Afrika na Pionieri
Through Africa on a Pioneer
VOD (4)
Obsahy(1)
Cesta napříč africkým kontinentem na legendárních a hodně starých motorkách Jawa Pionýr. Celovečerní road movie Afrikou na Pionýru přináší ještě bláznivější a odvážnější výpravu, než jaké známe díky žlutým trabantům Dana Přibáně. Právě jedné z kultovních expedic žlutých trabantů se vedoucí výpravy motorek do Afriky, dobrodruh a režisér Marek Slobodník sám na své Jawě 250 účastnil. Podobně, jako výrazné postavy filmových komiksových vesmírů dostávají vlastní filmy, tak i jeho samostatné dobrodružství Afrikou na Pionýru mohou brát diváci jako takzvaný „spin-off“.
Cestovatelský dokument Afrikou na Pionýru ukáže dobrodružství, které nezná hranice a které žene možnosti vlastního těla i svobodu ducha až do nejvyšších otáček. A zároveň přinese úchvatné záběry a pohled na přírodu a život Afriky, jaký nemá obdoby. Pět jezdců strávilo v sedle Jawy Pionýr pět měsíců, ze střední Evropy ke Kapskému městu ujelo přes 15 000 kilometrů. Na tom nejméně pohodlném dopravním prostředku projeli pouští, pralesem i savanou, protnuli rovník a profrčeli kolem Kilimandžára a dorazili až na nejjižnější místo afrického kontinentu, na Střelkový mys, kde se setkává Indický oceán s Atlantickým. Během cesty spotřebovali 2500 litrů benzínu, natočili 360 hodin záběrů, provedli snad milion drobných oprav a prožili si dvě malárie. „Afrika nám dala úplně jiný pohled na život. Zažili jsme na cestě takovou volnost, jakou si v dnešním uspěchaném světě dokáže představit jen málokdo. Uvědomili jsme si, že právě svoboda je to největší bohatství, které máme,“ říká cestovatel a dobrodruh Marek Slobodník.
Z mnoha hodin natočeného materiálu sestavil tým dobrodruhů průřez toho nejzajímavějšího. Vedle opojného pocitu svobody zažili jezdci i řadu dramatických a nebezpečných situací. Kromě nádherných panenských pláží Mozambiku se museli vyrovnat s nekonečnou pouští Súdánu, v etiopském vězení se potkali s utečenci mířícími do Evropy, odvážili se do největšího městského slumu Kibera v Keni a dva z nich pak podstoupili vlastní boj s nebezpečnou a mnohdy smrtící malárií.
(Bontonfilm)
Recenze (99)
Je mi vlastne hrozne ľúto, čo teraz poviem, ale mňa už to nebaví. Možno som urobila veľkú chybu, že som si nedala medzi poslednými trabantami a pioniermi väčšiu pauzu, ale príde mi to už len ako pokus o rekapituláciu toho, čo sa stalo. Vykradnuté svojim spôsobom. Na druhú stranu som rada, že je tento seriál/film tak úspešný, chlapci si zaslúžia veľký rešpekt a obdiv. Tuná kokot drevený, plechom pobitý je stále výborný chalanisko so skvelým humorom a odhodlaním. Je to mnou, a preto sama pre seba po nejakej tej pol hodinke uzatváram pioniera, a možno sa k nemu raz, v lepšej nálade, vrátim. ()
Kokot drevený plechom pobitý byl již od jihoamerické výpravy dle mého soudu nejsilnějším článkem Přibáňovy party a s velkým natěšením jsem tedy vyhlížel jeho vlastní roud můví. Po zhlédnutí musím konstatovat, že žák překonal mistra, což jsem tak nějak očekával. Lebo toto bolo po všetkých stránkach veľmi dobré. ()
Prima, známé tváře z trabantstories...14700 km za pět měsíců, průměrně 100 km denně... Parametry malého motocyklu Jawa 50. Zdvihový objem 49,8 cm 3,tři rychlosti-nožní pákou,objem nádrže 5,5 litru, hmotnost 65 kg (bez paliva), užitečná hmotnost 160 kg, Největší rychlost 65 km/h, průměrná spotřeba paliva 2,3l/100 km, při plném zatížení 3,2l/100 km . Marek Slobodník přiznal, že vyjet v únoru při minus dvanácti stupních na motorkách nebyl logisticky šťastný nápad. Když dorazili Do Vráblů byli zmrzlí na kost.Nakonec dostali nabídku od kamaráda který jel s prázdnou dodávkou do Itálie že je tam odveze. Markovi to přišlo ponižující, ale nakonec pochopil že by jinak nejspíš umrzli. Píseň "Je to vo sviečkách" , která ve filmu zazní, vznikla ze zkušenosti z Markovo cesty na motorce k Aralskému jezeru zaznamenanému ve filmu Veľká cesta malých strojov. Chabé opravářské