Smrt a dívka

Roman Polanski ve mě opět nechal rozporuplné emoce. Na jednu stranu je to dobrý, přímo vynikající, režisér, ale na druhou stranu si opět vybral slabší téma, které při rozehrání na plátně nepůsobí tak dramaticky jako na papíře. Ben Kingsley i Sigurney Weaver jsou dobří herci, ale ani oni nestačí na naprosté pohlcení diváka touto hrou, která by v divadle byla pravděpodobně úchvatnou podívanou. Zde však realita nefunguje a celý snímek zabíjí fakt, že jde o film. Vytrácí se realita, napětí a jen čekáme od první minuty jak to vlastně skončí a v duchu si tipujeme. Nemyslím si, že jde o špatnou, ale ani extra podařenou záležitost. Rozhodně stojí za shlédnutí už jen kvůli smrti a dívce... (06.11.2007)

Ve Smrt a dívka nás Polanski zavádí do divadelní hry o třech protagonistech. Hrdinka (Sigourney Weaver) si v sobě něco nese, její manžel (Stuart Wilson) se snaží vše poklidně řešit a cizinec (Ben Kingsley) má zaděláno na pořádný problém... Roman Polanski mi opět dokázal, že je velký režisér, i když k dokonalosti mi tentokrát něco chybělo. Polanski nás hodně pokouší, samozřejmě nezapomíná ani na provokaci (viz. dámské kalhotky jako roubík). Příběh nakonec dovádí do epického finále, jež leží kdesi mezi pravdou a lží / spravedlností a slepou mstou. Závěr se krom dramatického rozuzlení nese i v duchu obrazového kouzlení Tonina Delli Colliho (jeden z jeho posledních filmů) a hudebního doprovodu Wojciecha Kilara. Zároveň nesmím opomenout pro děj zásadní Schubertovu skladbu "Death and the Maiden," která zazní hlavně v úvodní a závěrečné scéně. Rafael Yglesias a Ariel Dorfman (autor původní hry) napsali skvělý příběh o utrpení, poznamenání i smíření. Polanski zde nezastírá svůj tvůrčí rukopis, jako vždy výborně vede herce, přičemž je umí pevně držet na určitých pozicích a dle potřeby s nimi hýbat jako na šachovnici. Sigourney Weaver hraje duševně poznamenanou Paulinu, v níž přítomnost Bena Kingsleyho odstartuje dlouho skryté osobní trauma a započne cestu odplaty. Stuart Wilson sehraje v této hře důležitou úlohu - prostředníka, který jejich setkání více méně řídí. Co filmu ubírá? Svým způsobem jeho nepřirozenost, chvílemi mi přijde příliš vykonstruovaný, což pro mě není u Polanského úplně zvykem. 75%. Pořád je to každopádně dobrý film. (01.12.2018)

Rozjezd rozpačitý, dále však minutu od minuty lepší, ve finále setsakramentsky brilantní. Těžko jsem se po závěrečném poodhalení roušky odtrhával od obrazu, vskutku těžko. Musím ovšem přiznat, že LK mne trochu mystifikovaly ohledně barev filmu monochromatickým obalem DVD. Při své hlouposti jsem ke všemu přehlédl ono podstatné slovo "barevný" v technickém okénku a po spuštění filmu se tak nechal obrat o všechny své černobílé iluze. Každopádně film doporučuji všem, kteří stejně jako já považují ostatek Romanovy tvorby za poněkud nudnějšího charakteru (čest výjimkám). (12.08.2008)

Komorný príbeh s iba troma postavami, ktorý stavia predovšetkým na konverzácii. Rámec príbehu v podstate nie je zlý, aj keď na druhej strane ani príliš zaujímavý. Horšie je to so spracovaním a mnohými logickými nezmyslami, ktoré potápajú to dobré vo filme. Aby si manžel nevedel poradiť s manželkou a nešiel jej vziať zbraň. Jeho žena sa správa ako zmyslov zbavená, robí jednu nenapraviteľnú a neodpustiteľnú chybu za druhou, ohrozuje aj jeho a on jej snáď desaťkrát povie, že ju miluje. Sorry, ale takýto svet neberiem, to by som potom musel brať hocičo. Nevierohodné, nemysteriózne a naviac s ľahko predvídateľným koncom, v ktorom musí byť každému jasné už na začiatku, ako to skončí a či cudzinec je alebo nie je ten,za koho sa (ne)vydáva. Polanski mi už mnohokrát dokázal, že je len priemerný režisér a toto je len ďalší dôkaz. (20.05.2020)

Úchvatné komorní dílo, které je v prvé řadě hereckým koncertem třech osob v čele s božskou Sigourney Weaver. Co všechno může vzniknout z banální zápletky, kdy žena čeká na svého muže, který píchnul? V tomto případě brilantní psychologické drama, kde si neustále kladete otázku "Jak bych se tady zachoval?" Herci hrají tak přesvědčivě, že vás vtáhnou do děje a rázem se ze zamrzlého severu Čech přenesete do dusné noci v jedné jihoamerické zemi, kde nedávno proběhla jakástakás demokratizace (ve filmu se mimojiné objevují zajímavé vedlejší linie týkající se obecně vypořádání s minulostí nedemokratického režimu aplikovatelné třeba i u nás a vůbec celým filmem se potají táhne myšlenka zločinu a (formy) trestu). Polanski se tady zkrátka zavřel se třemi herci v domku a natočil DRAMA ve všech smyslech tohoto slova. Víc není třeba psát, stačí se jen podívat a zamyslet se. Tleskám především Sigourney (kromě nadvýkonu jí to tady i sluší a dočkáme se i pár vetřelcoidních pohledů) a za dechberoucí závěrečné "confession" i Benu Kingsleymu. (26.01.2010)