봉오동 전투
The Battle: Roar to Victory
The Battle: Roar to Victory
Recenze (3)
Korea roku 1920 nebylo veselé místo, zejména oblast hraničící s Čínou. Japonské oddíly mají za úkol potlačit odboj, a to všemi prostředky. Dostanete velmi syrový, a možná až zbytečně brutální film, musel bych nastudovat dobové zdroje, to zobrazování Japonců, jako nadlidsky silných, zvrácených, krvežíznivých maniků mě poněkud unavuje. Naštěstí hlavního japonského velitele hraje Kazuki Kitamura, takže to má styl! I jeho pobočník je Japonec, oba mluví japonsky, což dodává filmu něco extra navíc, oproti jiné produkci z Číny. Bojové scény jsou famózní, stejně tak mě dostávají některé kamerové nápady. Je tam i sympatická snaha předvést trochu protiválečného poselství ze strany japonského mladíka (byť domnívám, se že dobově a charakterově, by tehdy nikdo nic takového neřekl). Film dojíždí na určitou prkennost, natvrdlost, spoustu scén bodrých korejských odbojářů bych vykrátil. Naprosto neskutečně mě vytáčela postava Lee Jang-Ha, který su mučednicky strašně přál umřít, pozor SPOILER!!! A ono se to ne a ne splnit, střepiny z granátů, průstřel hrudního koše, ustřelení nohy dělostřeleckým projektilem... Jako tvůrci by si měli vybrat, buď dělám jakž takž realistický spektál, nebo Ramba, obojí dohromady prostě moc dobře nejde. Navíc Japonci jsou tradičně blbí a agresivní, ale já bych chtěl drze poznat dobu 1910-1945 z jejich strany... Ale v češtině se holt asi žádné odborné práce na téma bojové techniky a organizace japonské armády v Koreji 1910-1945 nedočkám, stejně jako podrobností, jak tedy vlastně fungovala ta koloniální správa, jak to ovlivnila éra Taišó. Co měli Japonci za lubem, atd. Prostě témat spoustu a křupani na MMŠT a odborných pracovištích my jistě vysvětlí, že jsou zaneprázdněni za české peníze publikovat do zahraničí a takovými podměrečnými úkoly, jako vzdělání vlastního národy se nemohou zabývat... ()
Talentovaný režisér Won Shin-yeon vystřídal sériové vrahy a akčnáky za válečnou bitvu a je to pro mne zřejmě prozatimní válečný film roku. Píše se rok 1920, kdy Korea je pod Japonskou nadvládou, proti kterým se postaví skupina Korejských odbojářů a jdou si po krku celý film. Příběhově film sice nenadchne, je to víceméně nonstop survival battle, což já osobně raději. Film má výborné tempo, známé tváře, velkolepé bitevní scény, nádherný vizuál, překrásnou krajinu ( lesy, skály jakoby vypadly z pohledu) a naštěstí je film i dostatečně brutální. Scéna, kdy japonský generál kuchá na stole polo živého tygra, který se ho snaží ještě sežrat byl neskutečný masakr a za zmínku také stojí scéna, kdy velitel odbojářů vlétne s mačetou asi mezi 30 vojáků a rozseká je tam na kusy tak, že končetiny létají a tráva se mění v rudou, takže jsem klasicky řval nadšením. Tohle jsem si hodně užil. Korea rulez. Příběh***, Akce*****, Humor>Ne, Násilí****, Zábavnost****, Hudba***, Vizuál*****, Atmosféra****, Napětí***. 8/10. ()
Dobre to vystihol Vavča. Tuctový rutinér Shin-yeon Won natočil ďalší priemerný film, ktorý zapadne. Ono je to viac krvavý gorefest ako štandardný vojnový film. Japonci sú prehnane démonickí až to je miestami vtipné. Kórejci sú tiež jednorozmerné figúrky. Hae-jin Yoo je vtipný aspoň zámerne. Ale aj tak mi boli všetky postavy ukradnuté. Bojové scény postrádajú nejakú taktiku. Sú to priamočiare jatka. Padajú tam hlavy, ľudia rozhadzujú do vzduchu ruky a nohy. Proste žrádlo pre fanúšikov krvákov. Ja už som z toho otupený a bez funkčného príbehu sa nudím. A to je aj tento prípad. 5/10. ()
Reklama