Laurel a Hardy zdědili ostrov

Poslední společný snímek Laurela a Hardyho Atol K je bezpochyby jejich nejlepším celovečerním filmem. Nejde zde ani tak o gagy, ty jsou spíše identifikujícími aluzemi na předešlá slavná léta (např. scéna s obědem a skrytým lupičem), jako spíše o sebereflexi stárnoucích komiků, jejíž největší silou je rozpouštění hranic mezi smíchem a smutkem. „Nelze dojít klidu,“ glosuje tento filmový epilog L & H snahu dvou věčných smolařů o Utopii, ztělesňující nejen ideální sociální stav, ale i filmové umění (to, že všechny ty pády a kopance musejí dojít svého konce). To, že se tímto filmem jen málokdo "pobaví" (přes několik dokonalých humorných motivů, z nichž např. vztah Laurela a humra považuji za skutečně královský), je toho důkazem. Film, jímž se zákonitě muselo skončit. Film, který přešel přes hranice slávy i zapomenutí. (05.10.2008)

Česky Laurel a Hardy zdědili ostrov. Zklamáni Hollywoodem vydali se Laurel a Hardy roku 1945 na turné po evropských music hallech a oznámili natočení čtyř nových filmů v Evropě. Natočili ovšem pouze tento jediný a jejich nový začátek skončil neúspěchem. Film je levně a špatně natočený a nepřináší nic nového. Natáčení navíc ztěžoval Stanův zhoršující se zdravotní stav. Film se ještě dlouho nesměl v USA vůbec uvádět, kvůli režisérovi Johnu Berrymu hledanému McCarthym. Jak už napovídá název zdědí Laurel a Hardy ostrov a plachetnici, na jejíž palubě se k němu neprodleně vydají. Připojí se k nim ještě italský imigrant Giovanni a nešťastný Antoine bez občanství, který je tak odsouzen k věčnému putování z přístavu do přístavu. Inspirováni četbou Robinsona Crusoea si na ostrově (ne ovšem tom zděděném) žijí idylicky, než je tam objeven uran a o jejich ostrov se strhne politický zájem. Proto vyhlásí republiku Crusoeland, aby ostrov patřil jim a vyhlásí vlastní ústavu bez občanství, bez věznic a bez daní. Tato utopická (alternativní název filmu zní Utopia) země ovšem nefunguje moc dlouho. A jak znějí poslední slova, která řekne Oliver Stanovi v jejich posledním filmu? Samozřejmě nejinak než: „That’s another fine mess you got me into.“ Volně ke stažení na Archive.org. (29.09.2007)

Film svojho času dávali v kinách socialistického Česko-Slovenska. Pamätám si ho veľmi dobre. Ide totiž o môj prvý film v kine. Nie úplne prvý, ale prvý ktorý si dodnes pamätám. Bol som naň zobratý mamičkinou známou Renátou. A ona pribrala svojho vtedajšieho frajera, neskoršieho manžela. Film som s nadšením sledoval asi dvadsať minút. Potom sa dostavila pekelná nuda. Ale ani tá netrvala dlho, pretože s úžasom šesťročného decka som pozoroval, čo všetko dokážu urobiť Renáta s frajerom, sediaci vedľa mňa. Domnievali sa zrejme, že ja, malý fafrnok, som dostatočne zaujatý filmom. "Výborná groteska", tak vraveli pred filmom. A ozaj - dlho som sa tak nepobavil. Lenže nie na filme, ten bol väčšinou o ničom. (10.12.2015)

Poslední film legendární dvojice, která již byla dávno za zenitem své úžasné kariéry a v éře poválečného barevného zvukového filmu o jejich služby v Hollywoodu již nikdo nestál. Přijali tedy nabídku z Evropy (původně se mělo točit filmů více) a začali točit zde. Jak je však patrné přímo z filmu, Stan Laurel byl již hodně nemocný (jeho strhané stařecké rysy mnohdy vyvolávají spíše lítost než veselí...) a celý film byl v podstatě velké fiasko...problémy s režiséry, se štábem (natáčelo se prý více než rok, přičemž své nejlepší filmy točili vždy jen několik týdnů)... Přesto se ve filmu najde spousta světlých momentů odkazujících k tomu, že Laurel a Hardy skutečně byli kdysi fenoménem. Zjevné jsou sociální a významové podtexty filmu - aluze k robinsonádám, k slavnému filosoficko-politickému traktátu Moreovy Utopie (1516), k levicovému hnutí a myšlenkám o beztřídní společnosti... Atoll K (alternativní název je právě Utopia) není aktuálním reliktem doby, je to spíše fosílie, kterou vyplavila na povrch snaho o velký comeback...ten se sice nepodařil, ale Laurel a Hardy odešli ze scény světového filmu se ctí... Nostalgicky smekám... (30.06.2008)

S Laurelem a Hardy jsem na tom byl vždycky tak, že kdyby před kamerou jen nehnutě stáli, minimálně do pěti minut se stejně začnu smát. Z filmu jde vidět, jak už jsou oba staří, nemyslel jsem si však, že byl natočen až tak pozdě, jak ve skutečnosti byl. Každopádně, první půlka filmu, vlastně do okamžiku, než L & H s kolegy vystoupí na ostrov, to jde, vtipů jak nasráno, smál jsem se i nahlas, protože jim to i v požehnaném věku stále jde. Pak to ale všechno spadne do sraček, po vtipu ani památky a začne to mít ne zcela povedený sociílně-kritický (a ještě jaksi prvoplánovitě, zkratkovitě a ploše) podtext. Jednoduš nic, řemu by se dalo zasmát. Škoda. Nutně totiž musí dojít k velkému zklamání, ke mně došlo. Dokoukával jsem to prakticky jen z jediného důvodu - ze zvědavosti, jestli ještě dojde k nějakému povedenému vtípku. Nedošlo. ty tři hvězdičky tak prakticky hlavně jen za tu první půlku. (10.11.2012)