Peeping Tom
Peeping Tom
Peeping Tom
Peeping Tom
Peeping Tom
Peeping Tom
Režie:
Michael PowellScénář:
Leo MarksKamera:
Otto HellerHudba:
Brian EasdaleHrají:
Karlheinz Böhm, Moira Shearer, Anna Massey, Maxine Audley, Esmond Knight, Nigel Davenport, Keith Baxter, Roland Curram, Michael Powell, Shirley Anne Field (více)Obsahy(1)
Zaměstnanec filmového studia a příležitostný pornograf Mark Lewis je osamělý voyeur, posedlý touhou zabíjet a zachytit okamžik smrti na filmový pás. Tento šokující snímek zničil po zdrcujících kritikách kariéru režiséra Michaela Powella. Dnes je považován za mistrovské dílo. (oficiální text distributora)
Recenze (96)
Zaujímavá štúdia mierumilovného vraha žien s narušeným detstvom, ktorý si svoje zločiny zaznamenáva na celuloid a chystá "veľký film". Áčková produkcia s umeleckými ambíciami je perfektne zahraná i nasnímaná, ale režisér Michael Powell sa natoľko koncentruje na ústrednú postavu, až zabúda na diváka. Napätie a šok bohužiaľ absentujú. Možno je to časom, ktorý uplynul od uvedenia filmu. Ale prihliadnuc na dopad Hitchcockových thrillerov na súčasného diváka to Powella neospravedlňuje. ()
Když jdete o půlnoci na projekci osmačtyřicet let starého hororu, čekáte všelicos. Peeping Tom má opatrná očekávání nenaplnil, zcela se jim vyhnul. Nebyl tak úchylný, ani tak nudný, nebyl dokonce ani tak strašidelný, byl prostě jiný a to způsobem, jenž se mi zamlouvá. Nelze nesrovnávat s jiným psychothrillerem - Psychem, natočeným v témže roce a s podobně nenormálním hrdinou. Psycho ovšem navenek vystupuje mnohem seriózněji a jakkoliv je v něm morbidní humor také přítomen, převládajícím dojmem byl šok. Počínání filmového ostřiče Marka Lewise není tak děsivé jako počínání až za hrob milujícího synáčka Normana Batese možná i z toho důvodu, že jej žene vpřed stejná touha jako každého cinefila: dívat se. Powell neustále otáčí kameru přímo na diváka, na jeho touhu mít všechno zakonzervované na věčné časy a moci se k tomu kdykoliv vrátit. Což JE znepokojující, ale zároveň zvrhle vtipné svým nadhledem – nedává nám Powell symbolicky najevo, proč se sám stal režisérem? Výborným režisérem, když už jsme u toho – umí si vyhrát i s takovými blbůstkoidními záběry jako „tužky padající na zem“ a povýšit je na něco tuze originálního, co si osobně rád ještě párkrát přehraji (na nějaké kopii získané alternativní cestou). Peeping Tom je ojedinělý počin, k němuž se nejlépe hodí slovo, které osobně nemám moc rád (pro jeho nadužívání v socialistických knihách o filmu), ale žádné vhodnější mne nenapadá – progresivní. Co už jiného, když ne naše smrt, by mělo být hodné zaznamenání? 85% ()
Peeping Tom by ideálně mohl nabýt tvaru dobrého Hitchcocka, pro mne je však spíše takovým slabším De Palmou. Film mi vůbec nesedl, bezprostřední dojem, kterého jsem po zhlédnutí nabyl, by se dal shrnout do slov "nesympatická, nepříjemná blbost". Snad žádná postava se nechová jako člověk a já nejsem ochoten to akceptovat, ani když přihlédnu ke stáří filmu. Mnoho podobně starých žánrových filmů na neprůstřelnou logiku příliš nehledí (určitě ne tolik jako se vyžaduje dnes), zde to ale přerostlo určitou mez, kterou jsem schopný tolerovat. Jen zauvažujte hned nad tou první návštěvou Helen u Marka - kdo by se proboha choval jako ona? Nikdo! Ne, tohle podle mne zkrátka není povedený film. ()
Zakřiknutý pervertek se snaží natočit jakýsi zvrácený dokument a k tomu potřebuje získat záběr čirého ženského strachu. Toho docílí samozřejmě vražděním, přičemž vše rovnou i točí. Hlavní antihrdina je skvěle zahraný. Už jen to jméno Karlheinz Böhm zní hrozně fritzlovsky. Působí jako plachý homouš, ale jeho zrod (vyrůstání s psychopatickým otcem) dodá patřičné vysvětlení jeho chování. Když navíc začne ta romantická linie, tak mi ho bylo fakt docela líto. Hodně mě bavilo britské prostředí a ten lehký humor, který si utahuje z pokrytectví vážených gentlemanů, kteří rádi lechtivé obrázky, jako všichni ostatní. Film je velice umírněný a není v něm žádná krev, nebo brutalita, ale přesto ve mě dokázal vyvolat strach i napětí. A ten ústřední klavírní motiv měl vyloženě šmrnc. ()
