozofických múdier je tu tak akurát, nebudete mať pocit, že si pre plné pochopenie treba pozrieť film ešte raz, ako sa pri majstrovi častokrát stáva (to ale nie je výčitka). Možno dokonca stačí, ak film "iba" precítite, prípadne si spomeniete aj na vlastné letá lások teenagerského veku. ()
Pri tomto filme môžem iba skonštatovať - ďalší Bergman. Tentokrát Bergman pre mňa nezaujímavý až nudný a primerane zostarnutý. Napriek snahe som nedokázal hľadať a nachádzať prvky neskoršej Bergmanovej tvorby. Trochu mi pripomenul Leto s Monikou, ale to je asi všetko. Ľutujem. ()
Tento raný Begmanův snímek v podstatě předznamenává následný vývoj umělcovi kariéry. Od nadýchaných obláčků, mladičkých milenců, chundelatých psů a výletů na loďkách se divák spolu s postavami přesouvá k počátku pochyb, uvědomění si smrtelnosti, přes pocity „nesmyslu“ bytí až k smutku, depresím a výčitkám. Avšak kromě této zajímavosti se musím přiznat, že mě Letní sen příliš nezaujal. Ač nemám nic proti radosti ze života (ani proti obláčkům, milencům, psům a loďkám), jež jsou z dvou třetin náplní snímku, ta naivita mi přišla v konečném důsledku poněkud příliš naivní. Například z hlavních hrdinů čiší taková přehršel mladistvého elánu, zápalu a bezstarostnosti, že to skoro působí dojmem, jakoby se jednalo o třináctileté děti, nikoliv o dospělé jedince. Na druhou stranu i poslední „vážná“ třetina postrádá do jisté míry na uvěřitelnosti a na rozdíl od Begmanových šedesátkových opusů zde absentuje výraznější otisk autorovi osobní zkušenosti. Jinými slovy, tam, kde například v Personě či Hodině vlků na člověka doslova padá zoufalství, drtí ho sugestivní obraznost a všudypřítomná bezvýchodnost a divák tím pádem získává dojem, že podobné filmy by snad ani nešlo natočit v normálním rozpoložení (tudíž jsou nutně odrazem tvůrcovi „rozedrané“ duše), Letní sen působí v obou polohách (ať v té pozitivní tak té „temné“) nesmělým a nepříliš dotaženým dojmem. Radost postrádá přirozenost/správnou míru spontánnosti a smutku zas chybí určitý druh vážnosti/pietnosti. Tento dojem „nevyzrálosti“ posiluje i herečka v hlavní roli, která oproti (úžasným) Bergmanovým dvorním dámám (Ullmannové, Anderssonové či Thulinové) neoplývá až tak výrazným talentem či osobitostí. ()
Už tady na Bergmana čekaly temné běsy (nejen v reálných setkáních se smrtí) a polemika s luteránskou teologií živená ze vzpomínek na středostavovské dětství. Lokalizace do světa baletek nacvičujících Labutí jezero přidává určitý deziluzivní pohled na vnitřní svět divadla. ()
Ingmar Bergman s naberajúcou silou. Pre väčšinu divákov zrozumiteľný snímok vzťahu dvoch mladých ľudí, vo veľkom kontraste so silnými psychokresbami postáv v neskoršom období tvorby. ()
Zajímavě nastíněný příběh ženy, která byla v minulosti hluboce zraněna, nedokázala se vyrovnat se ztrátou milovaného člověka, uzavřela se před emocemi za zeď a upnula se ke své práci, k baletu. Henrikův deníček ji přiměje navštívit stará, důvěrně známá místa, vrátit se v čase, otevřít dveře vzpomínkám a z plných plic se znovu nadechnout… ()
Mému hodnocení určitě ubírá kontext dalších B. filmů. Letní Sen již obsahuje prvky, které se v B. tvorbě dále rozvíjí a variují, zde je jakási jejich čistá, nekomplikovaná podoba. Tím pádem na mě snímek působil trochu utlumeně až předvídatelně. Přesto je zde pár pasáží, které převáží můj prchavý dojem ze snímku - umírající paní domácí jako sama smrt hrající šachy, intenzivní scéna předtuchy noc před nehodou a do ní vložený kreslený filmeček. A také hlavní představitelka, která výborně ztvárňuje nepřístupnou ženu pod maskou, kterou získává kvůli kariéře baletky a roztouženou dívku, která mnohdy připomene nezkrotnou Moniku z budoucího snímku. A k tomu ještě její proměna po zažité zkušenosti. Její výkon je tak dostatečně plastický. Škoda jen, že samotný příběh příliš vděčných a silných momentů nenabízí. ()
Velmi působivý film, který, i když černobílý, je tak zajímavý, že ho můžeme (pokud se podíváme pořádně) vidět v barvách. V barvách života, který je někdy velmi těžký, někdy je vtipný, jindy zase smutný, ale vždy je melancholický. Pokud budeme dávat pozor, natrefíme na maniodepresivní lidi a na smutné tváře, jež se dívají zpod vrstvy make-upu. Mají přitom velmi zasněný výraz, mají rádi léto, když přichází podzim, poznají jej po čichu. Ano, jsem naprosto normální, ale je pravda, že bych mohla přestat s těmito hloupými řečmi, které postrádají smysl, přestat! Tákže, co se mi ve filmu líbilo? Postavy, které jsou důležité, jsou nastrkány v záběrech dopředu, voda, která je velmi, velmi čistá a některá popostrčení k hororovým prvků. Ještě vrátný. Co se mi nelíbilo? Vyhublý muž a jeho plavky, tlusté a divné baletky, které nebyly ladné ani kdyby je někdo vhodil do pampelišek. Nesnažte se přirovnání pochopit! Dále pak Bergmanova představa, jak se chovají a jak vypadají klasické ženy. Chybějící kulisy u baletu, pedofilní strýček a pár maličkostí, které nemusejí být nutně vyzrazeny. Kromě toho, bylo zcela zřejmé, že ona dotyčná herečka není baletka, to se nemohla alespoň trochu snažit vypadat, jako tanečnice? Prosím? ()
