Režie:
Jindřich PolákKamera:
Josef VanišHrají:
Václav Voska, Otakar Brousek st., Jan Kanyza, Dana Medřická, Stanislava Bartošová, Jana Švandová, Julie Jurištová, Jiří Bartoška, Jiří Pleskot (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Jméno režiséra Jindřicha Poláka znají hlavně děti. Například příběhy pana Tau se staly šlágrem přímo mezinárodním. Starší diváci si připomenou Ikarii XB 1 – první filmovou sci-fi, ale i filmy akční a dobrodružné – například Smrt v sedle, Nebeští jezdci či Smrt stopařek. Film Noc klavíristy, který byl natočen v roce 1976 podle námětu Vojtěcha Měšťana, patří do kriminálního žánru. Jeho problematickým hrdinou je vedoucí projektant bytového družstva, který touží po zisku za každou cenu. Bezděčným protihráčem se mu stává barový pianista, který se náhodou stane svědkem vraždy mladého muže a pustí se do pátrání na vlastní pěst. Starosvětská a poněkud komická figurka se dojemně plete policistům do práce, ale nakonec se zjistí, že právě on přispěl k dopadení pachatele… Titulní roli vytvořil s noblesou sobě vlastní Václav Voska. (Česká televize)
(více)Recenze (90)
"Dneska není tak důležitý peníze vydělat, jako vědět, kdy a komu je dát." Tak to máme uplácení, podvody, rozkrádaní majetku v socialistickým vlastnictví, nějakou tu vraždičku a jako zlatej hřeb zvědavýho klavíristu. Musím se přiznat, že světová kinematografie musela před příchodem mistra Tůmy hrozně trpět, protože si snad ani neuvědomovala, jakej je nedostatek vyšetřujících klavíristů. Tuto mezeru Tůma zaplnil a svým lidským přístupem jasně dokázal, že tudy cesta z průměru nevede. ()
Těšil jsem se na "něco jako je Smrt stopařek," dostal jsem detektivku s první půlkou normalizačního balastu, nechtěně směšným Kanyzou a havárií auta jak od Eda Wooda. Napravilo to pátrání Václava Vosky a jeho civilní výkon, který předvedla i Dana Medřická. 50%. ()
Mě fascinovalo jak Vašek Voska se z pozice vinárenskýho klavíristy pustil do pátrání aniž by čekal na výsledek policie. V době všeobecných škrtů to vypadá jako dobrý nápad pro Radka Johna, až se někomu stane zločin, ať si to laskavě vyšetří sám a stát ročně ušetří x miliard za policii. Tady ve filmu ještě policii nikdo nerozpuštěl, ale i tak Václav Vocka se vždycky někde zjevil jak dědeček hříbeček a poměrně vtíravě se zajímal o druhý a pak si odplul zpátky do vinárny k tomu svýmu klavíru. Krom Václava Vosky se mě líbil Otakar Brousek z jeho postavy byla cítit zoufalost člověka, kterej je zahnanej do rohu. Film sice není nikterak napínavej, ale přesto dokáže zaujmout až do konce. ()
Průměrná česká detektivka bez čehokoliv zapamatování hodného, kladem je jistě absence ideologického podtextu, tak běžného pro tuzemskou žánrovou produkci té doby, tím ovšem výčet kladů víceméně končí... Amatérský detektiv pana Vosky je postavou ze staré školy, noblesní a elegantní, ta ovšem v detektivce z normalizovaného Československa působí trochu jako by se tam octla omylem... ()
Jindřich Polák byl velice všestranný režisér. Dokázal skvěle točit dětské příběhy i detektivky. Toto je napínavý příběh o muži, který byl ze strachu dohnán ke zločinu a klavíristovi, který na vlastní pěst pátrá po vrahovi mladého muže. Určitě jedna z našich nejlepších detektivek s dobrými hereckými výkony Václava Vosky a Otakara Brouska. ()
Príliš minimalistické nato, aby to fungovalo tak, ako má. ()
Výborné, scénické, poměrně originélní a prostě "Voskovské"... Nejvýznamější Voskova filmová příležitost. ()
