Jeremiah Johnson

Divočina, medvědi, zarostlý Robert Redford pokyvující ze slavného meme, indiáni a skalpy. Jeremiah Johnson není ve finále tak naplněným dobrodružstvím, jak se celou dobu tváří, a většinou nepřekračuje fyzickou náturu klasické 'filmovosti', ale přesto je to moc příjemná a místy neskrývaně oslovující podívaná, která bloudí v dějovém kruhu mnohem rafinovaněji a šikovněji než většina rádoby uměleckých souputníků. A i kdyby film postrádal Pollackův baladický jemnocit, jen charismatický Redford, úžasné přírodní scenérie a dobré vedlejší postavy by ho na svých bedrech také utáhli.. 80% (11.02.2020)

Jeremiah Johnson mě zaujal už svojí koncepcí, tj. zaměřením na souboj člověka s divokou přírodou, kterému je zde věnováno nemálo prostoru. Na to, že se velká část odehrává beze slov, je film velice záživný. Ve spoustě drobných scén lze zjistit, co všechno museli tito pionýři v divočině podstupovat aby přežili. Těžkosti spojené s opatřením jídla, rozděláním ohně nebo noclehem byly takové, že odvaha dotyčných snad už hraničila s šílenstvím. Tento široký záběr filmu popisujícího jednotlivé úkony, které jsou navíc předvedeny realisticky a se smyslem pro detail, činí z Jeremiaha Johnsona mimořádný zážitek. Za touto „survival“ linií nijak nezaostává ani „lidská linie“ kdy Jeremiah potkává indiány a různé podivné existence všeho druhu, na jejichž psychice se již dlouhodbá izolace nápadně podepsala. Dílčí scény jsou dobře natočeny i sestříhány. Souboje s vlky například vypadají i přes technické limity slušně a hodně dobrá je třeba i scéna souboje s indiánem, kde se Johnson orientuje dle chování svého koně. Díky těmto reálně a nápaditě napsaným scénám, nemá film moc slabších míst a osobně u mě trumfnul třeba Malého velkého muže ze stejné doby. Zcela mimořádná je pak nijak neošizená výprava. Film byl natočen v amerických národních parcích a kameraman z prostředí vytěžil snad absolutní maximum. Po vizuální stránce je film dokonalý, snad každý záběr odkrývá nějakou monumentální scenérii a pokud si potrpíte na americkou krajinu, je film zážitkem. (10.09.2012)

Aj keď Redford mi nikdy veľmi nesadol, v tomto snímku to z jeho strany nebolo vôbec zlé. Prekrásne prírodné scenérie Coloráda, príjemný hudobný podmas, obstojne spracované charaktery postáv a romantika nepoznanej krajiny, v ktorej nie je nič dopredu jasné. A hlavne dobrodružnosť, číhajúca takmer zo všetkých strán. Možno mal ale príbeh byť viac ucelenejší. Ale aj tak to má svoje čaro. A divochov počas zasneženej zimy mám rád. Hodnotenie: 75% (14.12.2013)

Na můj vkus na podobný typ filmu příliš ukecané, ale když se zrovna Redford nepromenáduje divočinou v červeném pruhovaném županu či po něm tvůrci nemetají atrapy vlků (ve stínu čehož i Lugosiho souboj s chobotnicí působí jako reálný), tak zbývá posmutnělý traperský (ne)western o nemožnosti uniknout svému osudu. Sympatické je, že se Pollack nenechal zlákat divácky vděčnou legendy inspirující částí života Johnsona a tak na pasáž o pomstě samotné zbývá sotva finální půlhodina a devadesát minut předtím se věnuje čistě útěku před civilizací a přežívání v podhůří skalních velikánů za každého nečasu. A jak moc je to nezvyklé, tak o to je to lepší. (14.04.2014)

Pro mne srdcová záležitost, takže jsem nevynechal příležitost podívat se znova, když to Česká televize uvedla v originálním znění a v dostupném čase. Sydney Pollack a Robert Redford v té nejlepší formě. Film má neobyčejně pomalé tempo, což asi některé diváky odradí nebo jim může pokazit celkový dojem, mě ale právě tohle spolu s celkovým námětem a formou zpracování zaujalo kdysi při prvním sledování Jeremiaha nejvíc. Rezignace člověka na civilizační chaos, návrat k přírodě, touha po klidu a míru, mrazivá samota v krajině věčně zapadané sněhem, to vše zachyceno úžasnou kamerou se skvělým hudebním doprovodem. Navíc jen v málo filmech se podařil takhle dokonale vystihnout (a přitom neznásilnit k obrazu svému) střet dvou odlišných kultur, bělošských "vetřelců" a původních obyvatel Ameriky. Závěr je nejlepším důkazem, že lze film stylově zakončit i bez patosu, kýče nebo heroistických klišé. (02.11.2012)