Stimulantia
Stimulácia
VOD (1)
Obsahy(1)
Osm krátkých filmů zkoumá nepopiratelnou lidskou touhu po stimulaci, ať už sexuální, chemické, finanční nebo jiné. Někteří z nejlepších švédských herců a režisérů přispěli k této zajímavé sbírce příběhů, z nichž každý je vyprávěn jiným způsobem. (Film Europe)
Recenze (8)
Osm filmových kousků od celkem devíti režisérů o věcech, které režiséry nebo jejich filmové postavy stimulují. Celkem milé, občas i dost zábavné, ale nic světoborného. Zatímco třeba pro Hanse Abramsona je stimulem humor Charlieho Chaplina, a proto se vydává hledat jeho londýnské rodiště, Ingmara Bergmana nejvíce stimluje jeho dvouletý syn. Hrané filmy ale vypadají mnohem zajímavěji, jako například setkání Harriet Andersson a Sven-Bertila Taubeho za účelem knullování nebo "znásilnění" Leny Granhagen. V nejvážnější a zároveň nejdelší povídce o příliš drahém náhrdelníku exceluje Ingrid Bergman a Gunnar Björnstrand. Pro fanoušky Ingmara Bergmana a staré severské kinematografie vůbec je to záležitost, kterou stojí za to vidět. 70% ()
Stimulantia je příjemně odlehčeným povídkovým filmem. Skladba je pestrá, přístup je nezávislý, odstíny vnější motivace jsou rozhodující. Stimulantia je díky své rozmanitosti ozvěnou svobodomyslnější atmosféry šedesátých let. Ingrid snadno předčí Ingmara, bezstarostná lehkost je důvodem k radosti a veselí. Hans Abramson začíná svým dokumentárním NÁLEZEM původu Charlese Chaplina a zaujme především křivkami omšelosti. Jörn Donner potěší svou představou novodobé pornografie BYLI TAM DVA MILENCI, ve které září Harriet Andersson a Sven-Bertil Taube v neustálém oddalování aktu. Lars Görling se ve STŘETECH přes Wittgensteina dostává k opojení rámusu motorů v salvách francouzského okruhu smrti Le Mans. Ingmar Bergman překvapí svým malým synkem DANIELEM, i když jeho domácí video upoutá jen občasně kreativní obrazovou kompozicí. Arne Arnbom si užívá klasiku a operní árie švédské zpěvačky BIRGIT NILSSON. Dvojice Hans Alfredson (hraje též roli advokáta Jacoba Landeliuse) a Tage Danielsson se kochá rozvernou smyslností Honoré de Balzaca ve CNOSTI CNOSTÍ. Lena Granhagen v roli pradleny Sofi Lundblad má skutečně poctivé důvody ke svému rozhodnutí. Gustaf Molander přispěl nejdelší prací podle Maupassanta. Jeho NÁHRDELNÍK má nejironičtější vyústění touhy po přepychu vyšší vrstvy. Ingrid Bergman a Gunnar Björnstrand v rolích manželů Mathildy a Paula Hartmanů obveselí svým nasazením i desetiletým očistcem. Radostí k pohledání je i Gunnel Broström v roli Mathildiny vznešenější přítelkyně Jeanette Ribbing. Poslední střípek mozaiky přidal Vilgot Sjöman. Erotické chvění ČERNOŠKY VE SKŘÍNI je imaginační hrou. Lars Ekborg (pan Švéd), Inga Landgré (paní Margareta Švédská) a Glenna Forster-Jones lechtivě dráždí libido v hravosti i pokušení. Stimulantia není nezbytně nutným filmem ke shlédnutí ani pro fanoušky Ingmara Bergmana. Ingmar odpustí, ale vrcholy jsou jinde. Jako zajímavost film potěší svým připomenutím ducha doby. ()
Stimulácia je pojem, pod ktorým si každý predstavuje niečo iné a rozdielne sú aj poviedky v tomto poviedkovom filme. Čiže v jednotlivostiach miestami silný film, ale ako celok skôr rozháraný. Mať totiž v jednom filme dokumentárne zábery z Grand Prix a sfilmovanú historickú látku od Maupassanta a Balzaca je dosť riziko. Výsledok trochu pôsobí dojmom, akoby šlo o úlohu danú švédskym filmovým inštitútom, aby dostal na rok vyšší rozpočet. Ale spoznali sme niečo z Bergmanovho súkromia, do ktorého asi nedával verejnosti často nazerať a Ingrid Bergman si opäť s chuťou zahrala zaujímavú postavu. ()
