I'm Thinking of Ending Things
Režie:
Charlie KaufmanScénář:
Charlie KaufmanKamera:
Łukasz ŻalHudba:
Jay WadleyHrají:
Jessie Buckley, Jesse Plemons, Toni Collette, David Thewlis, Colby Minifie, Abby Quinn, Guy Boyd, Gus Birney, Hadley Robinson, Teddy Coluca, Dj Nino Carta (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Poklidný výlet jednoho páru nabere nečekaný obrat a promění se ve strašlivou cestu. (Netflix)
Recenze (173)
V dialozích a pocitově mě zde Kaufman bavil, stejně tak odvážným minimalistickým pojetím 130-minutového vyprávění ve třech obrazech a epilogu. Oba herci fajn, především Jessie Buckley se pro tyto zasněné intelektuální konverzačky narodila. Ale co ten epilog jako vyústění všech předešlých myšlenek? V něm Kaufman uletěl od diváka a nechal ho v neuspokojeném rozpoložení. ()
Charlie Kaufman je takový ten druh režiséra, kterého mají rádi hlubokosmýšlející milovníci filmů. Nevím, co jsem tedy čekal, když jsem jej zapínal. Možná jsem doufal, že se dočkám alespoň nějakých nápadů nebo nějakého úletu, kterej mě něčím dokáže zaujmout. Úlet to sice je, což o to, ale chybí tomu nějaký šok. Všechno je sledováno jakože z povzdálí, divák si musí hodně domýšlet. Věřím, že někteří filmoví fanoušci si v tomhle zalíbení najdou, ale já vlastně pozoroval dění, přišel si jak v Twin Peaks, a přitom to příběhově vůbec nešlo dopředu. ()
Kaufman je strašně chytrej, cinefil, fyzik, filolog a mně je to úplně u řitě cca od 30. minuty. Asi to ukončím. ()
David Lynch už je trochu z formy, tak svůj poslední film nechal trochu překvapivě natočit Charlie Kaufmana...a Charlie i sem propašoval svůj leitmotiv - rozpad vztahu - rozpadl se mu u toho ale celý film... Jeho snímek je jako horečnaté blouznění, kdy realitu deformuje horečka přehřívající mozek, jenž horkotěžko zpracovává počitky a vjemy smyslů...rozpadá se chronologické vnímání času, mozek jako realitu vnímá i útržky vzpomínek, záblesky bdělého snění...dekonstrukce reality, do níž jsou zabudovány i představy, myšlenky, pocity, sny...potlačení racionality...někdo by tomu mohl říkat i surrealismus... ()
Asi to ukončím. Tuhle otázku si budete pokládat celý film, ale v naději koukáte dále a očekáváte, co se nakonec stane, bohužel nestane se absolutně nic. Tohle je jeden z nejotravnějších, nejnudnějších a nejprotivnějších filmů, co jsem kdy v životě viděl. Nejen, že mě ten film absolutně nebavil, ale já ho už teď nesnáším, mám k němu averzi a opovrhuji jím. Ten film se tváří jako umění, bohužel je to spíš jako když známý malíř nacáká 2 barvy na bílé plátno a nazve jej umění a všichni jsou z něj absolutně vedle. Trailer lákal na creepy psychologickou podívanou bohužel je film jen drama a o Thriller či Horor se ani neopře. Doslova hodinu se film odehrává v autě, kde dvě nesympatické postavy se poeticky baví a filosofují o nezajímavých záležitostech ( Pokud Vás baví Poezie, tak si možná na své příjdete), ale mně tyhle básnické dialogy nebavilo číst natož poslouchat. Trošku se film zlepší s příchodem Toni Collette, která je i jediným plusem celého filmu, předvádí opět bláznivý herecký výkon a atmosféra u večeře je poměrně mrazivá, ale funguje to pouze v domnění, že očekáváte, že to na konci eskaluje do intenzivních a nepříjemných vod, ale na to Kaufman neměl koule a raději poslal protagonisty zpátky do auta a v tu chvíli jsem už myslel, že rozmlátím televizi. Film nemá žádný zvrat, pointu, vysvětlení, neděje se v něm absolutně nic, není to napínavé ani zábavné, 2 a půl hodiny básnických a metaforických rčení, které ve filmu absolutně nevyhledávám. Nu škoda tohle šlo absolutně mimo mě, krom hereckých výkonů zde nemohu pochválit vůbec nic. Raději kulku do hlavy než film absolvovat znova. Kaufmanské umučení EvilPhoEniXe. Příběh***, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí>Ne, Zábavnost*, Hudba***, Vizuál**, Atmosféra**, Napětí>Ne. 3/10. ()