Celkem koukatelná detektivka. Pro mne s tím kouzlem, že řadu těch míst znám z dětství... Brousek se nám tu objeví v roli chladnokrevného zabijáka což je role pro něj celkem nevídaná. Překvapilo mně, že ve filmu utopili Renaulta, protože v roce 1976 byl tento auťák vlhkým ale nedostupným snem nejednoho muže. Voska byl fajn, ale nechápal jsem to jeho soukromé paralelní vyšetřování s SNB. Co čekal? Film je plný hudby Karla Svobody a dotváří mu skvělou typickou kulisu půlky sedmdesátek. V té době se detektivek točilo mraky, žánr to byl diváky oblíbený (i my čísto hádali doma ,,kdo to byl...) a když si člověk dával pozor nebylo moc kam šlápnout vedle. Gauner byl vždycky lapen, protože u SNB jiný výsledek nepřipadal v úvahu a dotyční filmaři občas u režimu získali i malé bezvýznamné plus, které se vždycky hodilo buď pro ,,nezávislejší'' tvorbu, nebo pro smazání nějaké významného mínus z minula... Dávám za 3 vajly. * * * ()
Ten film je zřejmě méně, než jak se snaží tvářit. Co je na něm ale mimořádné, je Václav Voska. ()
Podprůměrná detektivka s nadprůměrným obsazením. ()
Předstírat, že v případě tohoto nezajímavého krimifilmu z šedivých časů tuhé normalizace máme co do činění s čímsi výjimečným je apriori vyloučená věc. Scénář šustí tak, že i špičkoví herci (Voska, Medřická, Brousek) vypouštějí z úst zbytečná slova, pokus o dialog vázne a jednotlivé záběry na sebe příliš nenavazují, čímž zaniká i to nejcennější: napětí. Není tu vlastně nic, co by rozechvívalo umdlené smysly, jež, atakovány banální hrou dvou hochštaplerů na kočku a myš, nakonec s vděčností přijímají pouhou přítomnost nonšalantního pianisty, který by ovšem bez Voskova umění, třebaže omezeného průměrným textem, pozbyl veškeré charisma a tím i důvod, proč se na tento ošumělý film vůbec dívat. ()
Na tomto filmu vlastně nacházím vše, co mám na československém filmovém dramatu obecně rád... dobrý příběh s napětím i atmosférou, v pozadí společenský obraz doby, propracovaná psychologie hlavních postav, vynikající herci a nechybí ani působivá hudba, kterou tentokrát složil Karel Svoboda. Viděl jsem ho několikrát a ani jednou mě nezklamal, byť s odstupem času drobné nedostatky či místy ne zcela naplno využitý potenciál (který nejspíš může pramenit z doby vzniku?) postřehnout lze a po 5ti letech od prvního zhlédnutí mu tu původní slabší pátou hvězdičku odebírám. Přesto nadále Noc klavíristy považuji za zdařilý snímek, v němž nad kriminální zápletkou dominuje psychologické drama dvou mužů, kde protipól k podvodníkovi dohnanému vydíráním k radikálnímu činu tvoří zajímavá postava osamělého „prvorepublikového“ klavíristy, zcela nehodného do aktuální doby, který se proti všem zvyklostem pouští do napínavého pátrání na vlastní pěst. Jindřich Polák přispěl do kriminálního žánru po westernové Smrti v sedle a akční Hře bez pravidel s odstupem další dekády už minimálně potřetí a opět trochu jinak... komorněji, ale působivě. Režimem často omezovaný Václav Voska dal do svého noblesního výkonu i velký kus samého sebe, Otakar Brousek ztvárnil naprosto přesně hroutícího se muže s nejistou proměnou na rafinovaného zločince a pokud se divák soustředí zejména na výkony těchto dvou výrazných herců, je díky nim a Svobodově hudbě s krásným klavirním sólem Noc klavíristy pěkným dramatickým zážitkem. [85%] ()
Moc hezky vystavěný příběh. Ačkoliv není moc co odhalovat, divák se nenudí. Herecký koncert především Otakara Brouska. Normalizační čs filmy jsou i dobré. Nechtěl bych v té době pracovat ve stavebnictví a dělat třeba jen setinu toho co inženýr Kratina, to jim všem musela po premiéře zhoustnout káva. ()
Už jsem viděl i lepší krimi. Bavil mě Voska - ale ten mě baví od Sňatků z rozumu ve všem - zato Brousek a Kanyza + celá ta zápletka SPOILER s rozkrádáním majetku v socialistickém vlastnictví nějak nestály za moc. Celkově takový slušný standard na sobotní dopoledne na TV Barrandov ()
Tohle není typický Polák ani jeho styl, řekl bych, že šlo spíš o film na zakázku od komoušů. Že hlavní byl původně skutečně příběh pianisty, a ne ředitele bytového stavebního družstva. Pak to celé včetně záběrů dává jistý smysl. Ale i tak si s tím poradil vcelku zručně, herci mu dobře hrají, stará Praha má své kouzlo... ()
Socialistickou budovatelskou pospolitost padesátých let nahradila postupně privatizace tohoto monopolu – vše pod zocelující rudou vlajkou. Zatímco ta první odrážela válečnou zkušenost a jako taková byla srozumitelná a pochopitelná, byť její ideologizovaný umělecký obraz, založený sociálněrealistickou estetikou, dosud působí úsměvně, kouzlem nechtěného (a v druhé řadě děsí), druhý model, přežívající do současnosti, v níž se prolnul s tzv. politickou nadstavbou, působí mdle jako kdejaký pohled do denního tisku. Vleklá expozice tohoto všeobecného přiživování, otevírající film, byť završená zločinem, o nějž mu jde především, tedy zákonitě nudí a zoufalé herecké výkony normalizačních atrap těmi stojatými vodami nepohnou. Vše se promění, až když se objeví (při vší úctě k Brouskovi) Voska a Medřická. S Voskou, byť spoutaným koktavým scénářem, totiž promlouvá i jiný jazyk, než jakým vládnou předešlí účastníci (nebo spíše: jaký jim vládne), a to nejen jazyk odcházející kulturně vzdělané generace, ale i hudba, byť jí se zde trestuhodně nedostává příliš prostoru. Tehdy se pomalu začíná rodit i drama a kdo neusnul, se může začít dívat. ()
"Hergot, já mám taky vo pět kilo míň !!" Ne, Noc klavíristy skutečně nepojednává o hubnutí, tady jde zas a jen pouze o prachy.. Další Polákův krok do tmy, rozuměj do krimi žánrových vod, s poněkud bizarním obsazením na čele s profesionálním sportovcem Lábusem a obludnou dobovou všezlodějskou pachutí.. Zato však se skvostným Václavem Voskou.. Nicméně ta neplánovaná kritika dnes snad ještě více aktuální nesolidárností se mi jeví poměrně chvályhodnou.. ()
Spousta nelogičností až nesmyslů, je to více pantauovská pohádka než precizní detektivka. Ale ! Výborný Svobodův soundtrack, zručná režije, výborně hrající staří bardi a vysoký koeficient koukatelnosti. I repete je kdykoliv možné. Produkce: Filmové studio Barrandov ()
Tahle normalizační detektivka mně utkvěla v paměti už při premiéře. Nejen kvůli Václavu Voskovi, šarmantnímu herci a člověku, který mimo jiné u klavíru nepotřeboval dubléra. --- Zajímalo by mě, jak je dnešní mladá generace schopná vnímat a cítit tehdejší poměry, které v příběhu hrají zásadní roli. Detektivka jako taková je to spíše standardní, ale slušně promyšlená, všechno sedí. ()
"Prevít, sám se pakuje a chudýmu by nepřál". Tak lamentuje pracovník Karel Augusta, když chce vyšmelit bidet a přistihne ho přitom šéfík Otakar Brousek. Standardní detektivka ze sedmdesátých let s tradiční hudbou Karla Svobody. Nic světoborného, ale sympatické herecké obsazení divákovu pozornost určitě zaujme. ()