Prověrka na dorogach
Trial on the Road
Previerka osudom
Obsahy(1)
Svůj debut natočil Alexej German podle povídky Operace Šťastný nový rok (Operacija S novym godom, 1971), do kin se však dostal s patnáctiletým zpožděním pod názvem Prověrka osudem, a to kvůli údajně svérázně podanému tématu viny a trestu ve složitých podmínkách partyzánské války. Na vztahu k provinilému zajatci, který se ale mezi partyzány ocitl ze své vůle, jsou postaveny odlišné životní principy dvou zkušených válečníků: Lokotkovova otevřenost a chápavost pro lidská selhání a Petuškova nedůvěra a vybičovaný smysl pro povinnost. Film i dnes upoutá jak nekonvenčním podáním tématu, tak moderním režijním rukopisem, jež German, malíř černobílého filmového plátna, rozvinul ve svých dalších dílech věnovaných válečnému období. Na kritice i cenzuře se režisérovi podařilo za 30 let vyvzdorovat jen čtyři filmy. Pro zajímavost - v Prověrce osudem se objevují všichni hlavní představitelé z Andreje Rubleva Andreje Tarkovského. (MFF Karlovy Vary) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Odvážné nabourání sovětského černobílého úzusu o ruských gerojích a zlotřilých Němcích. Až na podkopání celé této snahy v závěru, kde se vše navrátí do starých "dobrých" kolejí. Snímek, který je více zajímavý, než opravdu dobrý. On ostatně není ani dobrý, pouze ostudně průměrný. Pár výtečných pasáží nedokáže dostatečně vykoupit fakt, že střední část se táhne jak dobře namražená vodka. Akorát to není tak lahodné. Prověrka osudem je sice relativně silná v detailech (především těch zachycujících bezútěšnou zimní krajinu), ale s působivostí celku je to již horší. Podstatně horší. ()
Našroubovávať poetiku blízku ruským umeleckým, pomalým a ťaživým filmom do partizánskeho príbehu je úplne mimo misu. Českí distribútori primerane tomu dali dielu názov Previerka osudom, hoci pôvodný názov oveľa lepšie prekladovo uchopili angloamerickí filmoví súdruhovia. Проверка на дорогах (Pravérka na darógach) je niečo ako Overenie na tratiach. Príbeh samotný nie je márny, no jeho formálne spracovanie k partizánčine vôbec nesedelo. Poznámka: Ale možno som len niečo nepochopil a možno si Germanov debut overím na pravidelnej ceste vlakom na trati Bratislava-Brezno. ()
Trezorový, ruský, vojnovo-psychologický film, ktorý rozpráva o ruskom vojakovi v službách nemeckej armády. Má výčitky a nechá sa zajať partyzánmi. Tí mu spočiatku nedôverujú, ale dajú mu druhú šancu... Aj keď starší a čiernobiely, ale stále ďaleko kvalitnejší film ako väčšina súčasnej ruskej vojnovej produkcie. Takýto pohľad komunistom nevyhovoval, preto ho roky nikto nevidel. V súčasnej záplave ruských vojnových filmov na DVD, vyčnieva nad hromadou braku iba pár vydarených kúskov. Spomeniem napr. Vzostup, Hviezda, Balada o vojakovi, ale hlavne asi to najkvalitnejšie, čo rusi stvorili a to /je Choď a pozeraj sa. Film 7/10. ()
Hodně netradiční pohled na ruskou partyzánskou válku, na hony vzdálený oficiálnímu sovětskému podání historie. Film si klade především otázku, zda i člověk který se provinil na sobě i na druhých má nárok dostat druhou šanci. Civilní herecké výkony a černobílá kamera snímající zpustošenou zimní krajinu, vytvářejí působivou, syrovou atmosféru. V mých očích snímku neuškodil ani dost násilně naroubovaný, v podstatě zbytečný a rádoby optimistický závěr, zamýšlený patrně jako povinná úlitba sovětské cenzuře, která ovšem "Prověrku osudem" na dlouhá léta stejně poslala k ledu. ()
