poster

Dopisy mrtvého

  • Česko

    Dopisy mrtvého muže

  • Sovětský svaz

    Pisma myortvogo cheloveka

  • Sovětský svaz

    Pisma mjortvogo čelověka

  • Sovětský svaz

    Письма мёртвого человека

  • angličtina

    Letters from a Dead Man

  • Slovensko

    Listy mŕtveho

  • Kanada

    Dead Man's Letters

  • USA

    Dead Man's Letters

  • Velká Británie

    Dead Man's Letters

Drama / Sci-Fi

Sovětský svaz, 1986, 88 min

  • honajz
    **

    Na to, jaký má film renomé, mne hodně zklamal. Po omylem vypuštěných jaderných raketách (80. léta jsme skutečně všichni žili ve strachu před atomovou válkou, která mohla vypuknout kdykoliv a kdekoliv a na to téma vzniklo hodně nejen sovětských a amerických knih a filmů) žije lidstvo v bunkrech pod zemí. Někteří rezignovali, jiní se zbláznili, další chtějí založit nový druh lidstva, lidstva podzemního jako krtek, a kdo nesouhlasí, je zpátečník. Sledujeme příběh vědce,který tomu současnému neštěstí dopomohl, a nyní se snaží následky tak nějak zmírnit, i když to moc samozřejmě nejde. Stále věří v dobré lidstvo, které může jít vědecky a technologicky dál, aniž by tentokrát dalo průchod svým špatným vlastnostem. Proto se i snaží shromažďovat staré knihy, a ne je hned spálit. Když začne učit malou skupinku dětí, dosáhne to až biblických rozměrů (děti začnou jakoby psát novou "bibli"). Jsou tu slušné exteriéry i interiéry (až tedy na využití reálných záběrů z druhé světové války, které jsou pro tento případ poněkud mimo), dobrý nápad s vyráběním elektřiny šlapáním, ale přesto, že film má jen nějakých 85 minut, nudí neskutečně. Spousta zbytečných scén, kdy divák některé motivace ne vždy přesně chápe, spousta balastu a zbytečných proklamací a promluv, které sice zhruba osvětlí, co se stalo, ale spíše jde o přehlídku různých a nijak překvapivých názorů na věc, a pokud tento film někdo srovnává se Stalkerem, tak je to poněkud mimo. Protože ve Stalkeru nejsou ty scény zbytečné a samoúčelné, ale vážou se k jednomu tématu a rozvíjejí jej. Tady ty dialogy a monology kloužou po povrchu, nejdou do hloubky. Takže na rozdíl od Stalkera, kde potom má ten konec patřičnou sílu, tady jsem si řekl, no a co, vždyť šlo jen o jedu z možností, nic mi to nedává, nic to neřeší, nijak to neobohacuje. Prostě mi v tom na rozdíl od Tarkovského filmů chyběla ta duše.(25.1.2020)

  • F.W.Colqhoun
    *****

    Nevím jestli to máte jako já - Řiťka [Video] někdy potěší. Dopisy mrtvého muže je ale nářez, jakého se mi od pofidérního vydavatele left-fieldových béček-déček často nedostává. Údaj o spolupráci autora s ruským über-klasikem jsem bral s rezervou [podobné reklamní výkřiky mne obvykle připravují na nejhorší], v tomto případě ale kolega nepadl od Tarkovského, jehož představuje jakousi populárnější formu, daleko. Poučenější tuší, že ani to nemusí signalizovat mainstreamový biják. Náladu filmu kopíruje těsně linka * či spíš drát * hudebního doprovodu - monolitický elektronický dron, vzácně prokládaný Mahlerem nebo čímsi jemu velmi podobným. Příběh představuje nízký reliéf jaksi nezajímavých událostí, rytmicky členěný očekávanými skony postav a potůlkami fragmenty spáleného světa pomalu se nořícího do bahna nejnehostinnější verze filmového post-apokalytického světa vůbec. Dlouhé záběry na mlčící či monologizující postavy, toulání se krajinou různě moc mrtvých těl, troskách dožívajících institucí [nemocnice, klášter] a úryvky věrohodných pokusů postav adekvátně reagovat na absurdní situaci býti svědkem událostí PO konci světa. Depresi na hranici stravitelnosti stvrzuje sovětsky nestřídmá výprava, která dává před miniaturami a triky přednost postavit a potom to zbourat prostě doopravdy, barevné filtry z Limonádového Joe. Příležitostné trikové či dokumentární záběry [odpalování raket, hořící města] berou v kontextu dech. Pohlcen atmosférou, těšil jsem se vroucně, až film skončí a já se vrátím do plytkého světa "před" katastrofou. Z tenat nejčernější nálady se dnes hodlám vyprostit čímsi na způsob Pařby v Bangkoku. Jsem pevně odhodlán dostat kromě jiných scénu návštěvy hlavního hrdiny bezprostředně po "dopadu" v dětském oddělení nemocnice co nejdříve z hlavy.(26.3.2013)

