The Music Box

Slavné schody, které jsou ústředním bodem grotesky, stále existují v okrese Silver Lake v Los Angeles, poblíž parku Laurela a Hardyho . Schodiště je veřejným schodištěm, které spojuje ulici Vendome  s Descanso Drive a nachází se na severní ulici Vendome 923-925 poblíž křižovatky Del Monte Drive. Do jednoho ze spodních schodů byla umístěna pamětní deska. (30.12.2020)

Dokonalá ukázka toho, že i několik let po nástupu zvuku mohla vzniknout groteska se všemi náležitostmi a navíc velmi originálně a vtipně implantující i zvukovou stopu. Laurel a Hardy se stávají oběťmi jednoduché situace, která se zničujícím magnetismem přitahuje smršť problémů, vrcholících jak jinak než totální destrukcí. Music Box je ryzím dokladem toho, že i v pozdější fázi jejich tvorby se rozhodně nedalo mluvit o jakémkoli krácení dechu, naopak, tento oscarový kraťas je po všech stránkách vyzrálým dílem v němž vše funguje jako v dokonalém soustrojí. (19.10.2013)

Česky Stěhujeme piáno. Doručovatelé Laurel a Hardy mají dodat na příslušnou adresu piáno. Nenajdou k domu jinou cestu než po strašidelně dlouhých a prudkých schodech. Zažijí trable s chůvou, policistou a teologem a piáno jim vždycky těsně před koncem schodů sjede zase zpátky dolů. Když se jim to konečně podaří, zjistí od pošťáka, že to mohli klidně objet s vozem. Tak snesou piáno zase dolů a objedou to. Nikdo ovšem není doma a tak stěhují piáno přes balkón do obýváku v přízemí. Konečně se jim to po mnoha problémech podaří a uklízejí zbytky z dřevěné bedny. Pustí si k tomu vlastenecké písně a předvedou pěkný taneček, i když prkna nosí každý z jedné hromady na druhou, takže nepořádek pouze přeskupují. Výborný byl gag na konci, kdy se šťastný majitel rozhodl piáno rozsekat na třísky a po úderu zazněla americká hymna, on se po vzoru Stana a Olivera postaví do pozoru, což si vzápětí uvědomí a dalším úderem hymnu zase vypne. Druhá polovina byla super, ale ta první úmorně otravná. Film bývá označován jako syntéza těch nejlepších prvků komiky Laurela a Hardyho. Použili zde všechno, čím se proslavili a proč je máme rádi, ale mě osobně to nekonečné schodiště lezlo už pěkně na nervy. (28.03.2007)

Stan a Oliver žili pre hercov v dosť prelomovej dobe. A to, keď sa z chaplinovských nemých grotesiek, pri ktorých celý herecký výkon pozostával z gest, mimiky a pohybu, kde všetky fórky vychádzajú z nešikovnosti, ťarbavosti, či smoly hlavného hrdinu, sa k tomuto všetkému pridáva hovorené slovo. Už nestačilo dobre vyzerať či sa dobre hýbať ,a všetko za vás vykreslil rytmus klavíru, už sa musel zapojiť aj hlas. Pár hercov kvôli tomu skončilo. Čo však nieje prípad tejto dvojice. Samozrejme, že neskoršie filmy sa nechytajú na ich prvotné, zrýchlené a nemé prvotiny, ale stále sú to klasický komici. Aj v tomto filme je jasne vidieť, že v prvopočiatkoch hovoreného filmu boli dialógy vlastne na oštaru a scenáristi s nimi ešte nevedeli zaobchádzať. Tak isto obaja hlavní protagonisti vo filme zakladajú svoj výkon na starých nemých pózach a pohyboch, dialógy sú akoby nútené. Klasika, ale stále vydarené a zábavné scénky. (08.10.2010)

Skvělé. Tohle je jeden z těch neslavnějších L&H počinů. Někdo by to mohl srovnávat s Patem a Matem, ale tohle má úplně jinou mentalitu. Každopádně, určitě je dobré si od těchto dvou chlapíků nikdy nenechat udělat žádnou práci, protože je pak v ohrožení celé vaše okolí. Smála jsem se, tentokrát opravdu hodně. Nejlepší byla jedna z posledních scén kdy už uklízeli po krabici ve které bylo piano, a nejen že jim to vůbec nešlo, ale ještě u toho naprosto neodolatelně stepovali. Tu scénu jsem si pustila dvakrát. Je skvělý, že to nejsou jenom takoví dva pitomci co umí pouze padat ze střechy a házet na sebe cihly, ale že to jsou talentovaní magoři kteří mají každý svůj gag velmi dobře promyšlený. Opravdu dobrá zábava. (02.03.2012)