(3,5* - stojí za vidění) ()
Spíš než horror je to další hraná esej o filmu. Těm, kteří jsou přesvědčeni, že Okno do dvora je o voyeurismu, že Zvětšenina je vyjádřením frustrace z nemožnosti konzervovat realitu na film a Vertigo úvahou nad tím, proč před ní dáváme přednost smyšleným ideálům, se Peeping Tom pravděpodobně zalíbí. Jeho hrdina žije filmem. Natáčí ženy kamerou a vraždí je stativem, aby si kompenzoval frustraci z dětství. Film je krásně nasnímaný, navzdory své skandální pověsti neukazuje mordy explicitně a budil ve mně spíš nervozitu než nějaký hmatatelný pocit strachu. Nenudil jsem se, ale ani si nejsem jistý, zda se na Toma někdy podívám znovu. 70% ()
Jak už bylo napsáno, význam a ztvárnění tohoto psychologického filmu o jednom šíleném sadistickém mladém vrahovi, který prožil veliká traumata v dětství, byly doceněny až o mnoho desítek let později. Nicméně, já sám jsem mu nějak na chuť nepřišel ani dnes, no, konečné smýšlení v tomto případě raději tedy nechám na odborném publiku..Neříkám však, že sekvence filmu ve filmu, zvukové disonance, rafinované střihy a jiné triky nebyly na svou dobu dobré..Tehdejší efekt na diváka se jednoduše zdařil. Film stál kariéru hned dva lidi. Carl Boehm, jehož si publikum kdysi zamilovalo jako partnera císařovny Sissi, to pocítil nejvíc. Byla to opravdu velká proměna. ()
Peeping Tom je někdy nazýván jako "praotec slasheru", ale podle mě je rozhodně víc tzv. stalker thrillerem. Tahle sonda do hlubin vrahovy duše, v níž postupně odhalujeme hlavní příčiny a motivy jeho počinání, sice získala punc kultovnosti, ale velkou měrou se o to zasloužil Martin Scorsese. Právě díky němu tohle zvláštní dílko mohlo být znovu uvedeno v kinech, a to v roce 1979. Rozhodně to není špatný kousek, velkou zásluhu na tom má představitel hlavní role. Jenže hra s divákem, kterého film záměrně staví do role režiséra, mě zcela minula. ()
Vcelku povedený thriller s hitchcockovskou atmosférou. Zajímavá práce kamery a záběry z pohledu filmujícího maniaka dávají tomuto snímku zajímavou podobu. Jediné, co by se dalo vytknout je částečná nedotaženost postav a jejich nedostatečná psychologická propracovanost. Karlheinz Böhm vytvořil pro naše diváky obvzlášť netypickou roli. Diváci jej znají především jako císaře Františka Josefa v romantických filmech o Sissi. Svou roli zvládnul myslím dobře a především jeho nejistá a jalová angličtina ještě více umocnila plachost a nesmělost hlavní postavy. ()
Z půlnočních filmu na 43. MFF KV pravděpoodbně nejlepší... ()
(1001) Výborný film, kterému k tomu, aby se stal černou dírou a pohltil svět, chybí jen velmi málo. Kdyby jen film obsahoval víc takových pasáží, jako když kamera spočine na dívce s poškozeným rtem. To, že například Anna Massey v roli osudové dívky vypadá tak, jak vypadá, a chová se tak, jak se chová, na rozdíl od těch, co to zmiňují jako výtku, vidím jako plus, které spolu s další spoustou detailů dělají z Peeping Toma tak znepokojivý, specificky krásný a svojský svět. ♥ ()
Jistě zajímavá, ale nepříliš zvládnutá studie nebo spíš sonda do duše vraha posedlého zachycováním strachu. Základním kamenem úrazu je už hlavní postava. Ta spíš než strach vzbuzuje soucit (k čemuž směřuje i důraz na to, jak ke své „nemoci“ přišel), ale budiž, to by vlastně ani tolik nevadilo, alespoň má divák komu fandit. Horší je to ovšem s Markovým titulním představitelem, který skoro pořád zběsile mění výrazy v obličeji a jeho (ne) nápadné, silně chaotické chování místy vyvolává až nechtěný smích. Podobně pak divák reaguje na obdivuhodně domýšlejícího se vyšetřovatele. Jinačí už je to s matkou, jediným alespoň trochu strašidelným prvkem ve filmu (čekání ve tmě), ta (spolu se stylovou vražednou zbraní) je ale na můj vkus trochu málo, takže i přes to, že jsem se nenudil, nemůžu dát více než lepší 3*. ()
