Hořký měsíc

Polanskiho jsem samozřejmě vždy tak nějak obecně uznával jako schopného filmaře, ale žádným svým filmem mě nikdy úplně nedostal, vždy jsem mezi ním jako tvůrcem a sebou jako divákem cítil nějakou bariéru, která mi nedovolovala naladit se na stejnou vlnu. Až do teď. U Hořkého měsíce se mi to konečně povedlo, pěkně jsem se do téhle studie jednoho nezdravého vztahu během výletní plavby po moře ponořil a vychutnal si ji. Zážitek to byl příjemný i nepříjemný současně. (25.09.2014)

Dokázat pojmenovat čeho jsem byl svědkem v tomto filmu je tak trošku nadlidský výkon a to i přesto, že mám scénu po scéně uloženou hluboko v sobě. Porce intenzity lásky mezi Mimi a Oscarem je tak velká, že by se po zhmotnění nevešla na tuto planetu. Proto jsem příběh o lásce, která začne požírat sebe sama poslouchal stejně dychtivě jako vyprahlý nomád hltá kapky vody na Sahaře. Zatímco Nigel si snaží nalhávat, že ho příběh plný vášně a erotiky nezajímá a přitom by chtěl, aby každý slovo z úst Oscara šlo rychleji než bijí vlny moře o trup zaoceánského luxusního parníku na kterém onen příběh poslouchá.Tak já naprosto fascinován vyprávěním přestal vnímat reálný prostor i čas. Jak ostře kontrastovala intenzivní láska Mimi a Oscara s chladným vztahem Fiony a Nigela, tak krásně ladila smyslnost, vyzývavost a půvab Mimi a Paříže. Při pohledu na Mimi nezbývalo než si pokaždé přehrávat v hlavě Oskarovu větu "Sledoval jsem veškerou krásu světa ztělesněnou v jediném ženském tvaru." Film, který sice skončí, ale ještě dlouho a dlouho pokračuje ve vašem nitru . Tuto filmovou dokonalost bohužel nedokážu lépe popsat. Stejně tak jako žádný hudební skladatel by nedokázal složit lepší hudbu než Vangelis k tomuto příběhu, který je dokonalý jako švýcarský hodinky. (20.04.2007)

Scénář: Gérard Brach, John Brownjohn, Roman Polanski .. Působivá obsesní hra o kráse i hořkosti vztahu. Spalující vášeň na jeho začátku s hutným nádechem erotiky a sexuálních hrátek je stejně intenzivní jako spalující nenávist na opačném pólu příběhu. Půvabná diva Emmanuelle Seigner se svými tanečky okolo (ne)opětované lásky vryje hluboko pod kůži. Sekundanti Peter Coyote a v té době ještě ne tak známý Hugh Grant odvádí přesvědčivou práci. Kristin Scott Thomas tolik prostoru nedostává, ale během Silvestrovské noci si reputaci dozajista napraví. Roman Polanski si perfektně pohrává s divákem, který je místy stejně zmatený jako Nigel a postupně servíruje i stupňuje vyprávění, které spěje k hořce hořkému konci. Výborná kamera Tonino Delli Colli (dvorní kameraman Sergio Leone), hudba Vangelis nebo skvělé zvolené dobové písničky vyšroubují kdejakou scénu k dokonalé působivosti. 85%. (23.10.2007)

Roman Polanski mi vrací úder. Po dlouhé době mě ve svém filmu nejen překvapil, ale také potěšil. Určitě to nebylo angažováním Hughe Granta, který však odvádí svou roli velmi dobře, ale spíše herečkou Emmanuelleou Seigner, která si strhává většinu filmu pro svou krásu, nebo raději pro svou démonicky sexy postavu. Většinu času na lodi mě film příliš nebavil, protože jsem se raději toulal v myšlenkách a vzpomínkách muže na vozíčku, který popisoval dychtivě očekávajícímu mladíkovi svůj velký životní příběh. V závěru vše zapadne na své místo a nezbývá než se skličujícím, ale úžasným pocitem jít dál. (09.08.2008)

Výborná psychárna od skvělého režiséra Romana Polanského. Erotickým napětím prostoupený příběh nenechá diváka ani na okamžik vydechnout. Peter Coyote a Emmanuelle Seigner jsou oba úžasní pokušitelé. Hugh Grant a Kristin Scott Thomas působí zpočátku ve svých rolích až kouzelně naivně, ale pak, pod vlivem toho, co vyslechli, začnou také pomalu prodělávat proměnu. Umístění příběhu na omezený prostor zaoceánské lodi bylo také mistrným kouskem. (23.07.2002)