Ples upírů

U Polanského komického až parodického pohrávání si s upírskými kýči, postupy, tradičními prvky i základy mě nejvíce zaujalo to, že se příběh odehrává v mrazu a na hlubokém sněhu. To vytvářelo velmi příjemné a sympatické prostředí. Velmi mě potěšil Ferdy Mayne v roli místního upíra. Ač Polanského záměrem evidentně nebylo strašit ale spíše bavit, film občas přesto zabředne do napínavé a mrazivé atmosféry (nejednou vycházející z upírských tradic). Je to veselé, je to hravé, je to lahodící oku (nejen kvůli Sharon Tate). Přesto si myslím, že film mohl na tu parodickou notu zahrát trochu více. 3,5* (30.03.2024)

Ples upírů patří k oceňované filmové klasice, ale musím se přiznat, že když jsem ho viděl, byl jsem poměrně zklamaný. Jednotlivé ingredience jsou zajímavé a dalo by se dlouho psát o krásných kulisách, o všech hororových klišé a prvcích, které Polanski do filmu zakomponoval a parodoval, jenže jako celek u mě ten snímek příliš nefunguje. Dokonce se s uzarděním přiznám, že Soukupova Svatba upírů, byť pochopitelně z hlediska filmařských kvalit stojí nepoměrně níž, u mě z pohledu pouhé zábavnosti zabodovala víc. Polanski je sice nadprůměrný režisér, ale podprůměrný herec, ale nevím, jestli je tohle příčinou, proč mám k Plesu upírů takovýhle odstup. Celkový dojem: 50 % s ohledem na osobu režiséra. (14.06.2006)

Roman Polanski patří bezesporu mezi velmi kvalitní režiséry a přestože je tento film velkým „milníkem“ v jeho tvorbě, jde o velice slušnou podívanou. Až mě udivují ty výkyvy v hodnocení na internetu. Zřejmě dost lidí nepochopilo tvůrcův záměr, nebo lépe řečeno jeho úmysly. Polanski dokonale skloubil hororovou komedii s parodií na upíří téma a to se vším všudy. Nějak se netajil, že si vypůjčil některé scény (momenty) ze známých upířích filmů a více méně zesměšnil všechna ta žánrové klišé, na které až dosud byli lidi zvyklí. Nešlo mu o to, aby se u jeho filmu lidé báli – to je potřeba zdůraznit především. Místo hrůzy divákům naservíroval slušnou porci správně ujeté podívané, až groteskních hereckých výkonů a přesto se tomu snažil zanechat i jistou formu „důstojnosti“. Mnohdy sice marně, ale právě proto si tento film oblíbilo tolik lidí. Navíc musím pochválit i vizuální stránku tohoto kousku – krajina, hrad, ale i ona krčma – to všechno v sobě mělo jisté osobité kouzlo. Osobně jsem se u toho opravdu nenudil, ba právě naopak. Co mě však na tomto filmu uchvátilo asi nejvíc, byla dvojice Sharon Tate - Jack MacGowran. 70% (08.02.2018)

Tuctová britská komedie určité doby. Stylizované do nějakých absurdních výjevů, ale nefunguje zábavně ani nijak jinak. Po celou dobu jsem vzpomínal na Herzogova Nosferatu a přestože se jedná o jiný žánr i dobu, tak ples upírů shledávám zbytečným filmem, který rozvíjí upírskou tématiku špatným směrem. Párkrát přivede k úsměvu a mnohokrát k pocitu trapnosti. Bezesporu nejtuctovější a nejméně zajímavá věc, kterou jsem měl od Polanského možnost vidět. (05.10.2010)

Ako komédia to príliš nefunguje, ako horor to tiež nefunguje, ale ako film Romana Polanskeho to funguje skvele. Je to podobný prípad, ako Hitchove trilery, keď môžeme v žánrovom rámci čítať vzťahové metafory a zabávať sa na nich. Alfred túži po láske krásnej slečny, lenže ona má tendenciu ho nakoniec "vysať" ako každá žena chlapa (a naopak) a šíriť tak toto zlo ďalej do sveta. Je to ale lepšie, ako podľahnúť homosexuálnym zvodom Krolockovho synáčka. Nič proti tomu nezmôže ani kresťanstvo. Polanski sa baví, ja som sa ale aj napriek zvláštnej, zato pohlcujúcej atmosfére nijak špeciálne s ním nebavil. Ako paródia to zo žánrových klišé vyťažilo málo, ale o to Polanskemu primárne nešlo. Dilema v hodnotení, 70%. No a do tohoto kraja by som si rád zašiel na zimnú dovolenku. (24.08.2013)