poster

Karel, já a ty

  • anglický

    Karel, Me and You

Drama / Komedie

Česko, 2019, 111 min

Komentáře uživatelů k filmu (7)

  • ObycejnaZena
    *****

    z tisku: Jindřiška Bláhová: Karel, já a ty by neměl zapadnout, Respekt 6.7.2019 Mezi festivalovými filmy se vždy posbírají desítky historek o pohnutých, nebo dokonce dramatických okolnostech jejich vzniku. O projektech, které usnuly, aby se nečekaně staly skutečností díky grantu nebo náhodě. O nenadálých volbách i vyvzdorovaných filmech. Vysoko téhle pomyslné hitparádě se pohybuje snímek Karel, já a ty od Bohdana Karáska. V programu byl zasunutý v lehce obligátní sekci České filmy 2018–2019. Je to ale titul, který by neměl zapadnout, i když mu to reálně hrozí. Nejen proto, že zatím nemá distributora a málokterý se ho s nadšením ujme. Jak s roztomile automatickým defétismem, který podobné projekty doprovází, poznamenal sám Karásek před premiérou: Je to možná poprvé a naposledy, co film uvidí plný sál. Načež si dívka vedle mě zděšeně povzdechla: Panebože, co to bude. Že neodešla, nebo ještě lépe, že ji vyprávění nenechalo odejít, vypovídá mnohé o dostředivé síle snímku, který by bylo snadné odbýt jako takový lepší „domácí film“. Karel, já a ty je konverzační film plynoucí časem a prostory, v nichž do sebe narážejí tři titulní postavy. Mladá žena, která na zkoušku odešla od svého manžela, aby si ujasnila, jestli to má smysl. Její manžel, který ji nechává odejít, a podobně jako ona tápe. A do třetice dávný kamarád, u nějž žena po krátkém pobytu u podezřívavé kamarádky na nějaký čas skončí. Do trojúhelníku, který není milostný, krátce vstoupí i další figury, jež se jejich životů buď dotknou jako tečny, nebo je bolestivě protnou. V pokušení nebo v naději, jež se záhy rozplyne. Pokud bychom trvali na nálepkách, pak Karel, já a ty je technicky experiment. Vznikl totiž částečně díky podpoře pro experimentální projekty, kterou od roku 2013 uděluje Státní fond kinematografie. A sem svůj nápad přihlásil Bohdan Karásek, absolvent oboru scenáristiky na FAMU, jehož vyčnívající scénář Život poupěte léta neúspěšně zkoušel do filmu vyvinout Václav Kadrnka. Bez producenta, sám na sebe. A dostal třísettisícovou podporu. Což je částka, za kterou se spíš vyvíjí scénář celovečerního hraného debutu, než natáčí celý film. Čtyřicetiletý Karásek realizoval snímek i díky souznění s generačně (či jinak) spřízněnými kamarády a kolegy z FAMU a širší filmařské obce, kteří tu hrají (Vít Klusák, Petr Marek, Petra Nesvačilová) a pomáhali mu s produkcí (třeba Eva Pavlíčková). Hlavní role pak ztvárnili Jenovéfa Boková, herec Divadla v Dlouhé Miloslav König a sám autor. Karásek už ve druhé půli 90. let natáčel domácí filmy pod hlavičkou Společnosti pro výrobu krátkých filmů. Dva jeho středometrážní snímky Lucie (2011) a Milostné písně (2013) vznikly stejně jako Karel, já a ty - pod Filmovou společností Alfreda Bouriany, která se profiluje jako vyrábějící „nízkorozpočtové filmy mimo jakoukoliv institucionální podporu shora“. Karásek, který se živí jako noční vrátný v hotelu, je tak výsostným solitérem pohybujícím se na hraně obskurnosti. Pokud bychom ale na nálepkách netrvali, pak je Karel, já a ty jednoduše film, jehož autor hledal cesty, jak v minimalistickém (finančním i formálním modu) sdělit něco, co je svým způsobem monumentální. Se zřejmým nadhledem se vypovídat z existence. Z úzkosti, obav, snů, představ, hrozivých nejistot a stejně hrozivých jistot, které se pojí se vztahy a schopností v nich být, nebo nebýt. Chtít, nebo nechtít. Vytrvat, nebo odejít jinam. Plynoucí, pozorovatelsky zachycené dialogy věrně evokují dlouhé debaty s nejlepšími kamarády i pocit sdílení s vědomím trvající osamělosti. Stejně tak je film spontánně autentický i coby výkroj z přemýšlení člověka tlačeného věkem i okolnostmi do kouta. Člověka, kterému v jeho očích bolestivě ubíhá čas něco „pořádného“ udělat – ve vztazích i v tvorbě. To první komentovat nemůžu, u toho druhého se mu to podařilo.(8.9.2019)

  • xxmartinxx
    ****

    Trochu hyperaktivní mumblecore - nebyla to dost nuda! Ale tak já nutně nepotřebuju, aby to bylo žánrově čisté, živější styl mi vyhovoval. Nejsem si úplně jistý všemi hereckými výkony, ale vlastně se to těžko posuzuje, protože některý lidi přece jsou afektovaní nebo podivně teatrální. Zajímavý experiment - byť v důsledku film pro tak pět diváků.(19.8.2019)

