Zákon touhy

Ve zdejších komentářích se to objevuje často a já to také nemohu nezmínit - z tohoto filmu vášeň skoro kape. Bohužel, pro mě je toto vášeň velmi fatální. Velice rád si vybírám filmy s pichlavými tématy, nekonvenčím zpracováním, dynamické, dechberoucí, osudové, abnormální a přitom reálné... A Zákon touhy tím vším je. Chybí tomu ovšem jakési kouzlo, což je při takových průvodních aspektech více než zvláštní. O nějaké vyváženosti (či snad konzistenci) taktéž nemůže být řeč... No jo, nedá se svítit - asi jsem chtěl příliš. Škoda. Ale i tak to za to zhlédnutí stálo, minimálně pro tu zkušenost. (20.03.2012)

Asi se budu opakovat, když vyjádřím heslovitě svoje nejintenzivnější dojmy z tohoto filmu: Nešťastní lidé v nelehkých životních situacích, erotický naturalismus, láska, vášeň, touha, posedlost, barvy, emoce, hudba, divadlo, kostel, kokain... Žádný ohled na zaběhlou představu o lásce jako vztahu mezi mužem a ženou, ale všemožné kombinace sexuálních orientací i pohlavních identit. A do toho všeho ohnivá španělština... Almodóvar je génius! (17.12.2008)

Morbídna romantická dráma nie nepodobná predchádzajúcemu filmu Matador, ktorej zápletku režisér neskôr využil i v La mala educación. Príbeh promiskuitného režiséra prenasledovaného ohrdnutým milencom by v rukách niekoho iného než Pedra Almodóvara vyznel buď trápne, alebo nudne, čo v tomto prípade absolútne nehrozí. Len hitchcockovský rámec, do ktorého je film uzavretý, je akýsi zväzujúci. (08.07.2013)

Nelíbej mě, jako bys chtěl prorazit odpad... Můj drahý Almodóvar číslo 14, takže by mě co do otevřenosti už nemělo nic překvapovat. I tak jsem byl zaskočen tím, že Španělsko, to staré dobré katolické Španělsko vypadá v Zákonu touhy víc než v kterýkoliv jiném Almodóvarově filmu jako země [výhradně] teploušů. Možná je to tím, že hlavní bratrský tandem pederast-transka nasazuje laťku proklatě vysoko a ani zbytek ansámblu netrhá partu. Nechápejte mě špatně, queer kinematografii má docela rád, ale problém některých mistrových filmů je v uvěřitelnosti. Za předpokladu, že se děj neodehrává výhradně v zázemí subkultury, je ta homo-jednotvárnost poněkud iritující. Na druhou stranu to není tak hysterické jako Ženy na pokraji nervového zhroucení, které přišly o rok později. Je vždy zajímavé, když se předmětem zájmu ve scénáři vynikajícího filmaře ocitá sám film či kinematografie, což je přesně tento případ. Almodóvar sympaticky láme žanr v půli filmu, jako to posléze udělá ještě několikrát, třeba ve vynikající Špatné výchově, a dává průchodu svým noirovým, hitchcockovským sklonům. A kulisy zvrhlých osmdesátých let se k té dekadenci docela hodí. Víte, mě baví filmy jen točit, nesnesu dívat se na ně. (08.09.2019)

Skvělé typický Pedro Almomodovar, perfektně nastiňuje pro mnohé diváky stránky mužské homosexuality, ale ne v nechutném balení. Nechybí tomu napětí, zajimavé dílko. Homosexualita prostě existuje a Pedro se zákonu touhy ujal skvěle. Kolik je režisérů, kteří se nebojí pustit do tohoto tématu nejen v dialogu filmových postav a platonické lásce /viz Zkrocená hora/. Ukázal jak to je doopravdy. Skvělé a odvážné! (20.11.2009)