Jablečné víno s Rozárkou

Jediné, co stojí za zájem, je kameraman. Ten si to na tom anglickém venkově doslova užívá. Daleko více, jak zbytek štábu. (11.10.2017)

Vlastně to ani není film, ale romantický obraz z anglického venkova, který žije svým svébytným způsobem a úskalí života jsou zahalena do stínů starých vzrostlých stromů. Kdo chce, ten si to tam najde a najednou zjistí, že ta malba má mnohem více vrstev, než by se na první pohled mohlo zdát. Mne např. tento film-obraz dovedl k zásadnímu letošnímu rozhodnutí a to, že tentokráte jablka nevypálím, ale udělám z nich jablečné víno. Hned se mi ta nadcházející zima zdá mnohem snesitelnější. (17.10.2020)

Průměrný televizní film, který neudrží pozornost všech diváků až do konce protože nevtáhne. Přitom název je takový poetický. Chtělo by ho okořenit nějakými zajímavými momenty. Režisér spíše spoléhá na dojímání, ale meze sentimentality to nepřekročilo. Chronologie je trochu podivná. (24.12.2017)

"Vzrušující" příběh ze samoty, kde je k nejbližší civilizaci snad 500 km. 1) Dvě souběžné časové roviny mě rozptylovaly. 2) Zaujal mě 15letý Archie Cox (starší bratr Lol). (05.09.2017)

Dát si Jablečné víno s Rozárkou mi připadalo jako dobrý nápad a možnost oddychnout si od akčních a fantasy filmů u tohoto nekomerčního snímku z dílny HBO. Dalším dobrým důvodem byl fakt, že se odehrával skoro v mé oblíbené době, i když v něm hrála velkou roli první světová válka, kteréžto jako pacifista nejsem zastáncem. Jenže jak ubíhala minuta za minutou, nechápal jsem jaksi, o co vlastně ve filmu jde a co vlastně chtěl režisér vyjádřit. Snad těžký život ženy s mnoha dětmi bez muže, snad problémy dospívající mládeže a jejich první erotické zážitky nebo nesmyslnost války ? Těžko říci, vůbec jsem to nepochopil, co však bylo jasné, že jsme se doma pěkně nudili. Vlastně ne pěkně, ale docela škaredě. Navíc vyprávění hlavního hrdiny Laurieho Lee přeskakovalo z jeho předškolního dětství do asi šestnácti let, kdy se začal zajímat o ženské pohlaví. Toto měnění časové osy mi nevyhovovalo - začali jsme v roce 1918, kdy se jeho matka přestěhovala na venkov do krásného domu v údolí v Gloucestershire a záhy se seznámili s jejich pohádanými sousedkami a spolužáky, zběhlým vojínem, ukrytým v lese a dalšími postavičkami příběhu. Jenže jakmile se něco stalo a režisér něco nakousl, záhy skočil někam jinam a otevřel další téma, aniž bychom dostali nějaké vysvětlení. Například v dětství mu zemřela sestra - na jakou nemoc ? Co se stalo s dezertérem a následně chyceným vojákem z lesa, co něhož se zamilovala jeho starší sestra ? Proč se staré baby a sousedky mezi sebou hádaly a klepaly na sebe holemi na dřevěný strop a podlahu ? Proč odešel otec od rodiny a co se s ním později stalo ? Co to byly za lidi, kteří zabili nějakého člověka a jehož mrtvolu našla matka Leeová na ulici ? Nezodpovězených otázek bylo mnoho, odpovědi takřka žádné, jen ta nuda byla všudypřítomná. Nejzajímavější tak byly právě ty erotické scény, které však také nebyly nějak rozvinuty a bylo jich pomálu. Nechápu, že jsem se na to vydržel dívat celých 90 minut, ale stalo, dal jsem jablkům šanci, kterou ovoce nevyužilo. Za nezajímavý příběh bez hlavy a paty s názvem v Jablečné víno s Rozárkou tak dávám pouze jednu jablečnou hvězdičku * za pěkné kulisy. (26.12.2017)