Otázka života a smrti

Takové filmy se už dneska netočí - filmy s tak výrazným konceptem a svérázným námětem. Doba se jaksi uklidnila a ustálila, filmaři si míň "dovolují" a takovéhle hříčky chybí. Tím neříkám, že Otázka života a smrti je automaticky vynikající - na to mi to místy přišlo moc strojené a teatrálně provedené (i na rok 46). Ale rozhodně oceňuju tak výrazný film, který tak nezvykle pracuje se svým potenciálem válečného filmu, fantasy i morality. 3 a 1/2 (20.07.2017)

S vizuálom sa Powell s Presburgerom tentokrát obzvlášť pohrali. Síce je to obvykle ich zvykom, ale teraz museli proste vymyslieť nebo a výsledok je úchvatný. Ani nie tým, že to vyzerá úžasne, ale že sú v tom nápady. Ešte lepšie sú mŕtvolky v reálnom svete, podobnú situáciu sme videli ešte 20 rokov predtým v Paríž spí. Príbeh je chytľavý, má spád a ani nevadí jeho naivita. Vo vesmíre možno vládne právo, ale na zemi láska. Som rád, že mi to nejaký film znova pripomenul. (28.10.2015)

Očakával som dobrodružný boj o život s kúskom romantiky, no dostal som takmer čistú romantiku. Kvalita filmu však neutrpela. Páčilo sa mi to, v niektorých momentoch je film doslova magický, najskôr to bude scénami i atmosférou medzi nebom a zemou. Je neuveriteľné aký vyspelý a dokonalý film vznikol už v 46 roku. Navyše farebný..., možno však dodatočne kolorovaný to neviem, ale na výsledku to nič nemení. Rovnako ma však prekvapila kvalita obrazu, na svoj vek neuveriteľná, je možné, že čt odvysielala zreštaurovanú verziu inak si to neviem vysvetliť. Film neprávom zapadol prachom, málokto dnes nájde odvahu sledovať tak starý film, čo je škoda. Dnes sa často robia remaky filmov, ktoré za to nestoja, alebo filmov, ktoré to nepotrebujú. Tento by si to určite zaslúžil. 80%. (30.12.2021)

Žízeň po životě rovna žízni po Technicoloru. Výtvarně nejenom úchvatný, ale také pečlivě promyšlený film v sobě skrývá víc než naivní lobbing za anglo-americké přátelství. Zpochybňuje snahy racionalizovat smyslově nepostihnutelné jevy i neprůstřelnost uvažování ve striktně legislativních pojmech (love above the law). Platnost jeho humanistického poselství nevypršela s koncem druhé světové války také (a doslova) díky neochotě vidět záležitosti života a smrti černobíle. Není ozřejměné, zda jsou Peterovy vize „reálné“, nebo vše probíhá pouze v jeho poraněném mozku. Lékař je sice představen jako skeptik, pokud jde o jevy, které nedokážeme vědecky podchytit, na druhou stranu se mu však dostává výsady být protagonistovým obhájcem ve sporu se smrtí. Podobně dvojznačně se film staví k tradicím. Lpění na nich brzdí vývoj (přesněji brání lásce), myšlenek velkých mužů je nicméně při soudní při použito k prokázání vyspělosti civilizace, stojící na velmi solidním kulturním základu. Otázka života a smrti je ale právem oceňována především pro práci s barvou a prostorem, který působí i na zemi abstraktním, lehce pohádkovým dojmem (futurologický design druhého světa, v duchu Langovi Metropole, naopak vyvolává dojem vědecké strohosti, který ještě posilují četné symetrické kompozice). Barevné ladění scén nám dopředu napovídá, v jakém duchu se následující minuty ponesou. Červená v úvodu značí nebezpečí, ale také rodící se milostné pouto mezi Peterem a June (její sytě červené rty jsou připomínkou dominující barvy této scény později ve filmu). Žlutá po prvním probuzení na zemi může značit hrdinovu nejistotu, kde se octnul, ale také nově nabitou životní energii (barva slunce). Následná romantická scéna je vsazena mezi zelené rostliny s výraznými růžovými a červenými květy – milence se ocitají v pohádce, možná dokonce v ráji. Scény s přirozenými barvami bez jednoho dominujícího tónu jsou vyplněné snahou vědecky vysvětlit, co se Peterovi stalo. Obdobně funguje sterilně bílá barva nemocnice. Posléze, ve scéně z doktorova domu, se význam zelené (zastupované stolem na stolní tenis, rostlinami nad ním nebo Philidorovými šaty) mění. Je barvou něčeho nepřirozeného (jedovatého), co ohrožuje Peterův život. Kromě toho, že si Powell s Pressburgerem (a kameramanem Jackem Cardiffem) hlídají, aby jim záběry nerušily nežádoucí barvy, také si vtipně hrají s přechody mezi barevným a černobílým obrazem, které slouží jako sebereferenční vizuální metafora jiných přechodů (mezi životem a smrtí, americkou a britskou kulturou, racionálním a paranormálním). Na každý pád jde o snímek mnoha barev. Ve více významech, než byste od šedesátileté fantasy zřejmě čekali. 85% (02.01.2016)

Squadron Leader RAF pilot Peter D. Carter se vrací se svým lancasterem hustou mlhou z náletu nad Německo. Mašina to zle schytala od flaku, hydraulika zničena, podvozek nefunkční, dvojka motor v plamenech, a tak nařizuje osádce opustit stroj. Sám však zůstává, protože ošetřuje svého těžce zraněného přítele, který však rychle umírá. Poté nastaví autopilota směr kanál a chce také vyskočit, avšak zjistí, že šrapnely potrhaly padák nejen jeho, ale i ten přítelův. Smiřuje se tedy se svojí nevyhnutelnou smrtí a přemýšlí, zda je lepší skočit jedním z nouzových výlezů, nebo uhořet po nárazu neovladatelného bombardéru do země... Než se tak stane spojí se ještě s pozemní rádiovou stanicí v Anglii a odvysílá rozsah poškození i krátký vzkaz své matce a sestrám. Službu konající Američanka WAAF s níž letec naváže spojení June si uvědomuje, že tento mladý muž, s milým hlasem už za několik chvil nebude... Rozhovor mezi oběma je vřelý avšak krátký. Zničený stroj přestane držet výšku a začíná klesat. Peter se tedy rozloučí s plačící operátorkou, otevře nouzový kŕyt v podlaze lancasteru a vyskočí do mlhy. Mezitím v Nebi v sekci pro letce, čeká mrtvý přítel (kterého Peter ošetřoval), na svého velitele, který měl za ním po výskoku bez padáku přijít po své smrti 30 minut poté... Jenže Peter nikde. Chyby v Nebi nejsou přípustné a tak tam dolů do světa živých sešlou posla, který má Petera přemluvit a odvést nahoru, mezi ty co už zemřeli.... ------- Přiznávám, že jsem byl z tohoto filmu paf. Jedná se o silně nadčasovou záležitost, byť je film točen v kulisách konce druhé světové války. Spíše než válečný je mysteriózní a spíše než mysteriózní je to vlastně drama. Něco jako současný seriál Svět pod hlavou, avšak odehrávající se v roce 1945. Musím smeknout nad tím jak se tehdejší tvůrci s filmem poprali i se samotným zpracováním. To střídání barev je tak jednoduché a přitom tak geniální! Tento film se právem řadí mezi filmy oslavující sílu ducha a lidský život. Škoda, že se o něm dnes už prakticky neví.... Já osobně dávám za 5 slz, 5 důkazů pro soud... * * * * * (22.02.2017)