  • honajz2
    ***

    Atmosféru to nemá špatnou (byť podmanivá zrovna taky není), depresivní to je taky, interiéry i exteriéry byly zvoleny skvěle (to je asi na celém filmu nejlepší - venku je to samý rozbořený, zničený barák, bez plynové masky se tam nedá dýchat a v bunkrech to zase vypadá strašně hnusně), natočené to je taky dobře, akorát jsem pořád čekal, že to bude hlubší a že tam bude nějaký větší děj. Ale co se toho děje týče, i když jsem čekal, že se tam rozjede něco většího, i tak musím říct, že mě ten děj (včetně konce) celkem zaujal. Pak je to taky poněkud utahané, protože některé scény mi zde připadaly zbytečné. Něco do sebe ten film rozhodně má, ale přece jenom, mohlo se v něm rozjet víc. 3*(18.4.2020)

  • gudaulin
    *****

    Tento film režiséra Konstantina Lopušanského byl v naší distribuci uveden pod názvem Dopisy mrtvého muže. Je to produkt éry sovětské přestavby, kdy se uvolnily ideologické bariéry, ale zároveň bylo ještě dost peněz na pokračování filmové tvorby, takže polovina 80. let se v Sovětském svazu tak trochu podobá našim 60. letům. Lopušanskij byl spolupracovníkem Tarkovského a mimo jiné se podílel jako asistent režie na snímku Stalker. Tahle umělecká příbuznost se na Dopisech mrtvého se dá vystopovat. Výtvarně je to nesmírně zajímavý film, kdy záběry z postkatastrofického světa jsou snímány v barvě ponuré šedi, zatímco retrospektivy mají barevné tónování. Je to snímek s nesmírně pochmurnou atmosférou, který podle mého dokonale zobrazil svět po globálním jaderném konfliktu. Povrch planety je zcela neobyvatelný a zpustošený, v lépe či hůře vybavených krytech živoří zbytky populace, zatímco armádní vedení stále vydává příkazy jednotkám v podzemních pevnostech a obrněných transportérech. Lidé umírají po stovkách a po tisících na následky ozáření a strádání a ti přeživší ztrácejí ve jménu přežití jakoukoli morálku. Hlavní hrdina, vědec Larsen, obětuje svou šanci na záchranu ve prospěch skupinky dětí, které lékař z hlavního krytu neuznal za hodné záchrany. Po smrti starého muže přebírá psaní jeho deníku nejstarší dítě a celá dětská skupina se v plynových maskách a protiradiačním oděvu vydává zničenou krajinou hledat nový život. Nesmírně smutné, nesmírně emotivní. Obrázky zdevastovaného velkoměsta se mi vybavují zřetelně i po letech. Komorní, artová záležitost. Celkový dojem: 90 %. Za zmínku stojí depresivní hudba O. Messiaena a G. Faureho. Neskonale známější americký Den poté nesahá Dopisům mrtvého ani po pás...(10.1.2008)

  • homerr
    *****

    Po shlédnutí ruského, amerického a britského katastrofického filmu ze zhruba stejné doby stavím pořaďí takto: 1. Dopisy mrtvého muže 2 Vlákna 3. Den poté. Nechápu, že takové filmy s atmosférou, ze které mrazí nedokáže dnes nikdo natočit. V dnešních katastrofických filmech se musím koukat na to jak letadlo kličkuje mezi padajícími mrakodrapy a auto kličkuje mezi meteority, kterým se pochopitelně vyhne, i když silnice kolem je na padrť (film 2012).(30.11.2012)