Shpia e Agës
Agina kuća
Aga's House
Obsahy(1)
Na odlehlém místě v horách žije různorodá skupina žen; jediným mužským elementem v domě je devítiletý Aga, syn jedné z nich. Když dojde k nečekané události, je to právě Aga, kdo je pověřen, aby situaci řešil... Lendita Zeqiraj se vykreslení ženské společnosti a mezigeneračních rozdílů věnovala už ve svém předchozím, mezinárodně úspěšném krátkém filmu Plot. Ve svém debutu s nebývalou autenticitou stvořila živelný svět energických ženských hrdinek, v němž mezi proudem historek, zpěvy písní a drsnými vtipy, jimiž se navzájem častují, hořce zaznívá temný podtón válečné minulosti jejich země i stále živá národnostní pnutí. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (7)
Bohužel musím říct, že je to pro mě naprosto zbytečný film, který pokud bych neviděla, tak by se nic nestalo. Nic mi to nedalo. První polovinu sledujeme skupinu žen, jak loupe papriky a vypráví si peprné historky ze života, z ničeho nic se začínají hádat, pak smát, zase hádat a zase smát. Sem tam nějaký záběr na Agu, jak jede s Calou do nemocnice. A pak se zase vracíme do domu, kde je vše na novo. Zajímavé to začíná být až v posledních 30 minutách, kdy do domu dorazí novináři, aby natočili příběhy žen. Teprve tady zjistíme skrytou pravdu, ukrývající se za jejich chováním a temperamentem. Na dvouhodinový film, docela málo zajímavých scén. ()
S velkým nadhledem by se toto dílko dalo nazvat Zoufalky po kosovsku, ovšem bez humoru a tak trochu i bez chlapů. Když se to pak všechno zamíchá, vykyne z toho skoro dvouhodinová užvaněná (ne-li přímo uřvaná), nic neřešící táraninka. Druhá hvězda spíš za pěkné lokace. ()
No tak to fakt ne. Další z řady dramat, v nichž se 90% filmů tlachá o ničem, aby v závěru něco nakousla, ale nedokázala dokončit. ()
I přes to, že přede mnou v kině seděla režisérka a producent tohoto snímku, musím bohužel hodnotit takto nízce, jelikož mě i přes celkem zajímavý námět snímek zklamal. Od poloviny filmu mě z nic zásadního říkajících dialogů a zpěvu začala bolet hlava a díky experimentální kameře i oči. Film měl navíc i celkem nezajímavou zápletku, takže nebylo nic, co by se řešilo. /MFFKV2019/ ()
Dvě hodiny jsem si připadal intenzivně ženatý. Asi si vyberu spojení bez té divoké jižní krve. ()
Ženy. Vznětlivé, veselé, laskavé či provokativní, hádavé sdílejí dočasný domov v horách. Za každou z nich se skrývá příběh, traumatizující zážitky, Minulost je děsivá, budoucnost žádná. V tomto prostředí vychovaný chlapec se stává ústřední postavou filmu. Jak se má vyrovnat s pravdou o svém původu již si můžeme jen domýšlet. Filmy zpracovávající poválečná traumata mne vždy zajoímaly a tento snímek to činí zase z jiného úhlu. ()
Předesílám, že jsem k balkánským filmům až nekritickej... Příběh bez příběhu s příběhem. Od začátku tušíte, že v téhle story je řada zámlk a vydatná porce tajností v "pandořinných skříňkách". Sledujete děj, který je líný jako dusivé slunce v horách někdejší Jugoslávie, cítíte nenápadné mrazení z toho, jak byla ta zem roztrhaná a vplujete do bezčasí, které nemá východisko. Zároveň taky cítíte tu neskutečnou chuť a až živočišnou vůli žít. Navzdory osudu. Poznamenaná, ale i bytostná sexualita. A pak násilně brutální prohlédnutí. Luv jů, balkáne! /MFFKV2019/ ()