zkušenosti s opravami motorek řešili tak, že měli brašnu v které měli množství již použitých svíček a když si s opravou nevěděli rady, sáhli na slepo do brašny a vyndali svíčku a tu vyměnili. Existují i trička s podobnou tematikou které vznikly pro cestu do Afriky. Dan Přibáň když chystal cestu Trabantem Jižní Amerikou, dozvědě se o Markovi Slobodníkovi a jeho cestách po světě na motorce Pionýr. Nabídl mu aby jel s nimi, Marek kývl a rok připravoval motorku na dlouhou cestu. Jenže už po prvním stoupání do kopce zjistili, že není schopen s trabanty držet dech a tak na poslední chvilku sháněli "plnokrevnou" motorku. Žlutá motorka Pionýr pak ležela roky ladem až do doby, kdy se vydali na cestu do Afriky a ukázalo se že roční příprava motorky se vyplatila, protože dle slov Marka měla nejmíň oprav ze všech. Na dotaz v rozhovoru s Markem Slobodníkem kolik že má vlastně malých motorek značky Pionýr, tak dlouho přemýšlel, pak začal počítat a zastavil se u čísla dvanáct. ()
Spin-off trabantů se náramně vydařil. Skvělá partička bláznů pod vedením Marka Slobodníka z Bánskej Bystrice, největší osobnosti trabantí party hned po Danu Příbáňovi v opravdu cestopisném dokumentu, který je výborně natočený a na rozdíl od trabantech celovečeráků zcela konzistentní. Je to zábavné, v poslední třetině i nečekaně zatraceně dramatické, dozvíte se spoustu věcí a budete se kochat každou vteřinou, protože je to opravdu fantasticky natočené. A snad nikdy jsem neslyšel lepší soundtrack, než tady, skutečně úchvatný výběr hudby. Tenhle film je prostě lahůdka. Skvělá hudba, střih, humor a líbí se mi, že to není tolik zaměřené na věčné opravování všeho možného, ale na skutečné poznávání Afriky se vším hezkým i nepříjemným, co k tomu patří. ()
Dvě nejvtipnější složky žlutého cirkusu Dana Přibáně se rozhodly vydat na vlastní samolibou výpravu po celém východním pobřeží afrického kontinentu a já se díky nim zase mohl projednou kochat krásami dobrodružného života neohrožených cestovatelů. Zvlášť nyní, když nemůžu cestovat ani za hranice do Německa, se cestopisy hodí jedna báseň. Už aby bylo po všem a mohl jsem taky vyrazit. ()
Nebýt malárie a starého vysloužilého děduly, co se stará o děti a studoval v Británii, byl by to takový průměr, na který se díky skvělé mobilní kameře dobře kouká. malárie ale byla dost drsnou sondou do Afrického zdravotnictví. Závěr, který patřil zmíněnému dědulovi byl zase dost emotivní sondou do hlubin lidského patriotismu. ()
S tím otravným ukulelistou/zpěvákem bych nevydržel na výletě ani hodinu a musel bych mu to ukulele rozmlátit. Jen kvůli němu dávám o * méně, jinak by to bylo i na 4. ()
Bez Přibáně je to určitě lepší. Protivný a ujebaný puchýř nechyběl, takže kvalitní dokument z neokoukaných míst, kde si člověk musí vyloženě užívat nekomfortní zónu. 75%. ()
Presne to, čo sa od filmu dalo ćakať, teda zaujímavá krajina, opravy motorky a problémy s úradmi, ale s dvoma prídavkami naviac. Prvým sú skvostné zábery kameramana, a nielen z dronu, ktorými film zabŕda až do serióznej dokumentaristiky a nie je to len komédia. Komédia to prestáva byť aj v momentoch skutočného boja o život účastníkov, keď sa kamera na pár dní aj vypne. Vďaka aj za ďalšie dve situäcie s vážnou témou, a to neskutočná bieda v slume v Nairobi a naopak, optimistická osada s postarším pánom so snom o detskom centre. ()
Trabanti, ale jsou to pionýři. A čistě po africku. Když člověk vím, že už je i seriál tak význam filmu se docela ztrácí, ale kdo nemá čas, tak ocení i film, který byl nečekaně brán jako velká síla. Asi bych neřekl, že film až na pár sekvencí přináší něco nového z čeho by se sedlo na zadek. I na všechny poměry bylo nečekaně málo opravování a i málo nebezpečí. Největší bylo v tom, že není benzín a samozřejmě hnusná malárie. Takže tohle se spíš profiluje jako poctivý dokument, který je zábavný a oddechový v něčem. Jen to téma už je trochu vyšťavený a o to víc je deprimující, že něm existuje absolutní monopol jen jedné skupiny tvůrců. ()
