Hnus

Je mladá a hezká, ale jako duševně nemocná, osamělá a ztrápená zůstane sama doma. Tak předně mi to přišlo jako dobrý Polanskiho tréning na ROSEMARY’s BABY. Ta izolovanost a do ticha se nesoucí zvuky - bzučení much na tlejícím králičím mase, tikání hodin, odkápávání vody, hra na klavír a hlasy z jiných bytu v domě… to vše jako dobrý základ. Ale přesto ta atmosféra působila jaksi nedotaženě a nestále a celý film vyšel jako taková marná snaha o přesvědčivé psycho. Pocit zhnusení - minimální. Možná to úplně nedopadlo i díky obsazení a výkonu hlavní hrdinky, které jsem to úplně nevěřil a která jako "hezká tvářička" nevyužila úplného potenciálu své role. A úvod sice uvádí do obrazu, ale jinak je nepříjemně přetažený. Tak bohužel, přes nesporné kvality tu je příliš závažných chyb na kráse. (24.12.2010)

Brilantní studie šílenství jistě nesedne každému. Psychologické drama se postupně mění v halucinogenní horror. Přesvědčivou C.Deneuveovou snímá šerosvitná kamera se smyslem pro detail. Oko - do duše okno...tak se film začíná i končí. Minimální nepříjemný hudební doprovod je střídán tichem nebo rozličnými zvuky (telefon, domovní zvonek, zvony, tikot hodin, kapání vody...). Snímek plný symbolů (rozkládající se králík) a metafor (pukající stěny). Zdařilá práce se svícnem a břitvou. Deformace obrazu. Ruce rostoucí ze stěn. Znásilnění. Samostatná dějová linka v druhém plánu obrazu (autonehoda, příchod sousedky ad.). Nejednoduchý film velkého režiséra vyžaduje trpělivost a spolupráci diváka. A vůbec nezestárnul! (23.06.2016)

(1001) Tenhle film je osoba, která ráno vstala, vybrala si květované šaty, vykašlala se na culík, vyčistila si zuby, ukousla z rohlíku a potom ho položila zpět na stůl, vyšla z bytu a vydala se po Ruské ulici, protože ji to zrovna tak napadlo. A nezabočí na jinou, i kdyby všichni chtěli, aby zabočila. - Další z iniciačních filmů "perverti jsou taky lidi", i když se zejména soustředí na tu část věty "perverti jsou". (22.01.2010)

Z nějakého důvodu jsem si během velmi sugestivního závěru představoval, jak by celá záležitost vyzněla coby televizní reportáž o hrůzném nálezu v jednom panelovém bytě. Jak by byl vykreslen vrah, jak oběti, zda-li by vůbec někoho zajímaly příčiny. Těm je věnováno předchozích devadesát tíživých filmových minut, zahrnujících asi třikrát znásilnění Catherine Deneuve a minimálně jednou Catherine Deneuve procházející v zombie modu Londýnem. Ale ačkoliv (nebo právě proto), že jsem se během nich cítil jako hlavní hrdinka – jako paranoik trpící klaustrofobií, kterému začíná jít na mozek „duševní“ uvěznění mezi čtyřmi stěnami –, nebyl jsem schopen uniknout. Netuším, jestli má jít o výzvu ke zmagoření, nebo naopak o varování před ním, či pouze o atmosférické nahlédnutí do hlavy pacientky, která utekla z pohovky doktora Freuda, psychárna je to každopádně vydařená. 80% Zajímavé komentáře: Jeanne, venus, Jordan, lupuscanis (16.06.2009)

Polanski a jeho maximalizácia minima. Látka, z ktorej by za iných podmienok a z iného uhla pohľadu nezostalo nič, len celoluidová hatlanina. Polanski nám predstavuje príbeh, ktorého účelom je silné znepokojenie a rozrušenie, ktoré príde ku koncu, po pomalom, no skvele naštartovanom rozjazde s ladením obyčajnej drámy. Látka, ktorá diváka nevydesí nezmyselnými a často neúčinnými ľakačkami dnešnej doby, či brutálnymi explotation zábermi, ale udrie vždy presne tam, kde to dokážu len tí ozajstní majstri napätia. Len škoda, že si tak kvalitný námet nenechal na neskôr, keď mohlo byť spracovanie ešte kvalitnejšie. Hercov sa to však netýka. 80%. (30.10.2008)