Režie:
Jindřich PolákKamera:
Jan KališHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Zdeněk Štěpánek, Radovan Lukavský, Dana Medřická, Miroslav Macháček, František Smolík, Jiří Vršťala, Svatava Hubeňáková, Otto Lackovič, Jaroslav Mareš (více)Obsahy(1)
Je 2. polovina 22. století a kosmická loď Ikarie XB 1 putuje k Alfě Centauri za průzkumem mimozemských forem života. Její posádka, složená z vědeckých kapacit různých oborů, je daleko od sluneční soustavy vystavena neznámým, nepředstavitelným hrozbám. Ale veze si s sebou i řadu svých všedních lidských starostí a radostí. (NFA)
(více)Recenze (357)
Klasika české sci-fi, která dovolím si říct nebyla i přes svoji trikovou nedokonalost dodnes překonána. ()
V době, kdy si Lucas ještě vymáčkával beďáry, u nás vzniklo sci-fi podle románu klasika Stanislava Lema s trikovými efekty, za které by se nemuseli stydět ani v tehdejším Hollywoodu. Na svojí dobu prostě pecka a i když děj je trochu nudnější, pořád jde o zajímavou podívanou. ()
Souhlasím s nepřekonaností tohoto křišťálově čistého SCI-FI počinu v našich luzích a hájích. Taky nahodil laťku dost vysoko... ()
Zajímavé spojení seriózní sci-fi s troškou patosu (který vyniká hlavně při monolozích Zdeňka Štěpánka). Film je na svou dobu malý zázrak (už kvůli žánru), ale důvod se dá najít v tom, že je (ne příliš vystopovatelnou) adaptací knihy polského spisovatele. Fascinuje mě taky ten věkový rozptyl herců (od téměř neviditelné Schoberové až k bardovi Smolíkovi). Polák dodal vědeckofantastické vidění, Juráček scénáristický um a trochu nechuti, Liška extravagantní hudební cit a vznikl zajímavý, i když z různých důvodů rozporuplný český snímek. 70%. ()
Opravdu nezbývá než smeknout. Z počátku jsem si říkal, kde jsou všechny ty triky o kterých se básní ? Pár skvělých herců pomateně pobíhalo někde ve studiu s jakože sci-fi kulisy a do toho robotický hlas. Ovšem tohle trvalo jen zpočátku. Postupně se přeřadilo na skutečný sci-fi stupeň a to nejen v rámci triků, ale i příběhu. Samozřejmě v době kdy před vstupem do kinosálu fasujeme brýle, abychom si užívali třetí rozměr můžou působit tyto triky až legračně, ale kdo se koukne na ročník filmu a má jen trochu úcty k práci filmařů nemůže nic jinýho než zatleskat. Navíc vidět Danu Medřickou v kosmu je pro mě větší událost než jít s vetřelcem na partičku pokeru. ()
Dosud nepřekonaná nejlepší česká sci-fi. Samozřejmě, snad každý bude namítat, že výprava je mírně řečeno žalostná a triky skoro na úrovni Eda Wooda, ale má to děj, má to spád a má to i kvalitní obsazení. ()
Prekvapenie, nečakal som že v danej dobe tu vzniklo až tak pôsobivé sci-fi, kostými, kulisy a triky moc fajn. /80%/ ()
Český Star trek... Velmi kvalitní, promyšlený, inteligentní sci-fi plné kvalitních herců. Škoda, že se u nás už netočí pořádné sci-fi filmy. ()
Kultovní česká sci-fi, která je více ceněna v zahraničí než u nás mě zaujala daleko více než třeba Kubrickova Vesmírná odyssea - není tak pomalá a "intelektuální" ()
Není to nejlepší film Jindřicha Poláka (tím jsou bezesporu Nebeští jezdci), není to ani nejlepší český sci-fi film (tím jsou podle mě Svěrákovi Ropáci, jestli je tedy můžu počítat do ranku sci-fi), ale rozhodně je to dodnes nenapodobený počin v dějinách českých sci-fi filmů. Na vážně míněný výpravný sci-fi snímek dnes nejsou finanční prostředky a před rokem 1989 zase nebyla ze zřejmých důvodů politická poptávka, a tak Ikarie XB1 ční v dějinách česko(slovenské) kinematografie jako ojedinělé torzo, torzo ale umělecky hodnotné a po těch dlouhých letech, které uplynuly od jeho vzniku, i stále divácky atraktivní, což je skoro s podivem. Není sice tak nadčasové jako třeba Kubrickova Vesmírná odysea (která mimochodem vznikla až pět let po Ikarii), ale kdyby tenhle film byl natočen v Hollywoodu, byl by dodnes citován ve všech filmových análech jako kultovní a přelomový film. V našem prostředí dal alespoň jméno vědecko-fantastickému časopisu a přispěl k rozšíření tohoto žánru. A to také není málo... ()
Už jen za tu odvahu něco takového realizovat u nás si to zaslouží ovace. A ono to je navíc opravdu koukatelné. Vesmírná loď je udělaná hezky a nejvíc se mi líbil ten robůtek. Samotný příběh je taková ta sci-fi klasika, kdy při výzkumném letu nastanou neočekávané komplikace. Zde v podání uspávacího záření temné hvězdy. Dojde také na filosofování víra vs. věda a konec je správně otevřený avšak vyznívá spíše optimisticky s příslibem nadějí. ()
Česko-slovenské sci-fi z roku 1963? Sem s tým! Tešil som sa na WTF desaťročia... a dočkal som sa nudy. Nechápte ma zle - samozrejme triky sú úsmevné, nápady zostarnuté (obed v podobe jednej tablety o veľkosti šumivého celaskonu alebo robot natoľko trápny, že oproti nemu vyzerá aj Číslo 5 žije ako Terminátor), rozhodne sa pár WTF nájde (spoločenské tance, telocvičňa) a film je veľmi často nechtiac smiešny (ako keby triedu z Marečku, podejte mi pero! niekto vystrelil do kozmu). Ale scenáru chýbajú väčšie konflikty, problémy, zápletky. Takže je to len kuriózna nuda. V dobe vzniku neviem posúdiť, lebo som vtedy nežil, ale v roku 2016 pozerateľné len ak viete, do akej rarity idete. Niekto to prirovnáva ku Kubrickovi, prinajhoršom k Lucasovi. No... ehm! Ja by som to opatrne šupol skôr k Edovi Woodovi. Snáď len hudba a kamera mi pripadali ako-tak pokrokové resp. nestarnúce resp. pomaly starnúce. A psycho úvod. ()
nejde jen o velice oduševnělý snímek, který se konečně chápe sci-fi žánru nikoliv pro povrchní atraktivitu jeho typických prvků, motivů a exotických prostředí, ale pro obrovský potenciál k vystižení nesnadno zachytitelných témat novými, neotřelými prostředky. ve filmu se střetává lehkovážnost jedněch se zodpovědností a z ní plynoucí znepokojivou tísní druhých. strach z kroku do neznáma, bezmoc nad neschopností přesvědčit se o budoucích důsledcích vlastních přelomových činů sužuje astronauty stejně tak, jako hlavního hrdinu Germanova Papírového vojáka. spolu s astronomickým odstupem od civilizace, znásobeným nálezem vraku stařičké pozemské lodi plné zbraní hromadného ničení a distancí od vlastních kořenů, plodí tento pocit ještě svíravější tíseň srdce, která hrozí zbavit člověka příčetnosti. jméno Pavla Juráčka mezi autory námětu v této souvislosti nepřekvapí. zajímavé je, jak se různé postavy, reprezentující různá stanoviska a životní postoje, uchylují při střetu s docela novým nebezpečenstvím, s níž nemají žádnou předchozí zkušenost, která by jim dala poznat řešení, k rozličným přístupům: k neotřesitelnosti vědeckých faktů na jedné straně, k senzuálnímu zakoušení světa na druhé, k víře a naději aj. Ikarie XB 1 je krom toho také o lidskosti a o potřebě domova. její téma ikarovsky sebevědomé touhy po sklizení poznatků z hvězd později v šedesátém osmém roce dovedl do naprosté dokonalosti Stanley Kubrick ve své 2OO1čce. záměrně se o tématu vyjadřuji takto metaforicky, abych tím i v češtině zdoslovnil význam latinské moudrosti: ex astris scientia. čili ano, vědecká báze Ikarie je také velice rozsáhlá. okolnosti děje počítají s fenoménem dilatace času při vysoké rychlosti, jak o něm referuje speciální teorie relativity. motiv dilatace času není jen scientistickým přikrášlením, nýbrž má velký dopad na téma odstupu, který postavy vzdaluje domovu a milovaným lidem, jejichž životy během výpravy Ikarie kvapem ubíhají na Zemi a ztrácejí se v zapomnění. velmi mě ohromila také přítomnost černé díry, nicméně toto pojmenování se ustálilo až o tři roky po natočení Ikarie, zde se hovoří o tzv. "tmavé hvězdě" (a prý, že s tím přišel až Star Trek v šedesátém šestém). ale ta sama o sobě není tím, co mě ohromilo nejvíce. překvapením byl způsob, jakým se o ni posádka lodi přesvědčí: zjednodušená obdoba gravitačního mikročočkového efektu! jistě, každý vědecko-fantastický film přirozeně obsahuje i četná pochybení a prohřešky vůči vědecky podložené danosti, ovšem těch je, navíc s přihlédnutím k době vzniku, v Ikarii pomálu. nejvíce asi bije do očí planoucí chvost rakety. doufal bych, že tento efekt od dob Flashe Gordona, Krále raketových mužů a amerických komiksových scifáren 50tých let vymizel. /// abych se také alespoň okrajově zmínil o technických náležitostech, které