Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Pilot Peter Carter se vrací ze své 67. válečné mise. Je – kromě mrtvého radisty – sám na palubě neovladatelného stroje, který už dávno ztratil podvozek a letí jen na jeden motor. A nemá padák. Může vůbec člověk z takovéhle situace vyváznout živý? Zdálo by se, že nikoli. A přesto se Peter po seskoku bez padáku probudí z bezvědomí na břehu moře a pomalounku začíná věřit tomu, že nezemřel. Jenomže jak je to možné? Stal se zázrak? Nebo se kdesi na onom světě stala chyba? Ať tak či tak, Peter žije a je odhodlán za svůj život bojovat třeba i proti samotnému nebi... Snímek, bezprostředně reagující na druhou světovou válku a mimořádně oceňovaný v odborných kruzích, je kromě neotřelého příběhu nesmírně zajímavý a působivý také po formální stránce (pozemské scény jsou barevné, „nebeské“ scény černobílé). Film, který získal řadu cen, je dílem scénáristicko-režisérské dvojice Michael Powell a Emeric Pressburger. Roli Petera Cartera ztvárnil David Niven (1910–1983), známý z nesčetné řady britských filmů. (Česká televize)

(více)

Recenze (46)

nascendi 

všechny recenze uživatele

Film, ktorý je mojim rovesníkom ma sklamal. Obsahoval slušné množstvo nápadov a mnohé z nich vznikli aj počas nakrúcania. Napriek tomu celkový dojem pokazila neujasnenosť toho, čo malo byť poskytnuté divákovi. Príliš mnoho zajacov, ako sa hovorieva. Chvíľami film skĺzaval do gýču. Mizerný dabing, za ktorý originál nemohol, iba dokreslil nie najlepší dojem. Ten zachraňoval spoľahlivý David Niven. Všimol som si minimálneho záujmu o film, ktorý je tu s nami 75 rokov. Po záverečných titulkoch sa tomu ani nečudujem. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Žízeň po životě rovna žízni po Technicoloru. Výtvarně nejenom úchvatný, ale také pečlivě promyšlený film v sobě skrývá víc než naivní lobbing za anglo-americké přátelství. Zpochybňuje snahy racionalizovat smyslově nepostihnutelné jevy i neprůstřelnost uvažování ve striktně legislativních pojmech (love above the law). Platnost jeho humanistického poselství nevypršela s koncem druhé světové války také (a doslova) díky neochotě vidět záležitosti života a smrti černobíle. Není ozřejměné, zda jsou Peterovy vize „reálné“, nebo vše probíhá pouze v jeho poraněném mozku. Lékař je sice představen jako skeptik, pokud jde o jevy, které nedokážeme vědecky podchytit, na druhou stranu se mu však dostává výsady být protagonistovým obhájcem ve sporu se smrtí. Podobně dvojznačně se film staví k tradicím. Lpění na nich brzdí vývoj (přesněji brání lásce), myšlenek velkých mužů je nicméně při soudní při použito k prokázání vyspělosti civilizace, stojící na velmi solidním kulturním základu. Otázka života a smrti je ale právem oceňována především pro práci s barvou a prostorem, který působí i na zemi abstraktním, lehce pohádkovým dojmem (futurologický design druhého světa, v duchu Langovi Metropole, naopak vyvolává dojem vědecké strohosti, který ještě posilují četné symetrické kompozice). Barevné ladění scén nám dopředu napovídá, v jakém duchu se následující minuty ponesou. Červená v úvodu značí nebezpečí, ale také rodící se milostné pouto mezi Peterem a June (její sytě červené rty jsou připomínkou dominující barvy této scény později ve filmu). Žlutá po prvním probuzení na zemi může značit hrdinovu nejistotu, kde se octnul, ale také nově nabitou životní energii (barva slunce). Následná romantická scéna je vsazena mezi zelené rostliny s výraznými růžovými a červenými květy – milence se ocitají v pohádce, možná dokonce v ráji. Scény s přirozenými barvami bez jednoho dominujícího tónu jsou vyplněné snahou vědecky vysvětlit, co se Peterovi stalo. Obdobně funguje sterilně bílá barva nemocnice. Posléze, ve scéně z doktorova domu, se význam zelené (zastupované stolem na stolní tenis, rostlinami nad ním nebo Philidorovými šaty) mění. Je barvou něčeho nepřirozeného (jedovatého), co ohrožuje Peterův život. Kromě toho, že si Powell s Pressburgerem (a kameramanem Jackem Cardiffem) hlídají, aby jim záběry nerušily nežádoucí barvy, také si vtipně hrají s přechody mezi barevným a černobílým obrazem, které slouží jako sebereferenční vizuální metafora jiných přechodů (mezi životem a smrtí, americkou a britskou kulturou, racionálním a paranormálním). Na každý pád jde o snímek mnoha barev. Ve více významech, než byste od šedesátileté fantasy zřejmě čekali. 85% ()