  • Filmmaniak
    ***

    Příběhově triviální snímek záměrně nevyužívá nabízející se potenciál milostného trojúhelníku a od začátku do konce setrvává výhradně v žánrově nespecifickém tvaru, definovatelném jako esejistické konverzační drama na téma hovorů o lásce, životě a vztazích, přičemž hloubavé debaty postav probíhají povětšinou v duchu kamarádského plkání u piva s nádechem lehkého filozofování. Na první pohled snímku trochu podráží nohy zjevná lacinost (minimální rozpočet, absence svícení, vizuálně neatraktivní obraz), což naštěstí vynahrazuje režijní a scenáristická vyzrálost nadějného tvůrce, jehož silnou stránkou je důraz na přirozenost a autenticitu hereckých projevů i ze života odpozorovaných dialogů, díky nimž vznikl sympaticky působící malý autorský generační film.(30.6.2019)

  • kajas
    ***

    Bohdan Karásek natočil ve svých 40 letech svůj první celovečerní snímek, který by ale podle mého názoru v kinech ani náhodou neobstál. Málokterého platícího diváka by asi uspokojilo sledování dvouhodinového (!!!) klábosení partičky více či méně dobrých kamarádů. Klábosení, které je místy zábavné, ale většinu času se točí v kruhu, a jehož hlavní postavy se nijak nevyvíjejí. Technické zpracování navíc asociuje spíše studentský projekt - například scény v plaveckém bazénu byly (alespoň na projekci v Lázních III během KVIFF 2019) tak mizerně nazvučené, že hučení vody přehlušilo všechny probíhající dialogy. Chápu, že režisér ve svých projektech sází na přirozenost, ale místo sebe měl přece jenom obsadit někoho, kdo alespoň trochu hrát umí. Třetí hvězdičku tak přidávám hlavně díky Jenovéfě, která utáhne ledacos.(7.7.2019)

  • vyfuk
    **

    [KVIFF 2019] Nečekal jsem experiment. Rozhodně ne takovýhle. V podobě střihu, kdy režisér a všeumělec Karásek asi nedostal v první třídě nůžky na svou preferovanou ruku. A od té doby to s ním a se střihem šlo z kopce. Poté přichází kamera. Zde je vinen někdo jiný. Nedokážu uvěřit, že je film dejme tomu rok starý. Vypadá totiž v některých případech jako kdyby ho někdo vytáhl z trezoru a neměl sebemenší práci a snahu ho restaurovat. Zvuk je další kapitola, kdy scéna z bazénu je v rámci dialogů slyšet jako cvrček v prdeli. A pak přichází i odhalení, že všeumělec si střihl vlastně i vedlejší roli. Dochází do případu, kdy scénář působí filozoficky, ale já už to svým asi trochu chorým mozkem nedávám. Najdeme spousty skvělých hlášek, člověk se dokázal pobavit. Ale ty přeskoky v příběhu, postavy, které si dělají co chtějí bez ohledu na charakter. A tak dále. Karel, oni, všichni ostatní. Bez Karla za Karlem bez Bohdana nikdo nesmí stát. Nejsem bohužel jeden z těch vyvolených, kteří do filmu vidí. Ve skutečnosti se jen divím, že jsem z filmu neodešel v půlce.Není to můj styl. Ale i tak, nemohu udělit 3, protože by to byla urážka pro Tiché doteky, které byly asi dvacetkrát lepší podívaná.(7.7.2019)

  • Jevablo
    ***

    Nezapomenutelný zážitek z letošních Varů. Pravý vrchol festivalu. Neboť na festivalu přece nechodíme na všeobecně dokonalé a tím pádem nudné snímky, ale chceme vidět něco, co jsme ještě neviděli a co v nás zanechá hlubokou stopu. Bohdanovi K. se to nepochybně podařilo. První, co je potřeba zmínit, je, že nejde o film. U filmu očekáváte věci jako jistou dramatickou linku a příběh (nejde-li samozřejmě o tzv. "narativně uvolněný" snímek, kterých jsou mimo jiné také plné festivaly), vývoj postav, herce apod. To, co se na plátně odehrává, odhodilo veškerá trapná pozlátka jmenovaná výše. Ve 110 minutách defiluje v zásadě především režisér Bohdan Karásek sám. Správně usoudil, že má-li přednést tolik životního moudra, musí se toho ujmout osobně a neponechat text nějakému herci... Bohužel, tím pádem většinu času sledujeme neherce poněkud toporně deklamujícího...ale proč ne, proč ne. Protože kvalita Karáskova libreta si to zaslouží. Ostatní postavy slouží, v zájmu tohoto vyššího cíle (=všechno stihnout říct) jako jakési zvukové stěny, které buďto tupě naslouchají mnohaminutovým monologům B.K. tvářícího se tak, že by mu mistr Yoda mohl závidět jeho jogínskou vyrovnanost (permanentní úsměv), nebo Karáskovi nahazují na odpověď. Postavy se tedy střídají, Karásek zůstává. Estetickou část samozřejmě povyšuje Jenovéfa, jejíž milostný poměr s mužem (objeví se ve snímku jen celkově asi na 5 minut, takže na něj opět klidně zapomeňte) je však jen jakousi nepodstatnou vsuvkou v proudu vztahové filozofie. Tohle se prostě nedá popsat, to se musí vidět!(9.7.2019)

  • aa05
    *****

    Nedokonalé, ale skvělé. Vtipné. Na konverzační film a stopáž není snímek nudný. Střídající se kvalita kamery mě sice místy rozčilovala, ale i za tyhle emoce jsem ráda. Kvůli té své jinakosti mi Karel, já a ty zůstane v hlavě ještě dlouho.(1.10.2019)