Hnus

Zhruba celá první hodina snímku je s odpuštěním nehorázná nuda. Možná jsem filmový barbar, ale takhle jsem se nenudil snad ještě u žádného jiného filmu. Na druhou stranu to, co přišlo potom, dokázalo upoutat pozornost, vyvolat mrazení v zádech a pocit stále se stupňující úzkosti (kterou zřejmě cítila i Deneuve). Jinak ale velké zklamání. Vím, že tenhle film si určitě nikdy dobrovolně nepustím znovu... (26.06.2009)

Vynikající Polanski - jeho filmy disponují natolik zvláštní atmosférou a neotřelým přístupem, že i rozvláčnější tempo vyprávění člověku tak nějak nevadí. Schéma je podobné jako u Rosemary nebo v Nájemníkovi - narušená a sama v prázdném bytě. Dojem z "Repulsion" je ale navíc umocněn faktem, že se díváte na film a jednoduše nechápete...a v posledních deseti sekundách, v posledním záběru... vám TO docvakne... Tak tomu se říká naprostá filmařská genialita. Pro mě jasných 100% (Ještě si neodpustím dodatek: Při Polanského schopnosti budovat napětí z "nudných" scén, naprosto nechápu, co provedl s nebohým Twistem). (25.06.2009)

Podobne ako v Rosemary's Baby, aj tu vytvára Roman Polanski pocit stiesnenosti a paranoje na ploche jedného bytu. Tentoraz dokonca ešte minimalistickejšími prostriedkami: čiernobiely obraz, takmer žiadna hudba a iba jedna protagonistka. A hoci sa mu to vďaka režijným nápadom a skvelej Catherine Deneuve darí vrchovate, zároveň trochu odháňa chladne didaktickým hávom, typickým pre jeho rannú tvorbu (napríklad Cul-de-sac). Rosemary's Baby bol emocionálnejší, čo mne osobne vyhovuje viac. (28.08.2004)

Už než film začal mi syn nasadil do hlavy podobnost s Černou labutí. A od té doby mám před očima prasklinu ve tváři Natalie Portman na plakátě k tomuto filmu. A kdybych Hnus viděla před ní, hned by se mi vybavil. Jeho temná hororová atmosféra, sexuální obscese, divoké, hnusné představy. Tady však kromě šílenství není nic jiného, čeho by se divák zachytil. Jemná krása hrdinky v podání Catherine Deneuve, která vyvolává zájem mužů o její osobu, příkře kontrastuje s její hrůzou z tělesného styku, podpořenou bezohlednou živočišností její sestry. (Možná by se Carol zhodla nějaká Mila Kunis, která by ji přesvědčila, že dotyky mohou být i příjemné). Osamělost, šílenství, příšerná hudba a to, že divák moc sympatií k hlavní hrdince nepobere, u mě z tohoto filmu dělá velice jednorázovou záležitost. (19.08.2011)

V poradí tretí Polanskiho film a spolu s Les Parapluies de Cherbourg lacná vstupenka mladučkej Catherine Deneuve, telesne vyvinutej, no herecky ešte v počiatkoch do seriózneho filmového sveta. Spoly amatérska, spoločensky nonkonformná štúdia ženskej psychiky vystavenej kontraproduktívnej spoločenskej debate o sklonoch mužského pokolenia k sexuálnemu násiliu ako parafráza na množiace sa prípady domáceho násilia v dôsledku masívneho emancipačného hnutia (v tej dobe ešte stále dobre vryté do pamäti mužov a žien po celom svete). Výsledkom je asexuálna, asociálna a introvertná mladá žena s tendenciou všetko skrývať a utápať svoj strach a paranoju hlboko v útrobách svojej mysle. Polanski vsadil na minimalizmus, eliminoval všetky nadbytočné prvky a nechal sa (zjavne) ovplyvniť čiernobielym výtvarným expresionizmom nemého hororu z počiatku 20. rokov (Kabinet doktora Caligariho). Klaustrofobické prostredie a vízie uprostred bytu, v ktorom sa hlavná hrdinka väčšinu času nachádza, sa pretvára vplyvom jej vnútorných pocitov. Polanski s radosťou využíva všetky možnosti, ktoré poskytuje expresionizmus a budovanie atmosféry prenecháva čiastočne tieňom, detailom, desivým výjavom, halucináciám a sugescii (opakovaná ilúzia znásilnenia). Taylorov kameramanský kumšt postavený na detailoch je vskutku na pohľadanie (že točil s Hitchcockom kontroverzné Frenzy a s Donnerom The Omen ma vôbec neprekvapuje). Znepokojivosť dolaďuje do záverečného štádia hudobná zložka (a teraz nemám na mysli ten príjemný mestský soundtrack, to vážne nie). Čo do amatérizmu by som vedel vytýkať len jedinej scéne, keď Carol zaútočí svietnikom na príchodzieho muža; tu sa najviac prejavujú podmienky, za akých film vznikal. Viac mi vadilo, ako je Repulsion egoistický a do seba zahľadený film, ktorý občas zabúda na také faktory ako je príbeh, logika či divák a nezdá sa, že by mu to vadilo. Zážitok je to však jedinečný a neopakovateľný, s jemnou a krásnou Catherine ako čerešničkou na chutnej torte. 85% (16.06.2014)