Reklama

Reklama

Hodina vlků

  • Švédsko Vargtimmen (více)
Trailer

Obsahy(1)

V prvním filmu ostrovní trilogie (Hodina vlků, Hanba, Náruživost), natočené na ostrově Fårö, se střetávají pozitivní a negativní síly, které se složitě přelévají v partnerském vztahu duševně nemocného malíře Johana (Max von Sydow) a jeho těhotné ženy. Zemitá Alma (Liv Ullmannová), prozářená vnitřním jasem a cele oddaná svému muži, bývá označována za jednu z nejkrásnějších ženských figur v Bergmanově filmografii. Její celistvá osobnost, kypící tělesným i duševním zdravím, napájená archetypální silou mateřství, se bytostně brání temnotám manželova vnitřního světa. Cit jí však velí sdílet s ním jeho úzkostné chiméry, a tak se nechá vtáhnout do Johanovy chorobně rozjitřené imaginace. Tam však už ztrácí svou světskou sílu a nedokáže muže uchránit před ničivými běsy. Po jeho zmizení zůstane Alma na ostrově sama, v očekávání dítěte, které se ovšem v Bergmanově filmu už nenarodí. Naděje, naznačovaná na začátku filmu v rozkvetlém stromu, se na jeho konci vytratila: Almu zastihujeme sedící pod holou kostrou stromu. V Bergmanových filmech bývá často mateřství upřeno právě těm hrdinkám, které jsou k němu svou přirozeností nejvíc disponované. A naopak ty, které jsou dětmi obdařené, k nim nenacházejí blízký vztah. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (137)

SOLOM. 

všechny recenze uživatele

Díla Ingmara Bergmana jsou podobně jako ty od Davida Lynche naprosto úchvatné svým zpracováním, ponurou atmosférou která zcela zruinuje vaše psychické rozpoložení a jen málo kdo je zcela pochopí. Přesně takto tomu je i u tohoto surrealistické filmu nabitého expresionismem a jistou podobností se dá zařadit i ke gotickému hororu. Zhruba takhle nějak shrnul distributor charakteristiku tohoto snímku a já s ním více méně souhlasím. Přestože nemám moc rád hraní s cizími slovy, jejichž význam mnohým moc neřekne musím uznat, že tentokrát to vystihli docela přesně. Protože tohle byla vážně jízda, kterou jsem si užil od začátku až dokonce, ale nemůžu říct, že jsem jí zcela pochopil. ()

Hwaelos 

všechny recenze uživatele

Here is the Thing: horor je ve své nejhlubší podstatě realistický žánr; monstrum (ať je jím vlkodlak, zombie nebo vraždící panenka) musí dodržovat určité zákonitosti. Může si je v některých případech přiohnout - být rychlejší nebo předvídavější, než oběť, případně využívat svých nadpřirozených schopností - díky čemuž získává navrch, ale to je tak vše. Bergman se takovému omezení obloukem vyhnul, jeho děsy využívají logiky snu (jakkoli v jiném duchu, než jak ji chápou surrealisté). Noční můře totiž uniknout nelze - oběť je v ní předem znevýhodněná, protože prostředí hraje proti ní (časové a prostorové zkratky, absence kauzuality). Ne, že by byl výsledek zákonitě děsivější... ale rozhodně je to osvěžující přístup. Výsledkem Bergmanova experimentu je spíš psychologická studie (jak už to tak u něj bývá), ale v jiném podání, než jsme zvyklí. Příjemným bonusem je samozřejmě brilantní Nykvistova geniální kameramanská práce, na kterou může člověk pět etudy do omrzení. ()

Reklama

Madison 

všechny recenze uživatele

Takmer vždy mám slabosť pre bergmanovskú strnulosť, sugestívne zvuky, desivé obrazy, nadprirodzené hádanky, ktoré, predpokladám, nerozlúskne ani sám tvorca dokonalý. Občas sa v Hodine vlkov vznáša závan artovej európskej nudy, ale horory schopné zaodieť sa namiesto úbohého krviprelievania do tematiky protikladných ľudských charakterov, nejde neobdivovať. Hodina vlkov má v sebe čosi viac, silu, hlasy či myšlienky, bytosti, za ktorými sa zakráda tieň strachu a temnoty a Bergman sa s týmto negatívnym pôsobením vždy dobre vyhrá. Jeden z jeho najlepších kúskov. ()

