Dcera

Provedení je perfektní, svrchovaný autorský rukopis, který proniká všemi složkami díla (autorka se propsala jak do podoby loutek, tak do jejich animace a sama je i snímala; zvlášť ty pohyby očí, jimiž postavy vyjadřují úzkost, váhavost, zklamání, očekávání ad. jsou fascinující, stejně jako formálně a strukturně hrubé, přesto neskutečně emočně jemné a dojemné je ztvárnění obličeje i rukou, obzvlášť v kontrastu k jemnému zachycení struktury látky aktovky, džínoviny a švů oblečení atd.; a pak ta nervní kamera, snímání zezadu, odcházení a utíkání od kamery, fascinující vystižení jak stavů mysli postav, včetně propadů a paniky, tak zkoumavého utkvívání kamery, která k nim proniká), téma silné a bytostně známé každému, kdo přirozeně touží po přijetí, napojeném vnímání a úlevném sdílení, po společném překonávání pocitu izolovanosti, nota bene u vlastního rodiče, a vyjádření emocí přiléhavé a věrohodné. Snad jen ta metafora s ptáčkem vylétajícím z dlaní je příliš otřepaná. Některé symboly (jak to vystihl Eco: růže je růže je růže) by se prostě užívat neměly, a zvlášť ne jako uzavření příběhu. *** Obzvlášť silně a jako součást příběhu i jako klíč k porozumění tomu, co znamenal, pak vyzní i prosté věnování, zvláště ten druhý řádek, který se objeví o nezbytnou vteřinu posečkání později. *~ (27.08.2020)

Oscar 1 nominace: Krátký animovaný film (23.01.2022)

Film upředený z autorčiných vzpomínek na dětství sugestivně vystihuje pocity ženy bojující se sebepřijetím poté, co byla odmítnuta vlastním otcem. Hrdinové krátkého intimního dramatu sice jedinkrát nepromluví, ale přesto díky jemné psychologické odstíněnosti jednotlivých situací tušíme, co zůstává nevyřčené, co se vznáší v tichu a prázdnotě, která je obklopuje. Bezprostřední paradokumentární syrovost, navozená neklidnou ruční kamerou, rychlými švenky či přeostřováním mezi různými plány obrazu, je zjemňována hladkými, výtvarně podmanivými přechody mezi snem a skutečností, minulostí a přítomností. Sjednocujícím principem za oběma stylistickými polohami je snaha o vtažení diváka. Identifikaci s postavami napomáhá vedle emociální uvěřitelnosti také vrstevnatá zvuková stopa. Kromě konceptu, který Dcera důsledně naplňuje, je neobyčejně smělá také upřímnost, s jakou režisérka vyjadřuje úzkost z promeškání poslední příležitosti udělat to, co považujeme za správné. 90% (19.12.2019)

Bezpochyb technicky skvěle udělaná věc, příběhově hodně silná, ale ve své emotivní výpovědi možná tlačí až příliš (fakt PŘÍLIŠ) na pilu. (25.02.2020)

Všechen ten hluk okolo Dcery mě nechával relativně chladným, protože loutkám v tuzemském podání moc nevěřím - vybaví se mi vždycky primárně Klimtova odhodlaná sterilita a všechny její deriváty. Kashcheeva ale, a vlastně díky jen pár důsledně rozvinutým nápadům, především kameře, dosahuje silného výsledku, který působí živě a úderně. (18.07.2019)

Pokud se o pověst českého filmu v zahraničí musí starat kupříkladu slovinský režisér či právě v tomto případě tádžická filmařka, je to docela špatná (a smutná) vizitka pro domácí tvůrce…na druhou stranu ale také výtečná (a podle všeho i zcela zasloužená) reklama pro pražskou FAMU. Daria Kashcheeva mě navzdory všeobecně výbornému přijetí (které jsem bral raději s velkou rezervou) velmi mile překvapila. Nečekal jsem, že by mohla natočit až tak kvalitní studentský, krátkometrážní animák. Sebejistý, perfektně technicky zpracovaný (kamera, střih, zvuk hudba, samotná „živost“ animace…vše na vysoké úrovni), a přitom nijak ošizený na příběhu či emocích (film je smutný a dojemný, ale zde pouze v tom kladném slova smyslu). A skoro až odvážná absence jakéhokoliv mluveného slova v tomto případě vůbec nevadí, možná je dokonce ku prospěchu věci. Vytkl bych jedině zbytečně dlouhý poslední záběr, ovšem jinak obrovská spokojenost, a po opakovaných projekcích (jimiž účinek Dcery neslábne, ale sílí) dávám zasloužených 5*. (01.03.2020)