Další z řady ruských válečných filmů tentokrát bez velkolepé výpravy a monstrózních válečných scén. A možná právě proto to byla taková nuda. ()
ČESKOSLOVENSKÁ KINOPREMIÉRA: ÚPF = I./ 1987 + ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 23.11.1988, réžia českého znenia = ZDENA KLIMENTOVÁ (ÚPF) - Bykova dabuje DALIMIL KLAPKA, Solonicyna dabuje JIŘÍ ŠTĚPNIČKA (3.8.2009) ()
Film široký jak ruská duša ťažko hodnotiteľný merítkami platnými pre iné vojnové filmy. Previerka osudom na jednu stranu je "umeleckým filmom", ktorý má toho evidentne veľa spoločného s filmami napríklad Tarkovského, či Sokurova, na druhú stranu sú v ňom aj akčné scény a pôdorys scenára nie je vôbec inkohorentný ako je to zvykom vo východoeurópských kinematografiách a čo je vlastné práve aj Germanovým ďalším filmom. Naratív nenechá žiadne otázky nezodpovedané a všetky motívy sa zbiehajú k ústrednej téme, v štruktúre rozprávania sa vytyčujú jednotlivé dielčie ciele, stotožnenie s postavami nie je nijako extra sťažované a divák je priebežne uspokojovaný pravidelnými dávkami akcie, či napätia ako to poznáme aj z amerických či iných žánrových filmov (úvodná prestrelka medzi partyzánmi a fašistami, bitka v tábore, prepadnutie nemeckej hliadky, záverečná akcia v tábore). Nad rámec šestákovej akčnej historky film posúva jeho revizionistický prístup k téme partyzánskeho boja, keď ospravedlňuje kolaboranta s fašizmom (vďaka čomu išiel v dobe vzniku automaticky do trezora) a ono štylové spracovanie, ktoré by divák čakal skôr u spomenutého Tarkovského (vysoká priemerná dĺžka záberu, širokouhlý formát, dôraz na exteriéry) či Sokurova ("Odpojený zvuk" - keď napríklad dialóg namiesto prichádzania z úst postavy prichádza akoby niekde z priestoru a nadobúda tak subjektívnu povahu. Síce vidíme kto začal rozprávať ale následne sa nositeľ dialogu buď kvôli pohybu kamery, alebo vlastnému presunu stratí z obrazu, jeho prehovor však zostáva vo zvukovej stope akoby bol stále prítomný. Pôsobí to ako také brblanie, ako keby postava niečo hovorila aj ostatným ale zároveň akoby si to šomrala sama pre sebe, akoby vyslovila svoj vnútorný monológ. Technika, ktorá je do šialených rozmerov dovedená napríklad v Sokurovovom Faustovi, a ktorú som inde ako v ruských filmoch nevidel.) ()
Trochu inak schématické, ale schématické... pred 20-timi rokmi zjav, z dnešného pohľadu už dosť nešikovné i keď snaživé. Ale stále dobrý partizánsky film, ktorý kvôli na svoju dobu netradičnému zobrazeniu partizánskej vojny právom patrí (alebo mal by patriť) do niečoho ako "zlatý fond". ()
Film, který ukazuje partyzánskou válku v době, kdy Sověti ustupovali před německou armádou a kdy v Bělorusku probíhala vyhlazovací válka proti celému území mnohdy i s jeho obyvateli. Do této doby přichází na scénu německý voják, který je vlastně bývalý desátník Rudé Armády a který zběhl k Němcům. (Film neřeší a nevysvětluje, proč to udělal). Hnán svědomím se nechá dobrovolně zajmout mladým partyzánem a doufá, že jej partyzáni mezi sebe přijmou a že mu bude odpuštěno. Film řeší otázku, zda má člověk, který udělá chybu, dostat ještě druhou šanci, aby vše odčinil. Závěr filmu je strhující a já jsem pochopila, že osud v podobě infarktu, dostihl viníka v nepravou chvíli. ()
Nechápem prečo viacerý užívaťelia píšu že vo filme nebolo vysvetlené za akých okoloností sa hlavný hrdina dostal k Nemcom. Sám o tom jasne pri vypočúvaní predsa hovorí... re: Orlau32: O akom infarkte v závere filmu to sakra píšeš ? Inak k filmu. Zasnežená kamera, ale aj úvodné daždivé minúty dávajú tušiť, čím je tento ruský film výnimočnejší než niektoré ostatné. Kamera aj réžia je nadpriemerná a malá prestrelka v strede filmu(na ceste) je oveľa lepšia než ten "gerojický" záver s guľometom pripomínajúci americké béčka (Nemci pobehujú ako splašený a nikto nie je schopný niekoľko minút hlavného hrdinu z tej veže zostreliť...). No škoda záveru, inak začiatok bol skoro na 5 hviezdičiek, nakoniec som zostal na spravodlivejších 3.... ()
Spíš než válečný film mě zajímala cesta, kterou ušel Alexej German k Chrustaljovovi. Tedy jakási Проверка на дорогах. Za fakt, že jsem z bojů Druhé světové války dost vyčerpaný, vděčím převážně ČT, která nás jí překrmuje; ne že bych se na každodenní válečné dokumenty fyzicky díval, stačí si jen pravidelně číst programy jednotlivých kanálů. Abych se v současném světě zorientoval, nepotřebují "zprávy", stačí mně "programy". ()
Nadprumerny sovetsky valecny film. Snimek nam sice nezodpovi otazku, proc se dal Rus k Nemcum, aby po chvili prebehl zpet k Rusum, ale ukaze nam pohled partyzanu na zajatce z nekolika stran a o jeho provereni. Film obsahuje nekolik velice silnych scen, nekdy sice Alexej German na tempu ubral, zaverem nam vsak vzal vsechny mozne pochybnosti o tomto filmu. Skvele herecke vykony a dobra kamera. ()
Syrové, surové, nihilistické ,jak jinak byla válka.... ()
Slušný film o druhých šancích a chápání sebe sama v mezních situacích. Germanovo podání lidského nitra nicméně není tak silné a působivé jako podání Askoldovo, Klimovovo nebo Šepiťkové. Ani tempo filmu není zkousnutelné pro každého. 60% ()
Tempo nět. ()
Proverka osudem je celkom fajn film, ale mohlo to byt aj lepsie o kusicek:) Za ery komunizmu v Rusku vzniklo mnoho filmov odohravajucich sa pocas druhej svetovej vojny. Tento patri medzi tie lepsie. ()
Sovětský ´trezorový´ snímek z období 2. světové války ukazuje nelichotivý osud vojáka, který se vzdal Němcům a začal s nimi spolupracovat, aby si později zase uvědomil své vlastenectví a vrátil se k partyzánům, kteří k němu samozřejmě vzhlíželi podezřívavě. Prokázat svoji loajalitu není zrovna procházka růžovým sadem. Náročné filmové dílo nepatří mezi klasické válečné snímky. Na svou dobu se velmi odvážně vyvarovává veškeré propagandy a oslavě vládnoucí třídy a nepoukazuje na hrdinské válečné činy, což byl zřejmě hlavní důsledek jeho zapsání na černou listinu. Jedná se o inteligentní realistické drama bortící hranice stalinských myšlenek a veškeré aspekty své doby. Vyjímečný, takřka artový, film, u kterého se musí přemýšlet, jinak nebude pochopen. ()
Vždy sem vzhlížel k filmům ze sovětské produkce skepticky, tento film má zvláštní příběh tím, že vypráví o rusovi co zběhl k Němcům a pak zpátky, jeho proces získávaní důvěry mezi svými je zdlouhavý a film nesmrdí komunistickou propagandou. Je to totiž výjimečný sovětský, válečný film z roku 1971 proto si myslím, že si zaslouží 4 hvězdy. ()
***1/2. ()
Film odeslaný do trezoru kvůli absenci tehdy povinně idealizující linie celého vyprávění je i po třech dekádách velmi moderním psychologicko-válečným dramatem. (Kristýna Pleskotová, Ci 06/2008) ()