Můj růžový život

Můj růžový život není dokonalý film, je na něm znát, že vznikal s určitým osvětovým, či spíše výchovným záměrem. Určitě by se podobné téma dalo stvárnit rafinovaněji nebo emotivněji. Na druhou stranu je to film poctivý, který věrně zobrazuje předsudky a maloměšťáctví okolí, stejně jako rodičovskou nejistotu v podobných případech. Herecké výkony jsou slušné a snímek patří k tomu výrazně lepšímu z evropské produkce. Celkový dojem: 80 % (08.02.2008)

Štvalo mě, že po prvních pěti minutách bylo jasné, jakým směrem se to bude vyvíjet. Štval mě tolik předvídatelný výběr typově různorodých postaviček (živelná babka, liberální matka, radikální taťka). Jakoby evropský nezávislý film byl limitován nepříjemně těsnými mantinely, což není. Snahu přistupovat k tak (stále ještě) ožehavému tématu zcela klasicky bych označil za připosranost, ač lepší ta, nežli jeho zlehčování pohádkovými prvky. Růžový život může rozšířit obzory leda tak lidem považujícím homosexualitu za nějakou nemoc, při jejímž neléčení se daná osoba dostane do pekla (zde jsou označováni za tupce). S tím souvisí poměrně odvážné přisuzování podílu na sexuální orientaci toho kterého člověka Bohu, což je logické, zakrnělou církví nicméně zcela neakceptovatelné. Film se však této otázky dotýká s přílišnou opatrností na to, aby vyvolal nějaké pozdvižení. Přesvědčování o „nemožnosti výběru“ je až směšně úporné, ta největší „mača“ nepřesvědčí, spíše svou naivní přiteplalostí pobaví. Náhlá změna barevného tónování přibližně v polovině filmu je krokem nečekaným a chytrým, pro naznačení změny nálady však zbytečným, jakožto příliš doslovným. Navíc, ta nepravděpodobná změna v přístupu rodičů a naprostá vyhrocenost v jednání okolí (vždyť tohle není Amerika 50. let, tohle je Francie let devadesátých)… to už se film začíná odpoutávat od reality. A závěr? V daném bodě již skutečně nebylo kam jinam couvnout, snad kdyby kluk skočil pod auto, ale to by se film musel jmenovat jinak. Kritika tohoto snímku může být vnímána jako kritika samotné homosexuality, ve skutečnosti mi vadí podobně ploché filmy o ní, které jsou vodou na mlýn všem konzervativcům a puritánům. 50% (31.05.2007)

Ke zhlédnutí filmu mě nalákalo zajímavé téma a zdejší vysoké hodnocením ostatních uživatelů. No, ale jak už se mi tak občas stává, má volba mi moc radosti neudělala. Téma je zpracováno neuvěřitelně povrchně a hloupě. Celou dobu mě rozčilovaly především tupé předvídatelné dialogy, jež mezi sebou vedly nesympatické postavy, pohybující se v blízkém okolí nebohého hlavního hrdiny a spolu s nimi scény, zachycující snění malého Ludovica o panenkách, šatičkách a růžovoučkém životě...Tohle není odsudek menšinové společnosti. Jen některé filmy o ní stojí za starou belu. Tohle je bohužel jeden z nich. (28.10.2008)

Jemně a citlivě nám předložil Alain Berliner příběh malého Ludovica, který má trochu odlišný pohled na svůj svět, než by si představovali jeho rodiče. Ono se o tom jednoduše píše a odsuzuje se pokrytectví dospělých, ale setkal se s tím někdo z vás ve skutečnosti? Já ano. Na maturitním plese u našeho stolu seděla dívka, která se cítila být klukem. Za sebe mohu říct, že je to opravdu zvláštní pocit, mluvit s takovým člověkem. A i když jsem se snažila být přirozená, tak někde uvnitř se ozýval ten hlas, který stejně říká, že je to přece nenormální a divné. Toho pocitu jsem se nezbavila, ani když se nechala operativně a s hormonální léčbou změnit v kluka. Být skutečně tolerantní a mít empatiti je někdy nesmírně obtížné a to nemluvím o rodičích, kde jsem s nimi silně soucítila a svým způsobem i chápala. Po herecké stránce byl Ludovico úžasnou volbou, takže nešlo nesoucítit s dítětem, který sám neví, co se s ním vlastně děje. (06.08.2014)

O silne presadzovanom predsudku voči odlišnosti, spôsobiacemu trápenie celej rodine. Nie je to v obdobných prípadoch vždy tak? Za väčšinu ľudských trápení sú zodpovedné názory okolia na inakosť voči fádneho priemeru, ktorý predstavuje práve toto okolie. Začína to postrannými pohľadmi, pokračuje čím ďalej, tým viac odsudzujúcimi a nenávistnými poznámkami, vyhýbaním sa a nepozývaním a končí vyhostením z komunity uniformných, konvencie ctiacich občiankov. Režisér citlivo vyhmatol najdôležitejšie tézy a pospájal ich do príbehu chlapca, ktorému sa páčilo byť dievčatkom. Naviac sa mu podarilo pre titulnú úlohu zohnať veľmi presvedčivého herca a vytvoriť tak výborný film (s trošku prestreleným záverom). (13.01.2005)