Reklama

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Squadron Leader RAF pilot Peter D. Carter se vrací se svým lancasterem hustou mlhou z náletu nad Německo. Mašina to zle schytala od flaku, hydraulika zničena, podvozek nefunkční, dvojka motor v plamenech, a tak nařizuje osádce opustit stroj. Sám však zůstává, protože ošetřuje svého těžce zraněného přítele, který však rychle umírá. Poté nastaví autopilota směr kanál a chce také vyskočit, avšak zjistí, že šrapnely potrhaly padák nejen jeho, ale i ten přítelův. Smiřuje se tedy se svojí nevyhnutelnou smrtí a přemýšlí, zda je lepší skočit jedním z nouzových výlezů, nebo uhořet po nárazu neovladatelného bombardéru do země... Než se tak stane spojí se ještě s pozemní rádiovou stanicí v Anglii a odvysílá rozsah poškození i krátký vzkaz své matce a sestrám. Službu konající Američanka WAAF s níž letec naváže spojení June si uvědomuje, že tento mladý muž, s milým hlasem už za několik chvil nebude... Rozhovor mezi oběma je vřelý avšak krátký. Zničený stroj přestane držet výšku a začíná klesat. Peter se tedy rozloučí s plačící operátorkou, otevře nouzový kŕyt v podlaze lancasteru a vyskočí do mlhy. Mezitím v Nebi v sekci pro letce, čeká mrtvý přítel (kterého Peter ošetřoval), na svého velitele, který měl za ním po výskoku bez padáku přijít po své smrti 30 minut poté... Jenže Peter nikde. Chyby v Nebi nejsou přípustné a tak tam dolů do světa živých sešlou posla, který má Petera přemluvit a odvést nahoru, mezi ty co už zemřeli.... ------- Přiznávám, že jsem byl z tohoto filmu paf. Jedná se o silně nadčasovou záležitost, byť je film točen v kulisách konce druhé světové války. Spíše než válečný je mysteriózní a spíše než mysteriózní je to vlastně drama. Něco jako současný seriál Svět pod hlavou, avšak odehrávající se v roce 1945. Musím smeknout nad tím jak se tehdejší tvůrci s filmem poprali i se samotným zpracováním. To střídání barev je tak jednoduché a přitom tak geniální! Tento film se právem řadí mezi filmy oslavující sílu ducha a lidský život. Škoda, že se o něm dnes už prakticky neví.... Já osobně dávám za 5 slz, 5 důkazů pro soud... * * * * * ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Takové filmy se už dneska netočí - filmy s tak výrazným konceptem a svérázným námětem. Doba se jaksi uklidnila a ustálila, filmaři si míň "dovolují" a takovéhle hříčky chybí. Tím neříkám, že Otázka života a smrti je automaticky vynikající - na to mi to místy přišlo moc strojené a teatrálně provedené (i na rok 46). Ale rozhodně oceňuju tak výrazný film, který tak nezvykle pracuje se svým potenciálem válečného filmu, fantasy i morality. 3 a 1/2 ()

Ant 

všechny recenze uživatele

Takhle by asi vypadal Nezvratný osud ve 40. letech. Smutné je to, že Nezvratný osud, jakkoli stupidní, je tak 100x zábavnější. Otázka života a smrti možná dokonale využívá filmových postupů a technicoloru, ale příběh je tak nudný a patetický, že za chvíli ty přechody z černobíla do barevna přestanete vnímat. Nejsměšnější na celém filmu je soudní proces, kde se rozhoduje o životě hlavní postavy. Žalobce je tak neschopný, že musí být všem po minutě jasné, jak to asi skončí. Hlavně mi ale bylo úplně jedno, jak to s hlavní postavou dopadne a to je asi to nejhorší, co může film potkat. ()

Galerie (67)

Zajímavosti (3)

  • Lois Maxwell v tomto filmu debutovala. (Pumiiix)
  • Film se měl původně natočit ještě před koncem 2. světové války, jeho tvůrci však v té době měli problémy se sháněním barevného filmu Technicolor. (Carodej_pes)

Reklama

Reklama