Tak jestli sem dával těm posledním Trabantům 5 hvězdiček, tak fichtlům bych musel dát 7... Tohle se vážně povedlo. Je krásně vidět, jak si kluci dali práci i menším scénářem, kterej tomu však dal ty správný koule. Výběr hudby je taky o poznání chytlavější a údernější než v trabantech. Taky mi přijde taková srandovnější posádka, která to sice má celkem dost naplánovaný, ale i je tam dost punku. Nejvíc si budu pamatovat Africký gheto, kam se šli podívat, z toho jak ti "lidi" dejchaj z petky asi naftu a sou uplně mimo a pak závěrečná malárie. Nejdříf sem si myslel, že si dělaj kucí prdel, ale bylo vidět, že jim šlo o život. Oproti trfabantům je tady i mnohem důkladnější kamera, která se nebojí točit i fakt krutý věci. No a záběry z drona a do toho ta podmanivá africká hudba... Z toho sem si málem cvrknul. Fakt zatím nejlepší road dokumentofilm, kterej sem viděl - BRAVÓÓÓÓ!!!! ()
Ke konci se budete jen přiblble usmívat. Tenhle dokument má všechno a je to neskutečná paráda! ()
Známy sympoš Marek u mňa zabodoval už v expedícii Dana Přibáň, a tak som vel'mi rád za nápad s motorkami. Štruktúra dokumentu je rovnaká ako, ,, Trabanty,, ale dobrodružstvo, vtip a hlavne charizma posádky je nezamenitel'né a ja proste nemôžem inak... ()
Poněkud naturalističtější než trabanti, více zde ukazují realitu Afriky. Mám rád i Trabanty, ale tohle je uvěřitelnější. ()
Cesta na Pionýrech byla ještě chytlavější než všemi dosavadními trabanty, ale spíš to bude tím, že je to novější dokument, který má zas o něco lepší kameru a víc zkušeností účastníků. Jako vždy se dovíme relativně málo, ale koncept je spíš o svobodě, odvaze a dobrodružství. Tohle už jsou hodně silné 4 hvězdy. ()
neskutocna pecka blazni ale dali to pri tej malari im islo uz riadne o krk ja by som takto neriskoval ()
V Africe mají parádní silnice! Ale jasný, jsou tam především "silnice" (vím, hodně málo uvozovek), těch je zatím podstatně více. Protože je to road movie, užijeme si je téměř stejně hojně, jako Pionýry. Téměř, Jawa má totiž prostor i když je zrovna mimo ně, pěkně na pokoji ubytovaná. Ale té okolní Afriky je tu více než dost, ať už jde o zvířata, památky či různé obyvatele. Vše je navíc podáno bez příkras, za což jsem moc rád. Co se pěti "bláznů" týče, ti by měli zkusit pořádat kurzy "Jak zvládat stresové situace", někdy byl jejich klid k neuvěření. Ono také co dělat, ale přesto klobouk dolů. Takže, nějakého vzájemného tření se nedočkáme, stejně tak se nedočkáme ani řešení vztahů, což se vzhledem k obsazení dalo tak trochu čekat. Za to se dočkáme mnoha fantastických záběrů jak ze země, tak z nebe a po řekněme pohodovém dění i velkého dramatu... ze závěru opravdu mrazí. Doufám v seriál, či další cesty/filmy. 80% ()
Marek Slobodník je pre mňa ako Mimoni z Ja, zloduch alebo tučniaci z Madagaskaru. Keď sú súčasťou deja hlavných postáv a občas niečo šplechnú, je to super, ale keď majú samostatný film je to na nič. ()
Přiznám se, že to brutální hodnocení moc nechápu. Jako jasně, jsou to borci a dali to, ale proč mám pocit, že tohle všechno už jsem někde viděl? Že by to byla ta banda s trabošema? Marek Slobodník je zvláštní člověk, určitě i vtipný, ale opakovany vtip (film) nemusí být dobrým vtipem (filmem)... takže prosím... Banska Bystrica už opravdu nikoho nezajímá, ani jako vtip - 38% ()
Já jim tu pětku musím nadělit. Skupina skvelých kamarátov v čele s největším pohodářem pod sluncem Markem Slobodníkem se rozhodnou po zkušenostech z trabantů udělat vlastní povoz na 50letých strojích a přejet Afriku!! Zhola bláznoství? Pro tyhle ne! 200km kde nič tu nič, klíd on ten benzín někde stejně bude. Přes vyprahlé pouště do nejzapadlejších vesniček, deštivých, blátivých cest, přes vyfetlé ghetto v Nairobi až na Strelkový mys. Se Slobodníkem zamává až nechtěná malárie a druhej Marek ´´jukebox on the feet´´ by snad roztancoval i Boko Haram..nechápu, ale fandím. :) 85% ()