Totáln! sezona

Rozhodně nejlepší český sportovní dokumentární seriál, který se veze na vlně povedených zahraničních seriálů z fotbalového prostředí jako jsou Sunderland Till I Die nebo All or Nothing. V lecčems se jim i vyrovná. Velmi povedená sezona fotbalové Slavie s padnoucí hudbou a technicky zdařilým zpracováním. Na naše poměry unikátní sonda dovnitř klubu, který se zvedl ze dna a prožil neskutečnou sezónu. Jedna hvězda dolů, ze to že už v posledních dílech není tolik fotbalu a zajímavých věcí, ale jenom tam borci tančí polonazí v šatně. (19.09.2020)

Myslím si, že domácí zápas se Sevillou vyburcoval všechny z vedení Slavie k tomu, aby natočili dokument o nejlepší sezóně, co si za svůj život pamatuju. Slavie si to rozhodně zaslouží. To totiž nebyl nejlepší moment jen pro Slávisty, to byl jeden z nejzásadnějších momentů v celém českém fotbalu...a takový moment by se měl navždy zvěčnit. Navíc chápu, že Sevilla je jeden díl, ale jako slávista nemůžu jinak, než dát plnej počet i zbytku. Chvílemi se to tváří jako dokument, chvílemi úplně ne (hlavně první díly), ale to vůbec nevadí...:-) (09.08.2019)

Tohle se povedlo. I když Slávii nefandím a nemůžu ani říct, že by to byl ten nejlepší dokument z fotbalovýho prostředí co jsem kdy viděl, tak jsem se velice bavil. Na úvod je nutno říct, že se nejedná o nějaký highlight z celé sézony 18/19 kdy uvidíte všechny goly ze všech zápasů z celého ročníku. První dva díly pro mě osobně nic moc. Jen nějaký rychlý sestřih pár golů z ligy, vše z různých pohledů kamer a navíc ještě pro mě nenáviděného slow motionu, který při sestřihu utkání prostě nesnáším. Příprava na podzim sice fajn ale nic z čeho bych si sednul na prdel. Až jsem si chvíli myslel, že to po těch dvou dílech prostě típnu. Třetí díl však chytil zcela jiný spád a já už se nemohl odlepit od obrazovky. Tuny a tuny záběrů z kabiny - před zápasem, o poločase, po zápase. Bezprostřední reakce hráčů a trenérů po určitých situacích - goly, postupy, oslavy s fanoušky, nakouknutí do osobního života některých hráčů, spousta rozhovorů, komické a legrační momentky, vůbec se tady nešetří s nějakou cenzurou '' Houšto ty čuráku ty vole! '' Prostě tady si divák a hlavně fanoušek Slávie opravdu užije a hlavně uvidí něco, co většina týmů na světě nikdy nezveřejní. O to je celá tato minisérie vzácnější. Nejlepší díl je určitě ten čtvrtý. Celá část věnovaná Seville, na kterou asi nikdy nikdo nezapomene. (06.02.2022)

Z pozice zarytého SPARŤANA, jehož víkend je jen tak dobrý, jaký je výsledek posledního zápasu jeho milovaného klubu mi bylo hned jasné, že objektivně zhodnotit tento seriál nebude vůbec jednoduché. Stejně tak, když vezmu v potaz, že Slavii se tato sezóna opravdu vydařila. Z pozice milovníka fotbalu jsem za každý takovýto projekt jenom rád, ale po třetím díle (který s spolu s druhým považuji za vrchol téhle série) jsem byl docela zděšen, že budu muset s podobnou těžkostí, s jakou „fandím“ jiným českým klubům v evropských pohárech udělit minimálně čtyřhvězdičkové hodnocení. Naštěstí pro moje klubismem ovlivněné já, kvalita s jakou přicházely další díly dosti opadla. Nadšeně jsem vítal zákulisní záběry, které seriál posouvaly v širším kontextu kupředu, ať už to byly Trpišovského motivační proslovy, které se však později začaly opakovat, nebo záběry z utkání, které běžně v televizi nejsou k vidění, proložené rozhovory týkající se dané situace. Od druhé poloviny pak seriál působil jako nastavovaná kaše, která by se určitě dala výživněji shrnout do tří kratších, než do pěti delších dílů. Mistrovské oslavy, které jsou stejné jak na hřišti, v kabině, ve vlaku i poté opět na stadionu jsou toho jasným důkazem a ze slušně vypadajícího dokumentu o fotbalové sezóně se stává pouze průměrné youtubové video, patřící na týmový kanál. Chybějící objektivita a větší respekt k soupeřům pak zapříčiňuje nemožnost zaujmout nikoho jiného, než fanouška tohoto klubu a větší světovost tohoto projektu je tak spláchnuta do hajzlu. 6/10 (17.09.2019)

Když mě bylo asi 10 a tvaroval se můj fotbalový život, všichni kolem mě fandili Spartě. No a to mě nebavilo. Radši věčně druhej, než škaredej a rudej. Uběhlo spousta vody. Zažil jsem euforii při postupu přes Ajax. Zažil jsem potupnou porážku od Arsenalu. Přišel dokonce boj o záchranu a téměř krach. A právě kvůli poslednímu zmíněnému období, jsem strašně rád za to, že Slávia je tam kde je. Ale jsem šťastný i za to, že Slavia vůbec je. I díky ne úplně šťastnému období ze začátku jara v osobním životě, jsem si o to víc vážil radostných chvil u tohoto krásného sportu, při sledování nejkrásnějšího dresu na světě. Proto jsem rád, že se můžu podívat zpětně, jak to vypadalo v šatně v těch nejvypjatějších chvílích a naopak při výbuchu radostí. Dokument je výborný a má snad jen dva slabší díly. 100 procent a nezbývá než si zakřičet: Červenobílá!!!Síla!!! (24.09.2019)