Kokos tak toto nie. Zo začiatku to bolo správnym spôsobom divné a nevedeli ste, čo si o neskutočne dlhých dialógových scénach, zmrznutých ovciach a trasúcom sa psovi máte myslieť. Ale boli ste zvedaví, čo z toho vypáli. Postupne, ako sa (134-minútový!) film preklápal do svojej druhej polovice, mi ale bolo jasné, že toto pôjde smerom, ktorý mi robí problémy. Myslím si, že zvládam aj tzv. divné filmy, ale čo je veľa, to je príliš. A ten, kto tu tomu priradil žáner thriller, by sa mal nad sebou zamyslieť. ()
Příjemně znepokojivá hra s divákem, hezky snová zimní atmosféra, top herci, poutavé dialogy, řada famózních scén a obrazů (prasečinec, večeře, Tulsey town). Velká škoda úletově abstraktní Oklahoma!-ový poslední půlhodiny, lehce mi ten dojem pohřbila. "We’re all the heroes of our own stories, but what if our stories don’t go anywhere?" ()
Chtěl jsem tady napsat nějakej velmi intelektuální komentář, ale uživatel Avathar to udělal za mě a líp... Nicméně vítejte v Kaufmanově fantaskní hře ve které budete jako vítr proplouvat tímhle filozoficky sureálním skvostem plných otázek a životních strastí. Ano dostal mě... Husí kůži jsem měl po vlnách a nedokážu pomocí znaků vyjádřit jak jsem se vlastně cítil a jak jsem byl teď právě astrálně oprcán. Přijde mi to jako banalita, ale krom toho ono musím zmínit fakt že jsem se dlouho nesetkal s tak čistou kompozicí plnou barevných rytmů a akcentů, tak plynule dokonalou kamerou, modelací světla a tak precizní režií. Tento film z vás udělá pokusnou krysu na které zkouší cokoli co jde v tomhle médiu dokázat a ještě vám u toho pořádně zamotá hlavu a pohraje si s emocí. Jsem jen zvědav jak to zkousne divák Netflixu :D. Za mě nejlepší film tento rok ()
Zábavné, úmorné, nesnesitelně sžíravé. Je neštěstí, že Kaufman nezvládá zafinancovávat svoje filmy, protože každý jeden z nich je maximálně vtahující. Dospělý film pro dospělé lidi, což není samozřejmé ani u filmů, co se tak profilují. Při sledování jsem si uvědomil, jak moc je škoda, že dnes nevznikají filmy, jaké dělával Buňuel - dnešní doba jako by si o ně říkala, ale vlastně dost chybí. Není to tak tíživě pohlcující jako Synekdocha, ale je to film, který mě každým okamžikem strhával dál do sebe. ()
Někdo má Nolana, někdo Kaufmana. Kouzlo je v interpretační bohatosti a nezkrotnosti. Slovy ženské hrdinky, maluje to, co je uvnitř jejího nitra. Osamělost, radost, ustaranost, smutek. Jen co skončí titulky, jedete to znovu. Ukončit se to dá jen asi. PS: Tento Jack si staví dům! ()
Představa toho, jak si to omylem pouští lidi navyklí na Netflixu na Old Guard a Projekt Power je samozřejmě zábavná, to ale nic nemění na tom, že se Kaufman v novince prostě už trochu opakuje a přes všechny podmanivé jednotlivosti z toho prostě už není cítit nějaká singulární vize. 70 % ()
Dokonalý paradox. To neustálé režisérovo přidrzlé obcování s divákovou trpělivostí (snad bych se dokonce ani nebál napsat, že z určitého úhlu pohledu jde vyloženě o znásilňování kulturního zážitku!) se totiž ve finále přetaví v nepopsatelně osvobozující pocit a pokorné pochopení, a zatím nic mi letos nepřineslo tak intenzivní odměnu, jako závěr tohoto klenotu. [Netflix] ()
"Lidé si o sobě myslí, že jsou body, které se pohybují v čase. Skutečností je ale pravý opak." ()
Sousloví 'nenávidět či milovat' už dlouho žádný hollywoodský filmový projekt tak nevystihovalo. Kaufman odmítá tendenční lineární vyprávění, přimyká k postavám, které v autě vedou intelektuální rozpravy, udržuje pozornost snovým asociováním různých obrazů a daří se mu zvláštním způsobem podněcovat zvědavost, jak to celé vlastně dopadne. Stále zřetelněji přitom dává najevo, že zde nepůjde v prvé řadě o složitou romanci, nýbrž startuje působivou časoprostorovou deziluzi a pokládá interpretačně silné otázky, jejichž zodpovězení se odsouvá a vlastně nikdy diváka prahnoucího po vysvětlení zcela neuspokojí. Do popředí vystupuje kromě dalších filozofujících či sebeuvědomělých rozprav milenecké dvojice hlavně hra s filmovými žánry, které pomáhají zpřehlednit a definovat každý z jednotlivých dějových bloků - návštěva u rodičů je v podstatě zkouškou Formanovy trapnosti a hororové paranoie, rozhovory v autě inklinují spíše k povídkovému podobenství a v závěru se dostává i na tolikrát vzývaný muzikál jakožto čiré filmové vyjádření, v němž se realistické hledisko již zcela rozpadá. A úplné finále nabízí až surreálné uchopení myšlenek a otevřeně apeluje na diváka, že je pouze na něm, aby si udělal v hlavě pořádek a předchozí dění zkusil individuálně dešifrovat. ___ S vědomím, že jednoznačná interpretace zkrátka není na skladě a že tenhle spíše pocitový než dějový snímek naštve mnoho sledujících, musím Kaufmanovi vyseknout uctivou poklonu. Neřadím se sice k nadšeným divákům, ne vždy jsem jevil stoprocentní zájem o to, co si postavy vlastně povídají, a samotné formální uchopení závěrečných klíčových minut mě poněkud minulo, ale v průběhu jsem pociťoval velký a upřímný respekt k filmaři, který se nebojí jít proti proudu a točit snímky s matoucím a záměrně nedivákým uspořádáním, jaké vznikaly v dobách uměleckých autorských osobností. Asi to ukončím apeluje na vaše nejniternější cinefilní i smyslové buňky, a přestože se vždy nesleduje úplně pohodlně a divákovi se spíše škodolibě posmívá, tak klíče k vlastnímu pochopení jsou rozesety doslova ve všech koutech a určitě není vyloučené, aby zcela obyčejný divák nemohl tenhle intimní zážitek o ztrátě identity, stárnutí a vnitřním psychickém souboji plně a zúčastněně procítit. Mně se to celkem povedlo a asi se nebráním dalšímu setkání, které může být zase úplně jiným filmem. 75% ()
Charlie Kaufman si vybral veľmi slabú chvíľu alebo príliš veľa umeleckej slobody vie byť kontraproduktívne. Má to celkom peknú kameru (ak nepočítam tie nekonečné ukecané scény z auta, kde nie je skoro nič vidieť), ale inak to bolo úplné utrpenie pozerať. Každopádne klobúk dole pred tým, kto to zostrihal do tak skvelého traileru. ()
Tohle není žádný Věčný svit neposkvrněné duše ani Adaptace. Kaufman píše ujeté filmy, ale tady svým specifickým způsobem zpracoval stejnojmennou knihu a je z toho pořádně depresivní film, který hlavně působí dost mysteriózním dojmem. Myslel jsem si, že se nám tu postupně odhalí nějaký ten zvrat, který třeba bude v kaufmanovském stylu... Třeba že ve sklepě bude nějaká mašina na klonování lidí nebo cestování v čase, nebo že to celé bude jenom rozepsaný román nebo tak něco. Původní předloha navíc údajně velkolepý zvrat na konci má. Zde si ho ale Kaufman schoval pro sebe, resp. ho celý film jen naznačuje, dává různé stopy a tak. A ne, nejsem až tak zabedněný. Když jsem si potom dohledal oficiální vysvětlení, tak jsem v podstatě všechno uhádl, ale... nevím, moc na tyhle hádanky nejsem. Spíš než "kaufmanovské" je v tomhle ohledu film "lynchovský". Taky to hodně působí jako komorní divadelní drama. Je tam minimum lokací, jsou tam třeba dlouhé scény, kdy si postavy jen povídají v autě. Celý film taky táhnou výborní herci. Někdy mi přišly dialogy skvělé, někdy dost úmorné. Přijde mi, že si tady Kaufman prostě s filmem jako takovým dost hraje, což je sympatický, ale často mě ty jeho hrátky moc teda nebavily. Radši bych klasičtější film než tohle artové mrky mrk. Zajímavý film, ale nic pro mě, znovu bych se na to nepodíval. (5/10) ()
Po prvý krát som sa s Kaufmanom minul a o to viac to bolí. I napriek tomu pozoruhodný film, ktorý si možno o desať rokov zopakujem. ()
