Ja šagaju po Moskve
Walking the Streets of Moscow
Chodím po Moskve
Obsahy(2)
Když se před pětapadesáti lety objevila lyrická komedie Chodím po Moskvě na festivalu v Cannes, vzbudila značný ohlas. Georgij Danělija si za ni odnesl Zvláštní uznání poroty, oceněn byl i kameraman Vadim Jusov, do té doby známý především díky své spolupráci s Andrejem Tarkovským na Ivanově dětství (1962). Jusovova černobílá kamera, ovlivněná tehdy moderní „poesií všedního dne“, přiblížila film dokumentu, Danělijova režie zase zpěvohře o mladých lidech. Jejich celodenní putování po Moskvě je namísto dramaticky gradujícího příběhu vyjádřeno sledem krátkých epizod, které zahájí náhodné setkání Moskvana Kolji (Nikita Michalkov) se Sibiřanem Voloďou (Alexej Loktev) v ranním metru. Dezorientovanému Voloďovi, jenž přijel za spisovatelem, který kladně ohodnotil jeho povídku, dělá Kolja průvodce, přičemž ho seznamuje nejen s hlavním městem, ale i se svými přáteli. Recenze, které film sklidil doma a v zahraničí, oceňovaly na něm mladistvého ducha, díky němuž mu odpustily místy chtěný optimistický tón, označený některými kritiky za „lakování na růžovo“. (NFA)
(více)Recenze (23)
Lyrická komedie. Tak stojí v podtitulu filmu. Tři mladí lidé se vlivem náhody setkali na jeden den v Moskvě, aby zažili události, které jsou na jeden den možná moc, ale ve skutečnosti jde to jen zlomky toho, co (pravděpodobně) zažili. Děj neustále vytváří časové elipsy, v kterých věnuje svůj čas jednoho dne MĚSTU. To neznamená, že by příběhy postav byly druhořadé, naopak čím míň o nich víme, a čím méně mají času, aby nám to sdělily, tím více začínáme vnímat samotnou jejich CESTU po MOSKVĚ, která je ukázána v bodech těch nejpregnantnějších příhod dne. Což může okamžitě evokovat styl staré ruské montážní školy. Není tomu úplně tak. Tenhle film je sice o POHYBU, ale nejen mechanickém, ale i životním/psychologickém, kdy je sice důležitý PROSTOR, ale jen proto aby sloužil PŘÍBĚHU a ZVUKU. Tenhle film je od počátku do konce lyrickou symfonií děje, zvuků a melodií, kdy krása ozvláštnění spočívá neuvěřitelném optimismu mládí, letního dne a výsledném silném dojmu. Jak řekl kolega minus : „Když jsem ho viděl poprvé, byl jsem z něj úplně dojatý a šťastný, že jsem taky ještě mladý a měl jsem chuť rozběhnout se do ulic (byl zrovna květen) a zazpívat si písničku.“ A já idú, šagaju po Moskve… ()
Trochu naivní, přesto lidsky upřímný film o lidech a lidičkách v Moskvě. ()
Půvabné, ale jedna drobnost: kdyby Nikolaje hrál někdo jiný než Nikita s tou neuvěřitelnou směsicí mladistvé bezprostřednosti a profesionální sebejistoty, nevím, zda by mě to zajímalo opakovaně.90% ()
Kostely jsou pro staré tetky a pionýři tam nechodí, bosá dívka proplouvající mezi kapkami deště, děsivý letadlový kolotoč, slepice za koně, krásné ženy umí telefonovat, láska září v očích a já chci taky šagat po Moskvě a zpívat Já s písničkou jdu jako ptáček.... ()
Nie je, alebo skôr lepšie povedané, nebýva zvykom, aby ruský film nepôsobil tak, ako zvyčajne, t. j - akousi propagandistickou ideológiou, ako na objednávku „ctených súdruhov” . To tu absolútne, nie je ! Nechýba mi to, a som za to rád. Je to nesmierne pozitívne naladený snímok, s mladými ľuďmi, keď ešte nepoznali drbnutý FACEBOOK, samé sociálne siete, mobily, tablety, krčmy, a podobné kokotiny !!! Kde sa vôbec vytratila súčasná kultúra ? Nazval by som to, ako POCTU MOSKVE - hlavnému mestu, veľkomestu, vtedy Sovietskemu Zväzu, dnes Ruska. Láska k tomuto veľkému a kultúrnemu mestu, líči niekoľkých mladých ľudí v ňom, počas jedného dňa, od rána, do večera, čo zažívajú a prežívajú, s čím sa musia popasovať, aj popri problémom, ktoré majú, zachovávajú si čistú hlavu. Vidím tu 4 POSTAVY. Najprv, v úvodnom zábere pozorujem, ako sa na letisku obšmieta, nádejný spisovateľ, zatiaľ ešte robotník, Voloďa, ten mieri za ďalším spisovateľom, ktorý mu v časopise vytlačil jeho poviedku. Počas cesty metrom, stretne mladíka Kolju, robotníka, ktorý by sa mohol pochváliť aj tým, že sa podieľa na stavaní metra. Ale nečiní tak. Kolja ide akurát z nočnej šichty, dúfajúc, že sa vyspí... O pár hodín, alebo skôr - o pár desiatok minút na to, ho navštívi kamarát Saša, ktorý má samé problémy, od nástupu na povinnú vojenskú službu, až po ženenie sa, so svojou nastávajúcou, čo sa ale trochu tak skomplikuje, do toho sa Kolja a Voloďa, zamilujú do krásnej blondíny, predavačky gramofónových dosiek, kde títo traja prežijú veľmi zaujímavý deň... K FILMU. Trochu mi to pripomínalo mladého Formana, keď začínal, krížený so slávnou českou komédiou : Vrchní, prchni ! Veľmi skvelý pocit mám, aj z vynikajúcej čiernobielej kamery Vadima Jusova, ktorý spolupracoval s ruským velikánom Andrejom Tarkovským. Hlavný predstaviteľ Kolju - Nikita Michalkov, ešte ani nie 20. ročný CHALAN, takto bravúrne pred kamerou začínal... Neskôr sa z neho stal výnimočný režisér ! 73 minút dlhý film, na ktorý sa práve pozeráte, tak si želáte, aby aspoň o 10, 20 ... minút dlhší bol, lebo utečie, ako voda, a vám bude po ňom strašne smutno, ako aj mne... ()
Tak takhle pěkně to tálo! Zamilovala jsem se do mlaďučkého Nikity a chcu do Moskvy. ()
Svieža lyrická komédia o náhodnom stretnutí troch mladých robotníkov v Moskve, kde prežijú jeden deň... Ich putovanie, náhodné stretnutia s obyvateľmi, či láskou sú príjemne okorenené láskavým humorom a nebadanou prehliadkou ruskej metropoly počiatku šesťdesiatych rokov. Všetky scény sú neuveriteľne hravé a povabné, skoro by človek neuveril, kde sa film natočil. Za zmienku stojí aj pekná hudba. ()
Krásně pohodový letní film, odehrávající se v jednom dni a téměř výhradně v exteriérech. V průběhu jsem z toho sice neměl úplně špičkový pocit, snad občas panovalo i lehké zklamání (vrcholící u přestřelené scény se zlodějem, která se vymykala dosavadnímu civilnímu, realistickému pojetí) a chtěl jsem dát spíš čtyři hvězdy, ale když ten závěr je opravdu nádherný a neodolatelný a až s ním to celé působí. Moskva, širokoúhlý černobílý formát, léto, rozpustilý Michalkov a skvělá ústřední melodie. ()
Milý lyrický příběh mladého hejska Koljy (jedna z prvních filmových rolí mladičkého Nikity Michalkova) a jeho přátel odehrávající se během jednoho obyčejného dne v soudobé Moskvě. Film připomíná rané Formanovy filmy, jen je víc nevinný a společensky nezávadný, ale také víc zaměřený na obraz života velkoměsta, Moskvy 60. let. Krásný závěr s písní Я иду шагаю по Москве. ()
Sledovat Chodím po Moskvě je jedna báseň. Opravdu milý a vtipný film s perfektně zvolenými herci, u kterého nechcete, aby končil. A když už, tak je to ukončeno tak příjemným způsobem, jako je zpěv Nikity Michalkova. Rozhodně se s filmem nevidím naposled. Pravý letní zážitek, v kterém jsem se několikrát viděl. ()
Mimoriadne príjemne strávených 78 minút okorenených extrémne chytľavou ústrednou melódiou, nesúcou sa celým filmom, sympatickými mladými postavičkami zažívajúcimi krátke epizódky takého všedného letného dňa v metropole Sovietskeho Zväzu. Absencia deja je štedro vykompenzovaná skvelou kamerou, situačným humorom a presne tou hravou letnou atmosférou s jemnými odtienikmi melanchólie, ako to mám rada. U mňa za plný počet. ()
Podobný snímek jsem z Ruska prostě nějak nečekal. Je nesmírně civilní, ale přitom je v něm taková mladická poetika, která je spojena s lyrikou města, které je zde prezentováno, tedy Moskva. Herecky je to velmi příjemný a celkově způsob vyprávění působí velice dobře. Jako kdyby bylo všechno nějakým způsobem fajn. ()
Trubkoidní příběh o zamilovaných sám o sobě moc hvězdiček nevygeneruje. 1) Ale oč slabší je příběh, o to silnější atmosféra. O děj vlastně ani nejde. Sledujeme postavy jen tak se plácat během jednoho dne v neskutečně půvabné (!) Moskvě. Vše nasnímal kameraman se silným porozuměním pro pohodu._____ 2) A tak procházíme útulným (nikdy bych si nemyslel, že takové slovo pro Moskvu použiji) městem, podíváme se do interiéru GUMu (údajně největšího obchodního domu na světě). Zaznamenáme hejna volh prohánějící se po ulicích jako malí broučci. Autobusy. Rudé náměstí. Nábřeží. Prostě fakt paráda._____ 3) Tři opravdu pěkní přitažlivě oblečení kluci v hlavních rolích rovněž nezarmoutí. 18letý budoucí slavný režisér a scénárista s podmanivým úsměvem Nikita Michalkov (Moskvan Kolja), 24letý Alexej Loktěv (Sibiřan Voloďa, který potká Kolju v metru) a vskutku hezký 18letý Jevgenij Stěblov (Saša, který má před svatbou). Režisér se nebál je ani svléknout (do půl těla, samozřejmě)._____ 4) Velmi zajímavé info o filmu uvádí ruská Wiki._____ 5) Film skončil a my si můžeme zazpívat: Бывает всё на свете хорошо / В чём дело сразу не поймёшь / А просто летний дождь прошёл / Нормальный летний дождь / Мелькнёт в толпе знакомое лицо / Весёлые глаза / А в них блестит Садовое кольцо / /И летняя гроза._____А я иду шагаю по Москве / И я ещё пройти смогу / Солёный Тихий океан / И тундру, и тайгу._____Над лодкой белый парус распущу / Пока не знаю с кем / А если я по дому загрущу / Под снегом я фиалку отыщу / И вспомню о Москве. ()
В чём дело сразу не поймёшь... Veselá agitka, o to účinnější. Film se v podstatě skládá z dílčích gagů, které jsou většinou odněkud převzaté (např. objíždění dívky na kole je ze Šolochova, pokud ne z delší tradice). Sám Michalkov je na tehdejší poměry příliš sebejistý. - Moje chození po Moskvě je jiné, ale také zajímavé. Po práci (jednání) jsem šem vyhledat svoji známou ze žďárského gymplu (učitelka ruštiny, jednou jsem nepoznal Berliozovu Fantastickou symfonii, za což mě vyplísnila jako bych byl její žák), Aidu Safian, (židovka i zjevem) na Chlebném pereulku. Protože jsem se pocákal zmrzlinou (rozhovory s ní byly vždy temperamentní) a musela mi čistit a žehlit šaty, šel jsem domů (hotel Rossia) až o půl čtvrté ráno. Nikde nikdo! Nevalný návaly agorafobie! Aido, už se nejspíš neuvidíme! ()
ocenenia : MFF Cannes 1964 - Nominácia na 1. cenu ()
Voloďja přijíždí na jeden den do Mosky. V metru se setká s Koljou a stráví s ním celý den. Zažijí peripetie se svatbou Koljova přítele Saši, navštíví známeného spisovatele a budou se ucházet o jednu dívku. Trochu více:zde. ()
Poetika strhnutá "sladkým životem" východu povyšuje tenhle film na kultovní veledílo. Nikdy nezapomenu na ústřední melodii a na obraz letní moskevské kavárny mezi stromy ve čtvrti, alá staré Vinohrady... ()
Lyricka komedie - je myslim naprosto presny termin, ktery tento lehkosti oplyvajici sovetsky film charakterizuje nejlepe. :-) Moc hezky natocena, puvabna dvouhodinovka. Галина Польских a moje oblibena Ирина Мирошниченко se staraji o tu libeznou cast... :-) ()
Film, z něhož tryská radost v každé jeho scéně. Čistá a bezstarostná radost z života, přesně taková kterou nejspíš všichni v době „tání“ zažívali. Máme příležitost strávit jeden den s hlavním hrdinou, devatenáctiletým Kolkou, kterého skvěle ztvárnil mladý Nikita Michalkov, a jak velmi brzy zjistíme, jeho život je opravdu velmi pestrý. Během jednoho dne si stihne odbýt práci, poté si najít nového kamaráda, zamilovat se, zúčastnit se soutěže, svatby, ale třeba taky navštívit slavného spisovatele. Slavná scéna v podzemce v samotném závěru je už jenom třešinkou na dortu. Kolkova píseň vám bude ještě poté dlouho znít v uších. Procházka Moskvou ještě nikdy nebyla poetičtější. Zaručený lék na deprese v každém ročním období. ()
Krásný, pohodový film s úžasnou poetickou atmosférou jednoho letního dne. Žádná komunistická propaganda, člověk by vlastně ani neřekl, že se jedná o film ze SSSR. Film mi připomínal trochu staré české Formanoviny. Stejně tak příjemné pokoukání s takovým milým humorem. A mlaďounký Michalkov byl k pomuchlání. :-) ()