Tiché doteky

Dosť absurd-psycho, ktoré sa chce až nápadne silou mocou za každú cenu podobať na filmy Yorgosa Lanthimosa. Po celý čas človek absolútne nechápe o čom je tento film, až do chvíle kým sa nezjavia záverečné titulky ozrejmujúce celkovú pointu filmu. Každopádne, celé to pôsobilo ťažkopádne, podivne a mdlo. Čudný vývoj deju, nevýrazné dialógy, a vlastne aj celkový koncept. Myslím si, že daná téma mohla byť oveľa zaujímavejšia, keby bola odprezentovaná iným štýlom a najmä výraznejším príbehom. Toto bolo proste vedľa... Potenciál tam rozhodne bol! (30.05.2020)

Hodně jsem váhala mezi 3-4*, ale nakonec to nechávám na průměru. Bavilo mě to hodně, ale děj filmu a jednání postav nedává až do titulkového dodatku téměř žádný smysl. Stejně jako ostatním komentujícím tady mi vadí také množství nezodpovězených otázek. Jednání hlavní postavy jsem absolutně nechápala. Ale herecký výkon Elišky byl skvělý a atmosféra taky. (13.01.2020)

Princip zážitku byl pro mě podobný jako u některých Dolanových filmů - hrne se na mě obrovské množství energie a přepjatosti (byť ve formě excesivní čistoty - neříkám, chraň bůh, že se to Dolanovi podobá stylem) a já vlastně vůbec netuším, jak s nimi naložit. Mělo to být strašidelné? Mělo to být legrační? Bere se to vážně? Nebo se u toho tvůrci sami smáli? Tiché doteky můžou být zajímavým předmětem diskuze o autorském záměru - protože vůbec netuším, co po mně Hogenauer chce. Ale rozhodně mě to bavilo vstřebávat každým okamžikem. Plus jsem byl okamžitě prodaný kameře a obecně postprodukci. Jednak ta podivná umělost předměstí (nevím o filmu ze současnosti, který by s tím pracoval tak dobře), a pak ty barvy... Obvykle tuhle paletu nemusím - mám rád, když je v obraze černá černá a bílá bílá, ne když je všechno odstín šedivé, ale tady se s tím prostě pracovalo tak dobře! Zkrátka film jiný, než chci, a vlastně ani pořádně nevím jaký - jen vím, že ho chci vidět znova. 85 % (04.07.2019)

Řada výpustek jednak zostřuje naši pozornost, znejišťuje nás a činí Tiché doteky záludně nepředvídatelným, ale také vytváří natolik široké interpretační pole, až se dostavují pochyby, jestli autor nezašel ve své neochotě k doslovnosti příliš daleko a nenatočil film, který ve výsledku sděluje především to, co si do něj konkrétní divák dosadí (časté je např. čtení příběhu jako výpovědi o střetu Východu a Západu). Nejsem si jist, zda režisér dokázal vybalancovat poměr mezi tím, jak nám říct dost, abychom chtěli vědět víc, ale zároveň ne tolik, abychom věděli něco „definitivního“, film rozděluje publikum. Jisté ovšem je, že tato nejasnost a neuchopitelnost činí sledování Hogenauerova formálně ojediněle ukázněného debutu zároveň podnětným i frustrujícím. Více tady 75% (14.10.2019)

Zásady rodiny byly většinou na palici, ale můžu vás ubezpečit, že v celkovém důsledku film není až tak polemický, jak se na první pohled může zdát a přežijí ho i duševní mrzáci a srágory. Chtělo to delší stopáž a méně střízlivých záběrů. Škoda. Mohlo to být na plný počet hvězdiček. Eliška Křenková vypadá přitažlivě, když zrovna nenosí okuláry. Jacob Jutte vypadá dost roztomile na to, aby hrál tak těžkou a vážnou roli. Přesto věřím, že tento futuristický herec má před sebou slibnou kariéru. (30.10.2021)