Stimulantia

H. Abramson (4*) Když pominu, jak mě režisér nejdřív vyděsil prohlášením, že jeho největším stimulem jsou sex a drogy, tak mě jeho autentická cesta do rodné ulice z Chaplinova dětství upoutala, včetně rozhovoru s nic netušícím strážníkem a závěrečného představení dětí. Hezky zakončeno, jen vzhledem k potenciálu takového výletu a filmu jsem to čekal ještě zajímavější. J. Donner (4*) Zábavná a prakticky cudná historka s pikantním dějem nabídne místo očekávané erotiky na oplátku nejen zdařilý gag či ironický vtípek. L. Görling (2*) Chápu, co nám tím chtěl intelektuál (který mezi natočením snímku a premiérou stihl spáchat sebevraždu) říct, když nám to tak strašně sofistikovaně na začátku vysvětlil, a dobové záběry na strhující automobilové závody jsou v tom skvělé. Ale jako celek se to na můj vkus vyznačuje až příliš samoúčelným experimentem, svou výpovědí mě neoslovilo a vzhledem k osudu režiséra mi v souvislosti s myšlenkou celé antologie až nepříjemně vyplývá, že přehnaný intelektualismus může být stimulem k sebevraždě a tedy může i škodit. I. Bergman (3*) Nejslavnější zástupce v této antologii, bohužel pro mě zdaleka ne nejlepší film. Sestřih rodinných fotek a videí s dvouletým režisérovým synem má sice duši a myšlenku, ale hlouběji ke mě nepronikl. Je poznat, že Bergman to narozdíl od svých klasických filmů točil především pro sebe a svou rodinu, nikoliv pro diváky. A. Arnbom (2*) Je mi líto, ale ač rozumím, že záznam ze zkoušky a vystoupení proslulé operní pěvkyně může mít obrovskou archivní hodnotu, mě zaujal jen přítomností orchestru s dirigentem na černobílém plátně a přečkat obě árie bylo pro mě menším utrpením. H. Alfredson + T. Danielsson (4*) Jo, tahle tvůrčí dvojka je moje docela oblíbená, jejich filmy a humor mě baví, což jsem si tu hned v úvodu potvrdil. Pánové s gustem potvrdili, že si něco z té povinné klasiky také přečetli a pikantní výsek z Balzaca zpracovaný humornou formou oplýval velmi milou a sympatickou jiskrou. Snad jen výraznější pointu bych v rámci povídky očekával. G. Molander (5*) Něco jako krátká TV inscenace, dle Mauppasantovy povídky, s výbornou Ingrid Bergmanovou a příběhem, který ve mě po skončení zanechal silný zážitek. Nejdelší zdejší povídka byla pro mě naštěstí zároveň tou nejlepší. V. Sjöman (3*) Něco jako Godard a nová vlna 60. let, série hravých až praštěných experimentů s obrazem, zvukem a různými postupy vyprávění. Vášnivé se vyžívání v případné kráse černošek s hlavní postavou, potažmo režisérem jsem nesdílel, ale uznávám, že vtipné to občas bylo a v závěru nejvíc. SHRNUTÍ: Tyhle filmy typu Dalších deset minut v podobě antologie krátkých filmů různých režisérů na dané téma sleduji docela rád, ačkoliv kvalita jednotlivých příspěvků bývá logicky často nevyrovnaná. Jelikož mě zde nadprůměrně zaujala jenom polovina z 8 příspěvků a jako mimořádní bych viděl jen jednu, víc než 3* nedokážu dát. Jako stimul k dalším zavítáním do starší švédské kinematografie ovšem fajn. Škoda, že se v sestavě švédských režisérů 60. let neobjevil třeba Jan Troell. [65%] (27.07.2022) (méně) (více)

