poster

Dopisy mrtvého

  • Česko

    Dopisy mrtvého muže

  • Sovětský svaz

    Pisma myortvogo cheloveka

  • Sovětský svaz

    Pisma mjortvogo čelověka

  • Sovětský svaz

    Письма мертвого человека

  • Sovětský svaz

    Письма мёртвого человека

  • anglický

    Letters from a Dead Man

  • Slovensko

    Listy mŕtveho

  • Velká Británie

    Dead Man's Letters

  • USA

    Dead Man's Letters

  • Kanada

    Dead Man's Letters

Drama / Sci-Fi

Sovětský svaz, 1986, 88 min

  • Anderton
    ****

    Asi nie je prekvapením, že dosť možno najdepresívnejšie postapo-sci-fi vôbec vzniklo v krajine neobmedzených....pardón, tam, kde zajtra znamená už včera. Film neobsahuje snáď žiaden záber, ktorý by nepôsobil minimálne depresívne, väčšinou je to skľúčenosť a bezvýchodiskovosť, prameniaca z jednotlivých obrazov. V slovách ale občas zaznie aj niečo ako nádej. Dokonca aj to zdobenie vianočného stromčeka môžeme zaradiť medzi najskľučujúcejšie scény celej sci-fi kinematografie vôbec. Že scenár nakoniec prešiel byrokratickým schvaľovaním a keď už prešiel, že bol aj nakrútený a premietaný, je jeden z najväčších zázrakov existencie Sovietskeho zväzu.(30.3.2018)

  • zette
    ***

    Kdyz jsem se dozvedel o cem tento film vypovida, musel jsem ho hned videt. Bohuzel, scenar me zklamal, myslim, ze se dalo vytezit jeste vice. Atmosfera a ztvarneni je ale vyborne a troufnu si rict, ze nezapomenutelne. Kvalitni herecke vykony a prekvapive i cesky dabing. Zklamany ale trochu jsem, me ocekavani bylo velke.(27.9.2012)

  • sportovec
    *****

    Tradičně vysoká a objevná úroveň ruské fantastiky (sci-fi) je průlomovým objevem. Skutečnost, že na exulantovo (Tarkovského) dílo se podařilo navázat tímto strhujícím způsobem z mimoskevských ateliérů (LENFILM) a že se na plátně objevují tváře vesměs zcela neznámých a přitom výborných petrohradských herců, zaujme ještě víc. Gorbačevova pěrestrojka, která tehdy nabírala dech, v mnohém připomínala starší chruščevovské "ottěpel´". Dobové vystupňování zbrojení (nedávno bylo připomenuto ruské sestřelení jihokorejského civilního letadla nad Kurilskými ostrovy; od tohoto data uplynulo třicet let) podmalovala motivaci autorů scénáře. Původní verze byla výrazně delší, zahrnovala řadu epizod a děj "košatěla". Vliv Tarkovského poetiky jsem cítil (snad přesně) zejména v druhé gradující části MRTVÉHO. Cudnost a oproštěnost vytvořené filmové řeči je pozoruhodná a v ruských poměrech spíše výjimečná než typická. Je nutné upozornit, že - jak je u Strugackých zvykem - děj se odehrává ne v Rusku, ale na Západě v blíže necharakterizované budoucnosti. Zdá-li se toto dílo někomu rozvleklým, stojí za to připomenout festivalová ocenění, která získal: Velkou cenu a cenu FIPRESCI na mezinárodním festivalu v Mannheimu (1986); hlavní cenu na festivalu ve Varně; cenu federace francouzských filmových klubů na festivalu v Cannes; státní cenu RSFSR bratrů Vasiljevových; cenu za režii na festivalu experimentálních filmů v Madridu; zvláštní cenu jury na festivalu v Tblisi (tato ocenění byla získána o rok později). Není náhodné, že MRTVÝ neuspěl v USA; od americké sci-fi se liší opravdu pronikavě. 88 minut strávených jeho sledováním není v žádném případě promrhaným časem.(4.9.2013)

  • Bioscop
    **

    Obraz zpustošeného světa po jaderné válce. Scénář zajímavý i herecký výběr ucházející, ale chybí zde právě pohled na zpustošenou zemi, pohled na bortící se společnost a následky této zkázy. Jediný dohromady asi tříminutový výlet doktora Larsena na černý trh a do dětské nemocnice vydá za celý film plný monologu a dialogu vedených v atomovém krytu.(22.11.2014)

  • F.W.Colqhoun
    *****

    Nevím jestli to máte jako já - Řiťka [Video] někdy potěší. Dopisy mrtvého muže je ale nářez, jakého se mi od pofidérního vydavatele left-fieldových béček-déček často nedostává. Údaj o spolupráci autora s ruským über-klasikem jsem bral s rezervou [podobné reklamní výkřiky mne obvykle připravují na nejhorší], v tomto případě ale kolega nepadl od Tarkovského, jehož představuje jakousi populárnější formu, daleko. Poučenější tuší, že ani to nemusí signalizovat mainstreamový biják. Náladu filmu kopíruje těsně linka * či spíš drát * hudebního doprovodu - monolitický elektronický dron, vzácně prokládaný Mahlerem nebo čímsi jemu velmi podobným. Příběh představuje nízký reliéf jaksi nezajímavých událostí, rytmicky členěný očekávanými skony postav a potůlkami fragmenty spáleného světa pomalu se nořícího do bahna nejnehostinnější verze filmového post-apokalytického světa vůbec. Dlouhé záběry na mlčící či monologizující postavy, toulání se krajinou různě moc mrtvých těl, troskách dožívajících institucí [nemocnice, klášter] a úryvky věrohodných pokusů postav adekvátně reagovat na absurdní situaci býti svědkem událostí PO konci světa. Depresi na hranici stravitelnosti stvrzuje sovětsky nestřídmá výprava, která dává před miniaturami a triky přednost postavit a potom to zbourat prostě doopravdy, barevné filtry z Limonádového Joe. Příležitostné trikové či dokumentární záběry [odpalování raket, hořící města] berou v kontextu dech. Pohlcen atmosférou, těšil jsem se vroucně, až film skončí a já se vrátím do plytkého světa "před" katastrofou. Z tenat nejčernější nálady se dnes hodlám vyprostit čímsi na způsob Pařby v Bangkoku. Jsem pevně odhodlán dostat kromě jiných scénu návštěvy hlavního hrdiny bezprostředně po "dopadu" v dětském oddělení nemocnice co nejdříve z hlavy.(26.3.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace