Ja šagaju po Moskve
Walking the Streets of Moscow
Chodím po Moskve
Obsahy(2)
Když se před pětapadesáti lety objevila lyrická komedie Chodím po Moskvě na festivalu v Cannes, vzbudila značný ohlas. Georgij Danělija si za ni odnesl Zvláštní uznání poroty, oceněn byl i kameraman Vadim Jusov, do té doby známý především díky své spolupráci s Andrejem Tarkovským na Ivanově dětství (1962). Jusovova černobílá kamera, ovlivněná tehdy moderní „poesií všedního dne“, přiblížila film dokumentu, Danělijova režie zase zpěvohře o mladých lidech. Jejich celodenní putování po Moskvě je namísto dramaticky gradujícího příběhu vyjádřeno sledem krátkých epizod, které zahájí náhodné setkání Moskvana Kolji (Nikita Michalkov) se Sibiřanem Voloďou (Alexej Loktev) v ranním metru. Dezorientovanému Voloďovi, jenž přijel za spisovatelem, který kladně ohodnotil jeho povídku, dělá Kolja průvodce, přičemž ho seznamuje nejen s hlavním městem, ale i se svými přáteli. Recenze, které film sklidil doma a v zahraničí, oceňovaly na něm mladistvého ducha, díky němuž mu odpustily místy chtěný optimistický tón, označený některými kritiky za „lakování na růžovo“. (NFA)
(více)Recenze (21)
Milý lyrický příběh mladého hejska Koljy (jedna z prvních filmových rolí mladičkého Nikity Michalkova) a jeho přátel odehrávající se během jednoho obyčejného dne v soudobé Moskvě. Film připomíná rané Formanovy filmy, jen je víc nevinný a společensky nezávadný, ale také víc zaměřený na obraz života velkoměsta, Moskvy 60. let. Krásný závěr s písní Я иду шагаю по Москве. ()
Svieža lyrická komédia o náhodnom stretnutí troch mladých robotníkov v Moskve, kde prežijú jeden deň... Ich putovanie, náhodné stretnutia s obyvateľmi, či láskou sú príjemne okorenené láskavým humorom a nebadanou prehliadkou ruskej metropoly počiatku šesťdesiatych rokov. Všetky scény sú neuveriteľne hravé a povabné, skoro by človek neuveril, kde sa film natočil. Za zmienku stojí aj pekná hudba. ()
Nie je, alebo skôr lepšie povedané, nebýva zvykom, aby ruský film nepôsobil tak, ako zvyčajne, t. j - akousi propagandistickou ideológiou, ako na objednávku „ctených súdruhov” . To tu absolútne, nie je ! Nechýba mi to, a som za to rád. Je to nesmierne pozitívne naladený snímok, s mladými ľuďmi, keď ešte nepoznali drbnutý FACEBOOK, samé sociálne siete, mobily, tablety, krčmy, a podobné kokotiny !!! Kde sa vôbec vytratila súčasná kultúra ? Nazval by som to, ako POCTU MOSKVE - hlavnému mestu, veľkomestu, vtedy Sovietskemu Zväzu, dnes Ruska. Láska k tomuto veľkému a kultúrnemu mestu, líči niekoľkých mladých ľudí v ňom, počas jedného dňa, od rána, do večera, čo zažívajú a prežívajú, s čím sa musia popasovať, aj popri problémom, ktoré majú, zachovávajú si čistú hlavu. Vidím tu 4 POSTAVY. Najprv, v úvodnom zábere pozorujem, ako sa na letisku obšmieta, nádejný spisovateľ, zatiaľ ešte robotník, Voloďa, ten mieri za ďalším spisovateľom, ktorý mu v časopise vytlačil jeho poviedku. Počas cesty metrom, stretne mladíka Kolju, robotníka, ktorý by sa mohol pochváliť aj tým, že sa podieľa na stavaní metra. Ale nečiní tak. Kolja ide akurát z nočnej šichty, dúfajúc, že sa vyspí... O pár hodín, alebo skôr - o pár desiatok minút na to, ho navštívi kamarát Saša, ktorý má samé problémy, od nástupu na povinnú vojenskú službu, až po ženenie sa, so svojou nastávajúcou, čo sa ale trochu tak skomplikuje, do toho sa Kolja a Voloďa, zamilujú do krásnej blondíny, predavačky gramofónových dosiek, kde títo traja prežijú veľmi zaujímavý deň... K FILMU. Trochu mi to pripomínalo mladého Formana, keď začínal, krížený so slávnou českou komédiou : Vrchní, prchni ! Veľmi skvelý pocit mám, aj z vynikajúcej čiernobielej kamery Vadima Jusova, ktorý spolupracoval s ruským velikánom Andrejom Tarkovským. Hlavný predstaviteľ Kolju - Nikita Michalkov, ešte ani nie 20. ročný CHALAN, takto bravúrne pred kamerou začínal... Neskôr sa z neho stal výnimočný režisér ! 73 minút dlhý film, na ktorý sa práve pozeráte, tak si želáte, aby aspoň o 10, 20 ... minút dlhší bol, lebo utečie, ako voda, a vám bude po ňom strašne smutno, ako aj mne... ()
Lyrická komedie. Tak stojí v podtitulu filmu. Tři mladí lidé se vlivem náhody setkali na jeden den v Moskvě, aby zažili události, které jsou na jeden den možná moc, ale ve skutečnosti jde to jen zlomky toho, co (pravděpodobně) zažili. Děj neustále vytváří časové elipsy, v kterých věnuje svůj čas jednoho dne MĚSTU. To neznamená, že by příběhy postav byly druhořadé, naopak čím míň o nich víme, a čím méně mají času, aby nám to sdělily, tím více začínáme vnímat samotnou jejich CESTU po MOSKVĚ, která je ukázána v bodech těch nejpregnantnějších příhod dne. Což může okamžitě evokovat styl staré ruské montážní školy. Není tomu úplně tak. Tenhle film je sice o POHYBU, ale nejen mechanickém, ale i životním/psychologickém, kdy je sice důležitý PROSTOR, ale jen proto aby sloužil PŘÍBĚHU a ZVUKU. Tenhle film je od počátku do konce lyrickou symfonií děje, zvuků a melodií, kdy krása ozvláštnění spočívá neuvěřitelném optimismu mládí, letního dne a výsledném silném dojmu. Jak řekl kolega minus : „Když jsem ho viděl poprvé, byl jsem z něj úplně dojatý a šťastný, že jsem taky ještě mladý a měl jsem chuť rozběhnout se do ulic (byl zrovna květen) a zazpívat si písničku.“ A já idú, šagaju po Moskve… ()
Krásně pohodový letní film, odehrávající se v jednom dni a téměř výhradně v exteriérech. V průběhu jsem z toho sice neměl úplně špičkový pocit, snad občas panovalo i lehké zklamání (vrcholící u přestřelené scény se zlodějem, která se vymykala dosavadnímu civilnímu, realistickému pojetí) a chtěl jsem dát spíš čtyři hvězdy, ale když ten závěr je opravdu nádherný a neodolatelný a až s ním to celé působí. Moskva, širokoúhlý černobílý formát, léto, rozpustilý Michalkov a skvělá ústřední melodie. ()
Galerie (19)
Photo © Mosfilm
Reklama