Coffee & Vanilla

Coffee & Vanilla (2019) 

Všichni mají zřejmě rádi poddajné, ale roztomilé trubky z venkova. Ona je přesně ten typ, se kterým bych se ani nekamarádila, protože bych ji měla chuť praštit pokaždé, když se zatváří jako naivka, chudinka nebo oboje dohromady. CEO a takový mladík a ještě tak schopný. Inteligentní. Manipulativní. Krásný. Dokonalý. Prostě cukrouš k pohledání. Trochu na mě působil jako nóbl prostitut, zaplacený jejíma rodičema, aby se konečně dotkla nějakýho chlapa (a pak i dokázal, že by mu to placené chlácholení ženských srdcí šlo...). A že se tady dotýkají – to je objímáníčka a sexíku! Ovšem jsou to scény až chladné, bez emocí, moc to nevypadá, že by se trubce chtělo. A všimli jste si trubčiny osobnosti? Já také ne, možná tam někde proběhla. Kdo ji najde, dejte mi vědět. I nafukovací panna má víc charakteru. Každopádně je to taková ta klasika. Pr(in)cátko se zamiluje do poddané, pak ji všude zachraňuje, „společně“ překonávají všechny směšné překážky, které je chtějí rozdělit, aby byl konec stejně sladký jako kafe ze Starbucksu se třema kostkama cukru navíc. Strašně těžce koukatelné, je to totální cringe. Pokud chcete japonštinu do pozadí, tak je to tak akorát. Slabé 2*. (20.02.2020)