Pianista

Polanského opus magnum, evropský koprodukční velkofilm Pianista, je v podstatě malé komorní drama - drama muže, výjimečného umělce, na jehož pohnutém osudu je symbolicky demonstrována zrůdnost běsnění, které rozpoutali Němci v průběhu svého opanování Evropy během druhé světové války. Není třeba emocionálně vypjatých záběrů (Schindlerův seznam) ani agresivně útočících scén válečné vřavy (vojín Ryan), nemluvě o patosu (Ryan) či naturalismu a syrovosti (Jdi a dívej se), Pianista si vystačí jen s prostým vylíčením jednoho obyčejného osudu neobyčejného člověka, umělce ve velmi neobyčejné a pohnuté době. Wladyslaw Szpilman (v podání skvělého a typově přesně zvoleného Adriena Brodyho) v podstatě jen prochází svým životem, nechává se unášet proudem doby, nesnaží se oponovat či plavat proti proudu, ale i tak to stačí na to, aby divák pochopil, proč byl holocaust tím, čím byl - selháním mravnosti, humanity, kulturnosti, ale hlavně koncertem běsů, tichým a téměř decentním a v podání nacistů zrůdně kultivovaným mávnutím křídel smrti... (18.09.2007)

Pianista je pro mě těžký film na hodnocení. Takže tohle berte jako takové shrnutí, proč tomu dát plný počet anebo "jen" nadprůměrné hodnocení. Především výkon Adriena Brodyho byl bezchybný, tady není o čem - Oscara si zasloužil a celý film stojí jen na něm. Dále zde je spousta scén, kdy se s tím Polanski nemazlí a ukazuje nám válečnou realitu tak, jak zřejmě byla (mrtvoly na ulicích, hladovění) a to je taky na místě. Jenže někdy se to trochu táhlo a já právě kvůli tomu uvažuju, jak tento film vlastně ohodnotím. Navíc jsem film viděl s dabingem, takže to mi taky občas vadilo… Jsem rozhodnutý. Prozatím zde dávám čtyři velmi silné hvězdy s tím, že si tento film určitě seženu v originále a pak uvidím. (17.07.2010)

Vzpomínka na jednu z největších krizí lidství v dějinách skrze přežívání židovského pianisty mě osobně ničím neohromila, ale její síla spočívá v náhledu do ulic válečné Varšavy, tvrdého survivalu od prvních známek nacistické čistky až po jejich úprk před rusy. Chladný, působivý. Téma holocaust podle mě ve filmech často propadá v samoúčelnost, toto je sice velmi jednostranný pohled, ale větší dojárnu jsem v něm nezaznamenal. (05.05.2015)

Po letech jsem se na Pianistu podíval znovu a na změnu hodnocení to nevidím, i když dokážu pochopit, když někdo drama ocení „pouze“ třemi hvězdami. Možná třeba proto, že členové židovské varšavské rodiny hovoří britskou angličtinou. A nevypadá to úplně dobře. Ale těch rozporuplnějších momentů je nakonec překvapivě víc. Třeba docela odstrašující délka. Ale postupně. Autobiografická kniha brilantního pianisty dostala režiséra Romana Polanského do kolen, tudíž se konečně podíval na látku, která je mu sakra blízká (sám zažil krakovské ghetto, jeho matka zemřela v transportu). Hudebník Szpilman zažil první bombardování v rozhlase, ve kterém pracoval a díky kterému ho mnozí Poláci začali zbožňovat. Bylo to však nic proti tomu, co měl zažít. Počínaje stěhováním do ghetta, konče ztrátou blízkých i vlastní důstojnosti. Polanski vypráví místy až bez emocí, dal si záležet na scénografii, na kostýmech, na atmosféře. A přinesl několik vrcholných momentů (stařík vykázaný mimo chodník, vojáci zpestřující si šichtu nucením židovských mrzáků k tanci, výzva důstojníka, aby Szpilman dokázal, že je skutečně pianistou, zmizení zachránce ze zajateckého tábora, veškeré akční sekvence) i rozporuplných situací (pianistův osud je hodně závislý na náhodě a vlastně i štěstí – lidé okolo umírají i jen kvůli tomu, že promluví, on, páchající „horší zločiny“ přežívá). Tahle kombinace pořádného rance štěstí, pudu sebezáchovy i egoismu může nějaké diváky rozčílit, soudit ovšem v úplně jiné době někoho, koho zasáhl holocaust, ale nelze. Výpovědní hodnotu má.. A ne zrovna malou!! PS: Neustále trpící a Oscarem oceněný Adrien Brody je velmi dobrý, Nicolas Cage v Adaptaci si mě ovšem toho roku získal víc.. (09.07.2015)

Scénář: Ronald Harwood .. Holocaust je silné téma. O tom není třeba jakýchkoliv debat. Vše, co se ve filmu Pianista odehrává, by působilo místy přehnaně a samoúčelně (např. střílení ležících lidí do hlav pro nic za nic) nebýt toho, že se jedná o převyprávění smutné a stále ne tak dávné historické události, jenž byla jednou z největších životních katastrof pro miliony lidí po celém světě. Bohužel pro film, musím konstatovat, že mi lehce vadilo celkové pojetí snímku. Mnoho událostí a scén je zobrazeno s odstupem, často jen z přivřeného či rozbitého okna a to dosti ubírá na nějakém hlubším, intenzivnějším prožitku. Vidíme vznik Varšavského ghetta, jež bylo jen „přestupní stanicí“ do vyhlazovacích táborů a po jeho vyprázdnění se vyprázdnil i film. Zbyla jen tajné putování z bytu do bytu a pozorování okolních událostí... Výtečný pianista Wladyslaw Szpilman a jím interpretovaná přenádherná hudba na pozadí trpkých událostí druhé světové války, by pro mne samy o sobě stačily na obhájení pěti hvězdiček. Ty jsem ovšem nakonec neudělil z výše popsaných důvodů. (31.12.2005)