Crocuta 

všechny recenze uživatele

Naprosto přesný Marigoldův komentář výborně vystihuje i mé pocity z tohoto filmu. Dodám jen pár drobností: 1.V interpretační rovině je snad snímek do jisté míry i vyjádřením Bergmanova postoje ke vztahu umělce a konzumentů jeho díla (potažmo kritiků). 2. "Hodina vlků" je celkově podívaná pro silné nervy, na mne osobně však opravdu hrůzně zapůsobila zejména scéna z mořského útesu, kdy kombinace nervy drásající hudby a chlapce zlověstně stojícího za Johannovými zády navozuje atmosféru ďábelského zla a dává tušit, že se zde schyluje k tragédii. Následný výbuch násilí pak už paradoxně působí mnohem méně skličujícím dojmem. 3. Těžko říci nakolik to byl tvůrčí záměr, ale přestože je ve filmu umělec několikrát zachycen při práci a jeho díla jsou častokrát komentována, ukazována jsou však postavám výhradně mimo obraz a filmový divák z nich neuvidí ani čárku. ()

MarekT 

všechny recenze uživatele

Moje týden staré přání, které jsem nastínil u "Šepotů a výkřiků", se mi vyplnilo. První Bergmanův film, který se mi bezvýhradně líbí, je také jedním z nejlepších art-horrorů, co znám - není mimochodem náhoda, že všechny byly natočeny v roce 1968 (hádáte správně, když tušíte, že mám na mysli Spalovače a Toby Dammita). Za svůj úspěch Bergman vděčí především trefnému obsazení - v úvodu filmu mě hodně zaujal hopkinsovský Max von Sydow (svými výrazovými prostředky mi hodně připomněl Hannibala Lectera), postupem času si moje sympatie začala získávat i Liv Ullmann, která svými zdejšími strhujícími monology smazala rozpačitý pocit, který jsem z ní - dnes již mohu říct, že nezaslouženě - v předchozích filmech měl. Těším se na její další spolupráci se Bergmanem. Svůj díl na úspěchu má také subjektivní pocit - přijde mi, že zdejší film není tak náročný, pokud vám třeba filmy typu "Lesní jahody" nesedí, zkuste tento kousek, myslím, že by se vám mohl líbit. Pochválil bych i civilně vystavěnou atmosféru - díky projekcím západních zástupců žánru jsem si zvykl na drásavé hudební doprovody, které napětí domalovávaly, nicméně ač mám například skupinu Goblin rád sebevíc, potěšilo mě, že se zde Bergman vrátil k tomu, co praktikoval už za časů vrcholného expresionismu Fritz Lang např. ve svém "M" - ticho napíná, ticho štípe po duši... Až na jednu potěšující výjimku to mimochodem zvládl bez kapky krve. Malé bezvýznamné plus musím taktéž připsat i za poctu žánrovému králi Alfredu Hitchcockovi - motiv ptáků straší mimochodem úplně stejně. Závěrem si neodpustím větu, kterou jsem použil už v případě pánů Gilliama a Tarkovského, přesto ji pro jistotu použiji znovu - kdyby mě měla setkání s Bergmanem už jenom minout, jsem rád, že aspoň v tomto případě jsem poznal nezapomenutelné mistrovské dílo. 100% ()

Galerie (21)

Zajímavosti (6)

  • Původní scénář k filmu z roku 1964 nesl název „Kanibalové“ a byl zamýšlen jako drahý monumentální velkofilm. (Hans.)
  • V roce 1968 měly premiéru hned dva Bergmanovy filmy, Hodina vlků a Hanba, k nimž v listopadu 1969 přibyla Náruživost. Vzhledem k touze filmových kritiků shlukovat režisérova díla do sérií bývají tyto tři tituly vnímány jako „ostrovní trilogie“. Ingmar Bergman snímky realizoval na ostrově Fårö, často s využitím vlastního domu, který si postavil na pozemcích objevených při natáčení Persony (1966) a ve kterém v roce 2007 zemřel. (Zdroj: Letní filmová škola)
  • Režisérova partnerka a múza Liv Ullmannová byla skutečně těhotná a během natáčení Ingmarovi porodila dceru Linn. (Zdroj: Letní filmová škola)

Reklama

Reklama