Bluebeard's Castle
Recenze (1)
Školený operní hlas je něco, k čemu jsem nikdy nepřilnul. Pro Bartókův a Balázsův rýpanec do mužské (a v menší míře i ženské) duše, inspirovaný strašidelnou výchovnou báchorkou, mám ale velkou slabost, a v páté Modrovousově komnatě se dokonce cítím jako v sedmém nebi. Z filmových verzí znám Powellovu z roku 1963 a o čtvrtstoletí mladší zpracování Leslieho Megaheyho. První nabízí rozhodně pohlednější Juditu a sympatičtějšího Modrovouse; herecký projev dvojice je také výrazně civilnější, což umožňuje prohloubit jejich psychologii. Klíčovou úlohu ovšem hraje výtvarné řešení: Heckrothova scéna oplývající surrealistickými artefakty a nasvícená s až pouťovou expresivitou má nepopiratelné kouzlo. Přesto přese všechno na mě víc zapůsobila modernější, účinně strohá Megaheyho verze. A nadto se v ní zpívá v původní maďarštině - jazyce, který indoevropského posluchače spolehlivě vytrhne z všední skutečnosti. ()