na vintage sci-fi filmech shledávám nejpůvabnějšími, chválím výstavbu interiérů Ikarie, i jejich snímání, mimořádně skvělé speciální efekty, které předčí i mnohé mladší filmy (věčná škoda, že Ikarie není v barvě!), a vůbec koncepci vesmírné lodi-drobného soběstačného města, které nepostrádá vlastní zahrady, kde posádka pěstuje potraviny, tělocvičnu, společenský salónek a – cinefilové ocení – něco na způsob kina. i v tomto ohledu shledávám Ikarii velice pokrokovou, jelikož předjímá ideu, která o pár let později stála u zrodu prvních návrhů startrekové lodi Enterprise. bohužel, v kontrastu s výše zmíněnými složkami kostýmy Estery Krumbachové velice zastaraly. v neposlední řadě si zvláštní uznání zaslouží práce zvukaře a přiléhavá hudba Zdeňka Lišky, ze které zamrazí především v úplném závěru. () (méně) (více)
70% Extrémní Liškův soundtrack. Od Juráčka bych ovšem čekal, že půjde víc do plnejch. ()
Jsem v šoku - opravdu jsem nevěřil, že česká sci-fi mohla být kdysi i v rámci světové žánrové tvorby tolik vepředu. I letošní Sunshine má s Ikarií spoustu společných prvků... P.S. Ze srandy bych chtěl vidět i "americký sestřih", měnící směr putování lodi (z lidské posádky se stala banda mimozemšťanů) a přidávající na závěr Sochu svobody. P.P.S. LFŠ 2013: na plátně to Ikarii rozhodně sluší, ale už jsem se rozhodně nebavil tak dobře jako poprvé. ()
Docela i světové, jsem mile překvapený. Jen škoda, že děj se nakonec rozpliznul a socialistická poselství působí poněkud okatě. Jinak ale pocivá práce, těžko si jde její výsledek v našich podmínkách představit lépe. ()
Jestliže depresivní vesmírný opus, potom tohle. ♥ Vesmírnou odyseu jsem nepochopila a Solaris nedocenila, ale tohle prostě můžu. Geniální předtitulkový začátek, poctivě udělaný, mrazivý zbytek. Jediné, co mi snad přijde trochu naivní nebo přežité, jsou elektronické zvuky. Radovana Lukavského mám ráda čím dál víc. František Smolík ve mně vzbuzoval jakési vyšší myšlenky, Lackovič zase ty nejnižší (nebo se má říkat nejzákladnější?). Lodní počítač má zdaleka nejlepší repliky ze všech lodních počítačů, jaké jsem kdy zatím ve filmu slyšela. Neodpovídající člověk... Když lodí bloudil opuštěný robot a volal Anthonyho, trnulo mi u srdce. Je nemožné nést odpovědnost za ty, co k sobě připoutáme. Co máme od takového světa čekat? Štěstí? Jen muška... Sebranka, která za sebou nechala Osvětim. Země není. Země nikdy nebyla. ()
Žánr sci-fi je v české, potažmo československé kinematografii zastoupen tak řídce, že přídomek "první a nejlepší" by mohl budit dojem, že v nepatrné konkurenci být nejlepší není tak těžké. Jenže on je to opravdu vynikající film, pravé hardcore sci-fi, jakých se dnes moc netočí, podle mě plně na úrovni takových děl jako 2001 nebo Solaris. Dílem se na tom podílí pochopitelně inspirace Lemovou předlohou, ale jen na tom kvalita filmu nespočívá. V zásadě šlo o jeden z prvních filmů žánru, který nestavěl na béčkové zápletce s příšerou unášející nevinné pozemské krasotinky, ale na skutečném zkoumání neznámého. Zároveň film nevytvořil budoucnost plnou šedivých lidí bez emocí, ale naopak stavěl na lidských charakterech, psychice, únavě, ponorkové nemoci, reakcích na nebezpečí. Přitom zůstává optimistickým, neboť zdůrazňuje myšlenku, že pevná vůle, spolupráce a přátelství dokážou člověka přenést přes nebezpečí a útrapy k poznání. Toho si osobně cením, snad proto, jak je právě tohle dnes v "umění" řídké. ()
Prvních 25 minut je věnováno nudné expozici postav na kosmické lodi a bohužel z nudy to nevybředne ani poté, kdy se konečně trochu rozjede nějaký děj. Jednu hvězdičku hlavně za výpravu, triky a hudbu, i kameraman se docela snažil. ()
Možná poněkud úsměvný moderní tanec, ne však Polákova vize vesmíru a celého plavidla. Temná, paranoidní, klaustrofobická atmosféra, tajemno, napětí a Liškova hudba, to jsou hlavní přednosti tohoto velmi zdařilého Sci-Fi. A za hlavní představitele jsem se potil také, toť k mým sympatiím k nim. Oceňuju i odvážný konec, a přestože některé věci mě jako diváka už dnes zcela nestrhnou, silné 4* si Ikarie XB1 zaslouží. ()
Reklama