Hans Abramson - Je celkem milé sledovat, jak tu autor cestuje do míst, kde žil jeho dětský vzor Charlie Chaplin, ale vše tu trvá příliš dlouho a k nějakému většímu závěru taky nedojde. (3*) Jörn Donner - Celkem fajn a vtipné, jen tu toho autor mohl předvést víc, než nakonec vymyslel. I tak to ale nemá vedené zrovna špatně a některé gagy se mu opravdu povedly (3,5*) Lars Görling - Zvláštní zážitek. Je v tom vidět ta velká touha něco světu ještě říct, ale zároveň i ta vyhořelost , která u autora krátce po dotočení pravděpodobně vedla k sebevraždě. Těžko tedy potom říct, jaké to vlastně objektivně i subjektivně je, když je to zajímavé spíš svým příběhem okolo toho a ten film sám o sobě moc povedeně nevypadá, byť je v něm celkem jasně znát ten autorův psychický stav. (2,5*) Ingmar Bergman - Ale no tak... Já chápu, že má Bergman ze svého syna radost a celý segment mu takhle touhle prezentací fotek a videí (přičemž některá vypadají jak od Jonase Mekase, tím natáčením úplně všeho a za každé příležitosti, jen komentář k tomu chybí) věnoval, jenže tohle už jsem viděl ve více povídkových filmech, od více režisérů (a i u těch, kterých si taky celkem vážím) a i když je tenhle rozhodně nejstarší, stále více mi tyhle náměty lezou na nervy a stále více mi to přijde strašně laxní, jako kdyby režisér nevěděl, co jiného by mohl natočit. Na Bergmana jsem se v téhle antologii těšil snad nejvíc, ale fakt jsem nečekal, že od něj dostanu jenom tohle... A pochopitelně jsem zklamaný, hodně zklamaný. Budiž vám to ale odpuštěno, mistře, já to (zatím) nebudu hodnotit a pokusím se trošku pozapomenout, že jsem to viděl. Nicméně nejhorší segment to rozhodně není, ten přijde hned potom (?*) Arne Arnbom - Laxnost ještě větší než tady u Bergmana. Vlastně s tím mám stejný problém, jako s Pinou od Wenderse - ta žena je rozhodně talentovaná, ale sledovat jenom záznam jejího výstupu po takovou dobu mě prostě nebere, když to nevidím na živo a kamera je dost nenápaditá. A to u té Piny ta kamera aspoň nápaditá byla, tohle je prostě jenom záznam, bez jakéhokoli vlastního uměleckého vkladu. (1,5*) Hans Alfredson/Tage Danielsson - Slabý konec, ale jinak mě tahle dvojka opět celkem pobavila a hlavně potěšila, obzvlášť po tom zdrcujícím zklamání z Bergmana a toho ničeho od Arnboma. Takže tedy spokojenost. (4*) Gustaf Molander - Tohle se ale hodně povedlo. Silný příběh, skvěle vedený, navíc i slušně natočený i zahraný a s nejednou silnější scénou. A dokonce to má i co říct. Určitě nejlepší segment ze všech a jsem rád, že Molander tenhle příběh zpracoval, protože na tuhle stopáž byl celkem ideální. (5*) Vilgot Sjöman - Celkem zajímavé a občas i vtipné experimentální hrátky, jenom to teda obsahově nemá moc co nabídnout a i ta forma se časem krapet okouká. Ale převažuje u mě spíš spokojenost. (3,5*) CELKOVÉ HODNOCENÍ - Tahle antologie u mě dopadla celkem průměrně a okolo průměrného hodnocení se vlastně motá většina segmentů, snad jen Alfredson s Danielssonem a Molander u mě dopadli nadprůměrně a Arnbom naopak podprůměrně (a Bergmana zatím nejsem schopný z toho zklamání zařadit, ale taky by asi skončil v podprůměru, bohužel), jinak je to moje hodnocení vždycky ve škále 2,5* až 3,5*. Nicméně na rozdíl od Paříži, miluji Tě jsem si zde našel nového režiséra, kterého budu určitě někdy chtít víc prozkoumat - a tím je právě Gustaf Molander, který mě tu nadchl nejvíc a docela by mě zajímalo, jak se mi bude líbit nějaký jeho normální film. 3* (08.10.2022) (méně) (více)