Koně se také střílejí

Fyzickou únavu z protagonistů filmu na diváka lze přenést asi jen stěží, ale tu psychickou stránku vyčerpání jsem poměrně brzy začal pociťovat i já. Tak depresivně nechutné podobenství konzumní společnosti aby jeden pohledal... Tam, kde to ještě prvních 10 minut vypadá na nevinnou taneční soutěž, tam se brzy rozpoutává emoční peklo plné deprese a zhnusení. Sydney Pollack vytasil geniální nápad ohledně pojetí snímku, který se z valné části odehrává během akce na tanečním parketu, často za doprovodu živého orchestru a rozesmátého konferenciéra, ale pocitově spíše než zábavu připomíná hrůzostrašný, bezvýchodiskový horor. Opravdu je ale tolik bezvýchodiskový i samotný život, který má podobenství odrážet? No přiznám se, že jsem alespoň v koutku duše doufal v nějaký drobný záblesk optimismu, třeba v podobě dobrovolného vystoupení ze soutěže ze strany jedné z dvojic, která by dokázala oproti ostatním najít uspokojení i bez peněz a nevidět pouze dvě východiska soutěžit až do vyčerpání nebo spáchat tu sebevraždu předčasně. Závěr mě rozdrtil a ani po vyslovení poslední symbolické věty jsem si neoddechl. Už ten film asi nebudu chtít znovu vidět, nakolik jsem si i k postavám nacházel jen stěží nějaký hlubší vztah. Celé dílo je na můj vkus příliš jednostranně pesimistické. To ale rozhodně nic nemění na vysokých kvalitách tohoto filmu, který zdobí nezapomenutelné herecké výkony v popředí s Jane Fondovou a v němž lze z dnešního pohledu vnímat i nadčasovou paralelu praktik různých obskurních reality-show. 85% (20.11.2020)

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci ... Příběh možná o poslední šanci - nebo alespoň o chvilkovém úniku z nevlídného, lhostejného světa zmítaného hospodářskou krizí. Ale extrémní podmínky tanečního maratonu mohou člověka postupně přivést do stavu naprostého fyzického i psychického vyčerpání, připravit ho o důstojnost, o zdravý rozum - i o naději. Přesto i tady může mezi dvěma životními ztroskotanci vzniknout velice zvláštní a svým způsobem silný vztah. Nekompromisní snímek o podstatě reality show. Nadlouho mi uvízl v hlavě už tenkrát, když jsem ho viděla poprvé - to byly ještě televizní obrazovky vesměs černobílé. Jenomže v té době jsem si bláhově myslela, že "soutěže" s podobnými praktikami jsou dávno překonanou minulostí ... abych po letech zažila jejich velkolepý comeback. Jenom jim byly tu více, tu méně obroušeny hrany, oblékly se do nákladnějších a třpytivějších kostýmů - a jsou prodávány ve velkém ... (24.05.2009)

Četla jsem knížku a adaptace je skvělá - nikde nic nechybí ani nepřebývá a před lety šlo o jeden z mých největších filmových zážitků. Nevím proč, ale to kouzlo se někam vytratilo a i když se mi to líbilo, trochu se mi začalo zdát, že člověk s takovým cynickým smyslem pro humor jako projevila Gloria v opravdu skvělém podání Jane Fonda, by možná i v tomhle marasmu mohl nějaký smysl života najít . Ale jinak, ztracená sebeúcta je moc zlá věc, horší než zlomená noha koně. (09.06.2010)

Od Sydney Pollacka ako režiséra, herca, producenta som už videl všeličo, ale niečo takto pesimistické, depresívne a bezvýchodiskové teda ešte rozhodne nie. Je len veľmi málo filmov, po ktorých by som sa cítil tak neskutočne zle. Toto som veru nečakal, vedel som, že idem do niečoho silného a emotívne vyhraneného, ale že to bude až v takejto miere, to ma veru nenapadlo ani len vo sne. Pollack tu rozoberá nielen témy ako sú túžba po peniazoch, sláve... a to najmä v časoch, keď je peňazí ešte menej ako inokedy (hospodárska kríza), ale aj také témy, ktoré priamo súvisia so životom ako takým, v tomto svete plnom pretvárky, bezcitnosti a bezohľadnosti. Ľudia sú v honbe za bohatstvom a slávou schopní všetkého, v tomto prípade či už ako účastníci tanečného maratónu alebo ako jeho usporiadatelia. Vývoj postáv a zmenu charakterov od nevinných začiatkov až do absolútne šialeného maxima pokrivenosti tu Pollack zvládol majstrovsky a šokujúco presne. A to je dôvod na ešte väčší smútok a depresiu. To všetko tu je zastúpené v doprovode postupne ale neúprosne sa zhusťujúcej atmosféry, ktorá ku koncu už nemilosrdne tlačí na srdce diváka. Aspoň na to moje určite. Posledná veta filmu je zároveň i jeho názov, a ten do celkovej pointy nielenže krásne zapadá, ale svojou jednoduchosťou, no zároveň i priamočiarou nekompromisnosťou s veľkým myšlienkovým presahom, ma v náväznosti na filmový odkaz totálne duševne prevalcoval. Jedno je isté, nad filmom budem ešte veľmi dlho premýšľať. Odporúčam divákom, ktorí vo filme vyhľadávajú predovšetkým duševný pokrm a nevadí im obrovská dávka pesimizmu a depresie. (17.03.2016)

Až mě samotnou překvapilo, že mě tohle téma vůbec nechytlo a jak povrchní film se z toho vyklubal. Slibovala jsem si od něho jasnou pětihvězdičkovou záležitost. Žádná hluboká kritika společnosti se tam neodehrává, ta zůstává jen na papíře. Řeší se jen vzájemné konflikty, v neúnosné míře fyziologické stavy zúčastněných, vůbec to nejde k podstatě a jenom to klouže po povrchu...přízemní, uměle vykonstruované a vypočítané na efekt, nevěřila jsem tomu. A závěr to pohnojil a směle film nasměroval do kategorie brakových. Možná vidět to o pár let dřív, teď už mi film připadá zestárlý a postrádající svůj možný původní smysl. (20.08.2011)