Schneider's 2nd Stage

I kdyby Kenneth Branagh nikdy nenatočil jediný celovečerní film, i kdyby nikdy neztvárnil jedinou roli v divadle, i kdyby nenamluvil to spektrum audio knih, i kdyby se nikdy neobjevil v jediném seriálu, i kdyby se nikdy nepodílel na televizních dokumentech, už jen za svou práci na krátkometrážních filmech si zaslouží cenu za celoživotní dílo. A je jedno, jestli je režíruje a píše (Listening, Swan Song) nebo v nich prostě jen hraje hlavní roli; všechny v sobě skrývají takový zvláštní "wow efekt", že je po zhlédnutí nemůžu dostat z hlavy. Vůbec mi přitom nevadí, že zrovna na Schneider's 2nd Stage je poznat, že ho nepsal ani nerežíroval profesionální filmař (Ken Branagh prostě jen dokopal svého kamaráda k natočení filmu, který následně vznikl za jedno sobotní odpoledne na Kenově zahradě a v jejím okolí), že je velmi jednoduchý a přímočarý, že zobrazuje jen samotného hrdinu, že možná odhadnete, kam vše směřuje. Přes to vše je totiž tak zvláštně znepokojivý, že na mě, minimálně pocity po zhlédnutí, zapůsobil více než většina "celovečerních" thrillerů, které jsem za poslední roky viděla v kině. Krásná ukázka toho, jak působivý film se dá narvat do čtvrt hodiny, a mít režiséra s charakterističtějším rukopisem, neváhám jít po nejvyšším hodnocení. (01.12.2011)