Česko má po letech šanci na Oscara! A za mě sympatičtějšího než za Nabarvené ptáče. Tohle musíte prožít. Jen doporučuji nekoukat v momentě, sužují-li vás nějaké chmury. (20.01.2020)

Jako by Daria Kashcheeva introvertně bojovala s tím, jestli nám chce příběh opravdu odvyprávět a nebo se schoulit do klubíčka a zarytě mlčet. /Oscar Shorts 2020/ (08.03.2020)

tak tohle mě zničilo 💔 (07.06.2020)

Malý film o velkých věcech. Ruční kamera u loutkového filmu musela být neskutečná piplačka, ale tady naprosto dává smysl, není to žádná technická exhibice. Narušený vztah mezi otcem a dcerou pochopíme i beze slov. Tolik emocí kolikrát nenabídne ani celovečerní film. (08.10.2021)

Zdarile navazani na tradici ceskeho loutkarstvi. (20.02.2022)

Tohle je opravdu profesionálně odvedená práce. Greengrassovská těkavá kamera, perfektní střih, skvělá zvuková stopa a spousta emocí. Fascinující je hlavně to, že se příběh nevysloveně (v tomto případě doslova) točí okolo figury někoho, kdo se v něm vůbec neobjeví. (Patrně zemřelá) matka je lakunou, která je zdrojem veškeré tenze. Alespoň tak si já její nepřítomnost a konflikt mezi otcem a dcerou interpretuju. (26.06.2020)

Forma realizace pochopitelně skvělá a obdivuhodná, nic to ale nemění na tom, že s loutkovými filmy mám obecně problém už od dětství a sebelepší příběh mě nedokáže naučit mít je ráda... (02.04.2020)

-4* Trvalo to, ale přece jsem se přes dafilms.com dostal k českému želízku v ohni na loňských animovaných Oskarech. Sice ona se k sošce nakonec nedostala, ale po mém srovnání s ostatními adepty si ji zasloužila. Zpracování je originální a je mi záhadou, jak se dá do loutek vložit tolik živého. Jinak jde o obyčejný lidský příběh, který je plný emocí, avšak na mě nepůsobily přehnaně. Věřím, že další snímek autorky už bude mít větší štěstí. Už teď beru za úspěch zdejší vysoké a určitě zasloužené hodnocení. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 0/// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: X (3*MAX) ] (31.05.2020)

Daria Kashcheeva svým krátkometrážním snímkem Dcera názorně ukázala, jak se dá bez jediného slova vyjádřit všechna bolest světa. Tedy přinejmenším toho našeho vnitřního, když už ne toho všeobjímajícího. Ba ani mně se nedostává slov, jak jsem jejím krasosmutněním okouzlená i dojatá zároveň. (100%) (05.11.2021)

Asi toho není moc, co dodat. Neuvěřitelná řemeslná a poctivá práce snad v každém ohledu, co se tady graficky dá vidět. Kamera sice nejednou má epileptický záchvat, ale beru, že to je součástí triku. Opět je otázkou věc příběhu a rozuzlení. To totiž je jedna velká subjektivní otázka a jedno velké být či nebýt. V tomhle jsem zcela mimo. Nové a amatérské věci jsou neuvěřitelně chaotické a lyrické, že člověk moc neví, proč existují. Zde je obrovskou výhodou dokonalé provedení. (13.01.2020)

To je krásná vzpomínka na tatínka... (09.05.2021)

Krasny film, emocionalne silny, vizualne vtahujici. (03.09.2020)

Umělecká stránka tohoto filmu je výborná.Viděl jsem jen však zkrácenou verzi(cca 6 minut).Moc se mi líbí ty loutky.Například loutka otce a dcery.Pozadí příběhu je také pěkné.Dávám 4 hvězdy. (21.09.2023)

Jako všichni, i já musím vyzdvihnout dynamickou kameru, detaily obličejů a rozostřené okolí, což je něco, na co nejsme u loutkového filmu moc zvyklí. Nejsem si jistý, jestli jsem pochopil veškerou symboliku lidského a ptačího světa. Ale to nevadí, famácké filmy by tu měly být právě od toho, aby pracovaly s náročnější strukturou příběhu. Jasnou zápletku tedy od filmu nečekejte. (15.09.2019)