Rozbehlo sa to ako indie dráma, pokračovalo psycho thrillerom a skončilo prapodivným mixom rôznych scén. Popravde neviem, aký mám mať z I'm Thinking of Ending Things dojem. Miestami som si ho z chuti užíval, inokedy som si prial, aby skončil – hlavne teda pri muzikálovom závere. ()
První hodina je ještě velmi těžko snesitelná, samoúčelně intelektuální dialogy a velmi dlouhá a otravným způsobem bizarní večeře s rodiči jsou tu ještě předkládané příliš normálně, tradičně vypadající vyprávění hraje prim nad Kaufmanovými režijními hrátkami s vnímáním času a prostoru, ale jak otěže nad filmem přebere čistá alegoričnost, už to začne být zajímavé. Ne kdovíjak silně tnoucí do živého, ale aspoň už ne banální. 6/10 ()
Související novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů
Nejoblíbenější uživatelé ČSFD se tradičně svěřují s osobními topkami 3 filmů (a seriálů), uvedenými v našich končinách (nebo kdekoliv jinde) v uplynulém roce, a od letoška jejich řady rozšiřují taky… (více)
Země nomádů vítězí u kritiků
Přestože by se mohl zdát letošní rok na oscarové filmy chudý, ve skutečnosti tomu tak není. Důkazem budiž předávání filmových cen kritiků z Boston Society of Film Critics, ze kterého vzešlo hned… (více)
Charlie Kaufman jako scenárista stojí za filmem Věčný svit neposkvrněné mysli, který pro mně představuje film s jedním z nejlepších scénářů všech dob a na další tvorbu Charlieho Kaufmana jsem se proto začal poté velmi pochopitelně těšit. Bohužel to ale na mně začalo působit jako by moje milostné vzplanutí k jeho psaní bylo u Věčného svitu jenom náhoda, protože veškeré další Kaufmanovy filmy za kterými je podepsaný jako scenárista mě míjeli a dost možná i proto, že jsem krom Věčného svitu viděl filmy Anomalisa a Syneckdoche, New York což jsou také filmy u kterých Kaufman psal nejen scénář ale také si je režíroval. Stojím si tak za tím, že Kaufman napsal u Věčného svitu výtečný scénář, kterého se následně skvěle ujal režisér Michel Gondry. Kaufmanův režijní debut Syneckdoche, New York pro mně poté představuje určitě známky řemeslné kvality, přesto je to ale pro mně film účelový a především do jisté míry sází na to, že máte něco odžitého a budete tak s hlavním hrdinou soucítit, za mně by ale měl dobrý film jednoduše fungovat sám o sobě. A Anomalisa? To je za mně zase film, který má možná originální zpracování, kdyby ho ale Kaufman natočil v hrané podobě tak by šlo o vlastně tuctovou záležitost a srovnávání s takovým Birdmanem jsem skutečně nepochopil. Poté co Kaufmanovy režijní filmy finančně propadli se nicméně jeho novinka bohužel ocitla na Netflixu a sám Kaufman nedávno prohlásil, že je možné, že Asi to ukončím bude zároveň jeho posledním režijním filmem. Co se týče zvolení názvu asi neexistuje ideálnější čas pro odchod a tahle adaptace románu Iaina Reida si určitě jak je u Kaufmana zvykem opět najde strašně širokou základnu nadšených diváků. Jenže já mezi nimi ani u třetího Kaufmanova režijního filmu nebudu. Kaufman se za mně prostě bohužel zasekl v kruhu. Asi to ukončím je film s dobrým scénářem, očividnými řemeslnými kvalitami a především velmi dobrým hereckým obsazením, jeho tempo je ale ještě vražednější než u předchozích Kaufmanových filmů (tento film také se svými 134 minutami trvá nejdéle) a především je už tentokráte u Kaufmanovy novinky opravdu nemožné k postávám něco cítit. U Synekdoche, New York to nebyl vůbec těžký úkol, u Anomalisy už to haprovalo ale pořád si přece jenom šlo k postavám něco najít, tady už ale není nic. Jesse Plemons tu sice opět předvádí, že je dost možná jedním z nejméně doceněných herců své generace, Jessie Buckley tu chvílemi vyloženě herecky řádí, David Thewlis je zase jednou super a dokonce i o Toni Collette se tentokrát nedá říct nic špatného, já mám ale prostě pořád problém trávit čas s postava bez duše a o to víc mě to bolí když si uvědomím, že i když jsem z Kaufmanových posledních filmů do střechy neskákal tak jsem o nich aspoň nemohl říct, že nemá postavy bez duše. Film je natočen ve formátu 1:33:1 a jde o obrazové rozhodnutí, které filmu dost celkem sluší. Ze samotného vizuálu ale na větvi kdovíjak nejsem. Potěší tak alespoň fakt, že alespoň co se týče dialogů si Kaufman svou slabší chvilku nevybral a dlouhé diskuze na různá témata nebyla tak zdlouhavá a prázdná jak jsem se obával. Pořád jsem se ale u toho všeho prostě nezbavil problémů, které s Kaufmanem mám už od začátku éry po Věčném svitu neposkvrněné mysli a opravdu jsem si řekl, že se vlastně koukám na něco co se jen tak nevidí a vlastně jsem rád, že aspoň nějaká možnost jak dosáhnout tvůrčí vize tu díky Netflixu je (minimálně do tý doby než Netflixu skutečně dojde, že se mu tohle jen tak nevyplatí). Zároveň ale skutečně platí, že nějaký dohled je někdy dobrá věc a Kaufmanovi tady prostě nikdo nemusel říkat o ústupcích, které by možná prospěli. Nerad filmům vyčítám jejich délku, tady bych ale jako střihač opravdu nechal zhruba 30 minut na podlaze a myslím, že by se vlastně skutečně nic nezměnilo, akorát by fanoušci Kaufmanových metafor neměli tak dost silných podkladů. Jenže mě tyhle Kaufmanovy metafory, kterých jsem měl navíc už po hodině a půl možná přece jen trochu odst netankují už od Synekdochy a ve finále mě tak jen ještě zamrzel fakt, že se vlastně celé dění Asi to ukončím vydalo směrem, který jsem nějak čekal. Ne, nečekal jsem, že se reálně až polovina filmu stráví v autě, protože by mě to prostě nenapadlo. Kaufmanův fanoušek začne hned vykřikovat a řekne, že vůbec nevadí, že strávíme tak výraznou dobu v autě. Kaufmanovci prostě budou tak nějak automaticky nadšený, zvláště když jde skutečně dost možná o poslední režijní projekt jejich miláčka. Já ale budu na Kaufmana pořád vzpomínat především jako na scenáristu jednoho úžasného filmu, který má skutečně vše.... a až teprve si vzpomenu, že se u svých dalších projektům krom scénářů ujal i režie a po Věčném svinu se pro mně vydal dosti bolestivým směrem. I přesto, že by mi vlastně bylo po těch 2 hodinách už jedno jak se to celé vyvine tak jsem byl překvapen jak moc nadšený jsem ze samotného závěru byl a jak jsem si najednou řekl, že jsem si to vlastně dost možná i užil více než bych uznal. Jenomže pak přijde závěr a..... spousta Kaufmanovců opět začne říkat, že si můžu konec domyslet dle sebe a není jednoznačný. Jenomže on bohužel jednoznačný je a jeho jednoznačný konec je tou nejlepší ukázkou konců, které tak nenávidím a po kterých si připadám tolik ponížen, že jsem vůbec předtím sledováním všeho předtím strávil tolik času. Opět platí, že Kaufmanovy fanoušci budou dost pravděpodobně nadšený a bude jim ve finále nějak jedno, že jim vlastně jejich miláček nasadil parohy. Já už jsem si po konci jenom řekl, že jsem to viděl a že jsem sice viděl dost možná jednu z nejzajímavějších věcí tohoto roku... jenomže termín zajímavý si na druhou stranu může každý vyložit po svém. Oukey neurážející řemeslo, které má bohužel pár výrazných neduhů a především je furt spíše pro věrné Kaufmanovy fandy. Na to, že se Kaufman ještě před premiérou dušoval, že nebude v Asi to ukončím sázet na mindfucky si ale ve finále tak trochu protiřečí a stojím si pořád za tím, že pokud najde své ztracené já po Věčném svitu neposkvrněné mysli tak je pořád šance, že si k němu najdu cestu. Pokud se ale bude spíše tohoto stylu tak už mě asi ani vyloženě další Kaufman opravdu nezajímá i přesto, že by zase byla škoda kdyby definitivně skončil, protože i Asi to ukončím ukazuje, že on skutečný talent má. Kaufman si asi aktuálně říká ´´ asi to ukončím´´, o filmu Asi to ukončím ale rozhodně platí, že by nešlo o tu nejlepší možnou rozlučku. Tak snad si na ní Kaufman ještě nějakou dobu zkusí počkat....... () (méně) (více)