Nejvíc mě oslovil příběh s názvem Šperk, který natočil Gustaf Molander. Nechal se inspirovat stejnojmennou povídkou francouzského spisovatele Guy de Maupassanta a dobře udělal. Jedná se o velice zdařilý snímek, ať už po stránce obsahové či režijní, tak i z hereckého hlediska. Ingrid Bergman a Gunnar Björnstrand hrající manželský pár, jenž se ocitne ve velké finanční tísni, jsou ve svých rolích opravdu hodně přesvědčiví. Ostatní povídky mají poněkud odlehčenější ráz. Líbilo se mi, jak se s námětem od Honoré de Balzaca popasovala tvůrčí dvojice Hans Alfredson a Tage Danielsson. No a můj oblíbený Ingmar Bergman mě ve svém intimněji laděném příspěvku zaujal smyslem a citem pro výtvarno. Zbývajících pět krátkých filmů si asi moc dlouho pamatovat nebudu, protože jde spíše o průměrné počiny. Celkově to vidím na velmi slušné tři hvězdičky. (65%) ()
Galerie (6)
Photo © Svensk Filmindustri
H. Abramson (4*) Když pominu, jak mě režisér nejdřív vyděsil prohlášením, že jeho největším stimulem jsou sex a drogy, tak mě jeho autentická cesta do rodné ulice z Chaplinova dětství upoutala, včetně rozhovoru s nic netušícím strážníkem a závěrečného představení dětí. Hezky zakončeno, jen vzhledem k potenciálu takového výletu a filmu jsem to čekal ještě zajímavější. J. Donner (4*) Zábavná a prakticky cudná historka s pikantním dějem nabídne místo očekávané erotiky na oplátku nejen zdařilý gag či ironický vtípek. L. Görling (2*) Chápu, co nám tím chtěl intelektuál (který mezi natočením snímku a premiérou stihl spáchat sebevraždu) říct, když nám to tak strašně sofistikovaně na začátku vysvětlil, a dobové záběry na strhující automobilové závody jsou v tom skvělé. Ale jako celek se to na můj vkus vyznačuje až příliš samoúčelným experimentem, svou výpovědí mě neoslovilo a vzhledem k osudu režiséra mi v souvislosti s myšlenkou celé antologie až nepříjemně vyplývá, že přehnaný intelektualismus může být stimulem k sebevraždě a tedy může i škodit. I. Bergman (3*) Nejslavnější zástupce v této antologii, bohužel pro mě zdaleka ne nejlepší film. Sestřih rodinných fotek a videí s dvouletým režisérovým synem má sice duši a myšlenku, ale hlouběji ke mě nepronikl. Je poznat, že Bergman to narozdíl od svých klasických filmů točil především pro sebe a svou rodinu, nikoliv pro diváky. A. Arnbom (2*) Je mi líto, ale ač rozumím, že záznam ze zkoušky a vystoupení proslulé operní pěvkyně může mít obrovskou archivní hodnotu, mě zaujal jen přítomností orchestru s dirigentem na černobílém plátně a přečkat obě árie bylo pro mě menším utrpením. H. Alfredson + T. Danielsson (4*) Jo, tahle tvůrčí dvojka je moje docela oblíbená, jejich filmy a humor mě baví, což jsem si tu hned v úvodu potvrdil. Pánové s gustem potvrdili, že si něco z té povinné klasiky také přečetli a pikantní výsek z Balzaca zpracovaný humornou formou oplýval velmi milou a sympatickou jiskrou. Snad jen výraznější pointu bych v rámci povídky očekával. G. Molander (5*) Něco jako krátká TV inscenace, dle Mauppasantovy povídky, s výbornou Ingrid Bergmanovou a příběhem, který ve mě po skončení zanechal silný zážitek. Nejdelší zdejší povídka byla pro mě naštěstí zároveň tou nejlepší. V. Sjöman (3*) Něco jako Godard a nová vlna 60. let, série hravých až praštěných experimentů s obrazem, zvukem a různými postupy vyprávění. Vášnivé se vyžívání v případné kráse černošek s hlavní postavou, potažmo režisérem jsem nesdílel, ale uznávám, že vtipné to občas bylo a v závěru nejvíc. SHRNUTÍ: Tyhle filmy typu Dalších deset minut v podobě antologie krátkých filmů různých režisérů na dané téma sleduji docela rád, ačkoliv kvalita jednotlivých příspěvků bývá logicky často nevyrovnaná. Jelikož mě zde nadprůměrně zaujala jenom polovina z 8 příspěvků a jako mimořádní bych viděl jen jednu, víc než 3* nedokážu dát. Jako stimul k dalším zavítáním do starší švédské kinematografie ovšem fajn. Škoda, že se v sestavě švédských režisérů 60. let neobjevil třeba Jan Troell. [65%] () (méně) (více)