poster

Mio corpo per un poker, Il

  • anglický

    The Belle Starr Story

Western

Itálie, 1968, 103 min

Střih:

Renato Cinquini

Scénografie:

Giorgio Giovannini
(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (3)

  • Kubaso
    ***

    Opravdu slušná kuriozita mezi spaghetti westerny, jen co je pravda. Jestliže se režisérka pokoušela o feministický film, pak obvzláště ve scénách s Eastmanem se jí daří pravý opak, kterýžto paradox ale filmu jedině prospívá a brání mu zabřednout do červené knihovny z Divokého západu. Celé to tak nějak připomíná spíš německý western než italský, ovšem zrak se od něj odvrací blbě už jen díky Else Martinelli s doutníkem v tlamě a v koženém oděvu. Úvodní pokerová partie, do níž Belle Starrová vsadí vlastní tělo (odtud původní italský název), má atmosféru a přestřelka v saloonu se mi dokonce dost líbila, jenže o něco později následuje téměř půlhodinový (!) sled flashbacků (dojde v nich i na bič), z kteréhožto šoku už se tempo filmu bohužel nevzpamatuje. Navíc v něm absentuje hlavní záporák a Bruno Corazzari dorazí na scénu s křížkem po funusu. Ke konci alespoň přijde relativně drsná mučící scéna, ale jinak se plné dvě třetiny filmu vlečou docela líně. Škoda, s lepším scénářem to mohlo fungovat. P.S.: Jedna hvězda je čistě pro Elsu Martinelli, která toho sama o sobě dost zachraňuje.(1.5.2012)

  • ilclassico
    ***

    Jak osvěžující narazit mezi haldou špageťáků na tenhle netradiční ženský (ne)western. V podstatě jde o klasické schéma války mezi muži a ženami, které by se mohlo odehrávat kdekoli a kdykoli. Tomu odpovídá i dobře napsaný scénář a režijní pojetí, což skalním příznivcům nemusí moc vonět. Plus dobrá hudba a přirozená hrdinka. Rukopis Wertmüllerové (v tom dobrém) je znát. Koneckonců, Wertmüllerová nebyla žádné ořezávátko jako její (někteří) mužští kolegové, kteří měli western v popisu práce a vyráběli jedno béčko za druhým. V rámci žánru za 3,5.(24.10.2018)

  • Cascabel
    *

    Od feministické režisérky bych opravdu nečekal lechtivý rodokaps. Film mě zaujal (nikoli však potěšil) jedině unavujícím vypravěčským stylem, jakousi zpovědí milenci. Herečky dobré, herci většinou přehrávají (v tom jediném lze feministku za kamerou poznat), hudba podřadná a nevhodně umísťovaná. Tisíckrát filmařsky kvalitnější a daleko drsnější ukázkou podobného vztahu ženy a muže než tahle červená knihovna je Corbucciho Banda J.S.: Cronaca criminale del Far West.(29.3.2013)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace