The Yakuza
The Yakuza
The Yakuza
Režie:
Sydney PollackHudba:
Dave GrusinHrají:
Robert Mitchum, Ken Takakura, Brian Keith, Herb Edelman, Richard Jordan, Keiko Kiši, Eidži Okada, James Shigeta, Eidži Gó, Christina KokuboVOD (1)
Obsahy(2)
Bývalý soukromý detektiv Harry Kilmer ví hodně o Japonsku… a hodně o gangsterech, kteří drží ochrannou ruku nad hazardními hrami a obchodem se zbraněmi v Japonsku. Dobře také ví, že existuje špatný a správný způsob, jak se přiblížit brutálnímu podsvětí. A uvědomuje si, že co se týče síly, bojí se členové gangu jediného: větší síly, než je ta jejich. Do Japonska se vrací po letech, aby pomohl svému starému příteli nalézt unesenou dceru. Nalezne tu i ženu, kterou před lety tolik miloval. Vrací se vzpomínky a oživují se staré rány. Jednou z živých ran minulosti je právě ten jediný, který mu nyní může pomoci dívku najít... Robert Mitchum hraje hlavní roli v tomto napínavém filmu, o kterém jeho režisér Sydney Pollack říká, že: „je prvním filmem, který ztvárňuje nové Japonsko do skutečného příběhu, a přitom ho uchovává autentickým“. Autentičnosti přidává i další herec Ken Takakura, „japonský Clint Eastwood“. Od začátku je Japonská mafie – Yakuza – plná intrik a překvapení. Čest a věrnost jsou základem života a smrti. Násilí je rychlé jako tokijský vlak a tradice velí zemřít. (Warner Home Video CZ)
(více)Recenze (65)
Pravda, že tvůrci tohoto filmu tady mnohdy šli do zbytečného detailu. Pokud v té době ještě nikdo v USA moc netušil, co je to Yakuza, tak je to asi pochopitelné. Při dnešní filmařské masírce už to ale musí minimálně tušit každý, kdo má rád filmy a alespoň jednou se s nějakým mafiánským (s japonskou tématikou) setkal. První polovina byla tedy spíše seznamovací a decentně nudila. Spád to ale začalo mít druhý poločas a ten už jsem si užil poměrně s chutí. ()
Scénář: Paul Schrader, Robert Towne .. Z mého dnešního pohledu se jedná sice stále o dobrý film, ale kazí ho přílišná sentimentalita v úvodu (americké dopady okupace Japonska po válce) a také to "noirovité" rozložení postav, kde je tvrdý chlápek, osudová žena apod., které zrovna do tohoto orientálně gangsterského prostředí moc nesedí (ale doba vzniku si žádala své..). Zato morality na konci příběhu už své opodstatnění nalézají. Jinak myslím, že Sydney Pollack zvládl, s přispěním scénáristů, mnohé úskalí vykreslit věrně k pochopení složitého vnitřního systému Yakuzy. Jako v každé zločinné organizaci i zde jsou oportunisti a tak jsou často kodexy cti zbytečné. Díky tomu se dočkáme několika stylových akcí, jak v americkém (střílení) tak japonském (brutální souboj mečů) provedení. Škoda, že se na ně, při pozvolném vyprávění, musí doslova trpělivě čekat. Myslím, že by nebylo od věci natočit něco o Yakuze i v současném technickém provedení. 70%. ()
Škoda až příliš pozvolné úvodní poloviny, která platí daň za to, že je jedním z prvních setkání západního publika s Japonskem od války a tak je tu nutnost vysvětlovat pojmy i japonskou náturu. Tedy záležitosti, které dnes patří ke všeobecným znalostem. A tak se tráví moře času didaktickým vysvětlováním bušida, jakuzy, katany, citu a povinnosti pro čest a závazek apod. Místy to působí skoro až jako zfilmovaní těchto záznamů z wikipedie. Na druhou stranu to na rozdíl od mnoha podobných filmů není k japonským tradicím „zápaďácky urážlivé“ a naopak to pravidla i specifika dodržuje. Jakmile je však vše vysvětleno a začne samotné nesmlouvavé krvavé splácení dluhů a letitých osobních závazků, tak již není na co si stěžovat. Tedy krom toho, že pohled do historie, zvyků a závazků v rámci jakuzy si stejně lépe zpracovali sami Japonci; především pak v tvorbě Hidea Gošy. ()
Film jako takový je natočený dobře, Pollack, resp. Schrader jako scénárista s ním nicméně přišli v době, kdy v Japonsku hrály prim divoké až hyperrealistické džicuroku eiga. Přesto se Pollack se Schraderem rozhodli pojmout příběh tradičním způsobem. Film fungoval jako jakási základní učebnice světa jakuzy, což v porovnání s tehdejší realitou působilo dost zastarale. Kódži Šundó, dlouhá léta hlavní producent studia Tóei a odpovědný za největší jakuzácké fláky, považoval Japonskou mafii za neskutečně naivní záležitost. Přestože po zhlédnutí více než šesti desítek jakuzáren nemohu jinak než souhlasit, tak pro člověka žánrem nepolíbeným stále jde o srozumitelnou a napínavou podívanou. ()
Skvele bitky. ()
Chytlavé prostředí Japonska a japonské mafie v hlavní roli noir thrilleru s romantickými (hlavně na začátku) a samurajskými (závěrečná vyvražďovačka rules) prvky. Místy trochu Kurosawy, jindy trochu 40s Bogarta. Pollack namixoval perfektní orientální koktejl, na jehož chuť nikdy nezapomenu. ()
Sydney Pollack, tu na zemi, po sebe zanechal nezabudnuteľné veci. Yakuza je príbehom o cti a nepísaných pravidlách, ktoré aj tak všetci dodržiavajú. Čo však vtedy, keď treba ísť až za hranice svojich možností? Aj keď by som za tento film svoj malíček do hry nedal, sakra dobre sa na takéto počiny pozerá. ()
Tak tohle setsakramentsky bolelo, a to jsem se docela těšil. Jediné klady tohoto filmu jsou samurajské souboje a působivá hudba, pokud se nebojuje a nic nehraje tak film značně nudí, což je od mistra přes podmanivé filmy velkým prohřeškem. Japonská mafie je určitě nekonvenční podívaná, jejíž scénárista nebyl žádný chorý vyždímanec, bohužel ale není tento film určen pro mě. Jednou ho vzhledem k mé úctě k Pollackovi přehodnotím. ()
Film může působit poněkud utahaně, a to hlavně z dnešního úhlu pohledu, kdy jsme zvyklý na jiný spád akce ve filmech. Ale v mých očích byla pozdvižena japonská kultura a celkově atmosféra Yakuzy a starodávných tradic a hodnot nad bezhlavou akci. A ten twist zápletky s jeho ženou na konci předčil moje očekávání. Japonská řežba v mafia stylu. ()
Divím se, že do toho Nečum šel. Až v poslední scéně se pokusí uchopit roli hrdiny, mnozí ale to gesto mohou oprávněně označit za trapnost. Navrhuju Japoncům, aby si v podobných případech řezali radši přirození, těch případů rázem ubyde. Nečum tady navíc vypadá příšerně, zvlášť v těch lázních. AB Barrandov tentokrát bez pochvaly, nadabovali to v osmi lidech (Saic a Fišer všude). Dobrá hudba a atmosféra na začátku. ()
Velký očekávání a nakonec nic. ()
NA svou dobu docela otevřená noir kriminálka s prostředí Japonska a hlavně japonské mafie. Drsný scénář Paula Schradera a standardně pomalá Pollackova režie, která unavuje hlavně v první polovině, která sice ukazuje krásné exteriéry a interiéry a seznamuje s japonskou kulturou, ale diváka spíše nudí. Akční závěr však výsledný dojem zachraňuje. ()
S potom v tvári sa vystaviť trvalej ujme, ako mementu odčinenia následkov svojich činov, ktoré ublížili rešpektovanej osobe. Jednoducho povedané, odťať si malíček na znak pokory. Aj to je symbolom yakuzy. Ale aj tie najhoršie zločiny s najmalichernejším úmyslom. Obom stranám mince sa dokážu oddať Japonci, ale aj cudzinci. Závisí, aké zviera sa skrýva pod tetovaním draka, či drahým oblekom, ktorý zdobí ich zovňajšok. Starnúci Robert Mitchum trochu netradične v kladnej úlohe človeka zachraňujúceho svojich priateľov z problémov, ktoré tým automaticky prevezme nielen na seba. Výborná žánrovka o osudnom boji s podsvetím. Možno sa trochu šetrilo na rozpočte, čo je vidieť na akčných scénach, ale aj tak pôsobili obstojne. A nič viac už vytknúť nedokážem. ()
Viac japonské než Japonsko... jeden z najvydarenejších západných výletov do zeme vychádzajúceho slnka. Navyše v "sedemdesiatkovom" balení! ()
Pollack dokázal myslím si docela pěkně natočit Yakuzu z amerického úhlu pohledu, takovým tím pomalejším stylem typickým pro sedmdesátá léta. Je to neustálý hon za splněním slibů a chutí po pomstě, při které se pomalu vytrácejí kontrasty mezi americkou a japonskou kulturou. Ocenil bych trošku víc japonštiny a větší pohled do samotného vedení Yakuzy. ()
Na začiatku som bol skeptický. Ale pravdou je, že ten príbeh sa tak krásne odvíja a rozbaľuje, že na konci z neho zostáva číre potešenie. Pollack veľmi umne a pomaličky rozvíja motívy priateľstva, pomsty a zrady. Vzťahy medzi postavami prechádzajú množstvom mikrosituácií, ktoré posúvajú celú rovinu povestného stretu západu a východu do novej a omnoho zaujímavejšej roviny. Ovplyvňujú sa navzájom. Cez hlavnú postavu sa dozvedáme o zvyklostiach, tradíciách a cti danej kultúry a tiež o organizácií ako je yakuza, a rôznorodé prostredia (od uličiek, kúpeľov alebo sídiel) umocňujú vizuálnu pestrosť a komplexnosť myšlienky, ktorú sa snaží režisér divákovi predať. Jediné čo mi naozaj vadilo bol toporný prejav hlavného predstaviteľa. Robert MItchum má možno na svojom konte množstvo zaujímavých úloh, ale tu sa jeho Harry Kilmer (či už oblečením, alebo prejavom) absolútne nehodí. Nebyť jeho(ako herca) ten film by patril k tomu najlepšiemu čo neo noir ponúka. ()
Vše, co je nádherné na letech sedmdesátých, vecpané do jedné skvostné dvouhodinovky, která mě vehnala do intenzivní multižánrové divácké extáze. S mírným znepokojením jsem si následně uvědomil, že jsem po dobu několika dlouhých měsíců zabředl do vyčpělé filmové současnosti a bezbožně opomíjel onu báječnou dekádu, v které si to mistr Pollack cválal pěšinkou mrazivější než psí čumák vymáchaný v tekutém dusíku a vršil na sebe suché masterpiecy s kadencí přežraného grizzlyho se střevní chřipkou. The Yakuza je zkrátka parádní flák precizní filmařiny. Atmosféra houstne s přesností na molekuly, v závěsu rezonují dynamické dialogy ve jménu japonska obecně, k tomu parádně vypilovaná zápletka, těžce frajerská část mužského osazenstva a vše grandiózně podtrženo závěrečným akčním infernem, v kterém sedmdesátkově vyblitá blažka stříká do všech stran a žádná stěna nezůstává suchá. Víc takových. ()
Zajímavé krimi z prostředí Japonska, kde se malíčky sekají o sto šet :-) Robert Mitchum vždycky potěší v jakékoliv roli :-) No a ty Japonky ... nádhera :-) ()
Vcelku drsná kriminálka která v některých chvilkách i překvapí, ale poměrně citelně trpí snahou přenést všechnu tu japonsou a exotickou jinakost do příběhu "správně". Díky tomu to vyznívá tak něják učebnicově a křečovitě. Touhle dobou japonci točili např své Yakuza papers které se nebály ukázat i tu nečistou a nepředpisovou stránku japonského podsvětí a fungovalo to rozhodně přirozeněji (ikdyž asi né tak atraktivně)... ()
Jednou do roka mě přepadne beznaděj, kdy si říkám, že už jsem viděl všechny staré filmy, které jsou vydařené od začátku do konce a teď už se jen budu prohrabovat zaprášenými, polozapomenutými kousky, které v sobě skrývají jednu nebo dvě silné scény. A zrovna, když už se s tím smířím, tak se najednou odněkud objeví taková nálož ... "Yakuza" je naprosto dokonalá směs sedmdesátkové kriminálky, neonoirové atmosféry a syrového revenge-filmu, dodatečně okořeněná citlivě vykresleným japonským prostředím. Přímočarý a silný příběh o přátelství a cti, přesné kontury postav, dlouhé, intenzivní scény soubojů na katany, krásná kamera. Trošku mi vadil jen Robert Mitchum, který nechtěně dodal postavě jistou dávku cynismu a nabubřelosti - určitě by víc slušela Robertu Redfordovi, který byl také jedním z kandidátů pro hlavní roli. Všechno zlé je ale k něčemu dobré - mám silný dojem, že Mitchamovy úšklebky při střetu s japonskými podivnostmi se o třicet let později promítly do "Lost In Translation". Zkrátka - instant classic, "Yakuza" putuje do mého žebříčku oblíbených filmů. ()