ocenenia : MFF Benátky 1952 - súťažný výber ◘◘◘◘ MFF Mar del Plata 1954 (nesúťažný prvý ročník festivalu) - oficiálny výber ()
Reziser Ingmar Bergman mal tazky zivot, no ale nikto nema lahky. Ja mam zivot brutalny. Hodne smutny film, ona sa pocas prazdnin zamilovala, ale svet je miesto drsne a brutalne casto ... 77 % ()
Letní láska ve vší své kouzelnosti a krutosti. Zatímco venku ve vzpomínkách je Marie volná, šťastná a usměvavá, o několik let později v interiérech jejího mládí ji dostihne rána, která se nikdy pořádně nezhojila. Je láska k umění víc než láska k člověku? Těžko říct. Velmi působivé se zdánlivým happyendem, který ať si každý přebere po svém. ()
Poněkud slabší Bergman. V komentářích u Léta s Monikou byl Letní sen k němu dost přirovnáván jako podobný a on opravdu podobný je, každopádně Léto s Monikou se mi líbilo mnohem víc a něco ve mě zanechal. Letní sen mě nijak neoslnil, i přes celkem zajímavý romantický příběh. Filmařsky je to na úrovni, o tom žádná, ale nějaký větší zážitek to ve mě opravdu nezanechalo, navíc po strašně dlouhé době se mi stalo to, že jsem se u Bergmanova filmu nudil (naposledy to bylo rok zpátky u druhé poloviny Šepotů a výkřiků). Bylo to slabší, než jsem očekával, špatné to rozhodně není, ale Bergman má mnohem lepší filmy. 3* ()
Přepsáno v lednu 2019. Letní sen vykazuje charakteristické znaky Bergmanovy filmové tvorby. Pochybnosti o bohu jsou přiživovány tísní prožitého traumatu a temným mrakem nad nejintimnějším nitrem člověka. Baletní prostředí není idylickým místem uměleckého vyjádření, ale běžnou rutinou profesního života. Příběh minulosti slouží k očistě zranitelné duše, uvědomění skutečné podstaty strachu je příležitostí ke znovuobjevení citů a vášně. Obrazy využívají symboliku ponuré nálady, nohy ve zběsilém rytmu hledají baletní dokonalost pohybu a výrazu. Hlavní postavou překonávání vlastního traumatu je Marie (dobrá Maj-Britt Nilsson, baletní scény Gun Skoogberg), uznávaná a uzavřená tanečnice stockholmského baletního souboru. Ozvěna minulosti vyvolává vzpomínky na nejbolestivější chvíle života uprostřed opravdového štěstí. Babí léto zpívá nad prosluněným obzorem mořské laguny nevinou romanci vzpomínek na vzdálené čas bezstarostného léta. Život rozkvetl v plné kráse a sliboval budoucnost v jasném směru určení. Bezelstnost mládí trpí na upřímnost. Pozdější ochranné valy nemají připustit další bodavou bolest bezmoci. Hlavní mužskou postavou je Henrik (zajímavý Birger Malmsten), vysokoškolský student na prázdninách. Rozvoj první lásky se lehce mísí s nedočkavostí a nevyzrálým pocitem ublíženosti. Přesto vše spěje ke zdárnému naplnění, nebýt severně ponurého osudu. Důležitou postavou je David Nyström (zajímavý Alf Kjellin), novinář a současná Mariina známost. Schází mu oboustranná procítěnost vztahu, přesto se své naděje nevzdává. Výraznou postavou je Erland (dobrý Georg Funkquist), Mariin "strýček", poznamenaný nenaplněností vlastních tužeb minulosti i přítomnosti. Kultivovanost zde má zuřivý pohled chtíče. K výraznějším postavám patří také paní Calwagen (zajímavá Mimi Pollak), Henrikova teta, vysmívající se blízké smrti rakovinou. A také Elisabeth (Renée Björling), Mariina "teta" s trpělivým dohledem nad Erlandovým běsem. Z dalších rolí: Mariina přítelkyně a baletka Kaj (Annalisa Ericson), svérázný hlas povzbuzení a baletní mistr (pozoruhodný Stig Olin), mrazivě přímý kněz (Gunnar Olsson), snaživý správce divadla Nisse (Douglas Håge), starý divadelní poslíček Karl (John Botvid), či Mariina garderobiérka Maja (Julia Cæsar). Letní sen předkládá své působivé obrazy ve smířlivějším rázu existencionalismu. Zájem o detaily potěší, animovaná vsuvka okouzlí. Žít život se ve zvolání odráží z nedočkavých rtů probuzení. ()
Mladý Bergman se ve svých začátcích snažil do filmu nacpat co nejvíce problémů moderní doby. Je tu ale vidět posun od Vězení, které bylo na malé ploše přeplněno vším možným. Tady se již Bergman soustředí na portrét baletky procházející si krizí, a i když jsou tu některé věci navíc (existenciální kreslená groteska ve stylu Walta Disney je sama o sobě výborná, ale úplně mimo koncepci), a závěr je divadelně nepřesvědčivý a umělý (jak slovem, tak kamerou), na začátku padesátých let muselo být to realistické zobrazení první lásky a následné tragédie osvěžující a novátorské. ()