Tento film jsem viděl na 29. LFŠ v Uherském hradišti kdysi dávno, v roce 2003. Tohle dílo údajně pohřbilo kariéru svého režiséra Michaela Powella, každopádně v 21. století už snímek zas tak šokující není. Je to skutečně spíše studie psychopata. Někdy bych se na to rád zase podíval. Je to dost postmoderní film, hlavní anti-hrdina je zaměstnancem filmového studia, z diváků filmu vlastně také dělá voyeury. ()
Britské "Okno do dvora", v ktorom neskutočne ruluje kamera Otto Hellera. Pre kameramanov, fotografov, svetličov absolútna povinnosť. 65% ()
Chorobná posadnutosť ústiaca do sledovania výrazov tvárí žien v momentoch strachu. Film samotný vyzerá tak, akoby režisérom bol niekto, kto sa rovnako vyžíva v očumovaní a špehovaní života šialeného voyeura. Veď on sám ako hrdina filmu ani jeho sliedivé kameramanské oko temer nezídu z obrazu. Spôsobom spracovania sa teda zároveň odhaľuje pozorovacia mánia diváctva. Spočíva v túžbe dozvedieť sa čo najviac o každom pohybe vraždiaceho maniaka, pretože čokoľvek sa môže ukázať ako potencionálna príčina poruchy. Viacúrovňová idea pozorovateľa je prítomná i v deji.Pohľad hlavnej postavy (životná situácia alebo nakrúcanie) ; úroveň neskoršieho sledovania nakrúteného, úroveň zostrihu nakrútenej suroviny, úroveň sledovania príčin zachytenom v domáckom filme z detstva hrdinu a úroveň zamestnania hlavnej postavy - asistenta kamery či fotenia soft erotických fotiek. Priaznivci hororov sú trochu sklamaní. Peeping Tom im pripadá nudný, s minimom záberov násilia a krvi. Intelektuálom zase často pripadá príliš drsný a naturálny. Pritom je to skvelé stvárnenie obsesie, rozoberajúce z viacerých strán chorobne nutkavú pozorovaciu vášeň. ()
V první řadě musím říct, že moc nechápu zařazení snímku mezi hororové filmy. A nejen tady na databázi. Dost mě překvapuje, že se Zvědavec dostal i do Schneiderovy knihy 101 hororů. Spíš bych to viděl na poctivou krimi ze staré školy. Možná i thriller, ale horor opravdu ne. Jinak se mi film docela líbil. Má to nápad, film je dobře obsazený a hlavně natočený a ani pomalejší tempo vůbec nebylo na škodu. Možná jsem po přečtení obsahu čekal i víc krve a vražd, ale nejsem nespokojen. P.S. Martin Scorsese prý v roce 1979 zaplatil pět tisíc dolarů za zhotovení nové kopie, aby mohl tento snímek představit na filmovém festivalu širšímu okruhu diváků a pomohl snímku vymanit se z kritické obscénní škatulky, kterou měl od svého uvedení. ()
Já jsem se těšil, jak budu šokován, zhnusen, jak zbydu v kině sám...no...oni tam ale zůstali snad všichni, kvůli nudě se totiž tolik neodchází... ()
Skvelé to bolo. Keby mi niekto tvrdil, že v tom má prsty Hitchcock, tak mu možno aj uverím. 10/10 ()
V době, kdy část společnosti šmíruje druhou a pak to sdílí na netu, asi tenhle snímek šokovat nebude. Pravda, přidanou hodnotou je zabíjení. Je ovšem natočen s řemeslnou precizností a K.Böhm předvádí skvělou hereckou kreaci. Chvílemi jsem viděl K.Kinského. Trochu mi vrtalo hlavou, jak dokázal od boku natočit plnohodnotné záběry, ale to by nakonec vadilo nejméně. Zklamán jsem nebyl, ale nadšen také ne. Psychothriller, který polodokumentární formou (dojde i na FF) přibližuje osud psychopata poznamenaného neradostným dětsvím. Dnes vnímám spíše jako zajímavost a součást světové kinematografie. ()
Sugestívny úvod je za plných 10: hneď na začiatku špinavé ulice Londýna a vražda prostitútky, prototyp incela ako vrah a všadeprítomná slizká lacná erotika podpultového porna. Chápem, že to urazilo tých, čo odišli po 20 minútach a požadovali koniec kariéry Michaela Powella. Mohli trochu počkať, kým sa z toho vykľuje swinging 60s nuda s topornými zvratmi a Powell si mohol nakrútiť ďalší Čierny narcis alebo Červené črievičky. ()