poster

To je má žena

  • USA

    That's My Wife

  • Slovensko

    To je moja žena

  • Austrálie

    That's My Wife

Komedie / Krátkometrážní

USA, 1929, 20 min

Kamera:

George Stevens

Producenti:

Hal Roach
(další profese)
  • Pitryx
    ****

    Tak to je další z pecek, které nám Stan a Ollie přichystali. Ty jejich kreace se prostě musí vidět.(24.11.2016)

  • dopitak
    *****

    The Lost Films of Stan Laurel and Oliver Hardy: The Complete Collection – Volume Six (1923-1929). Jednoznačně zatím nejlepší němá groteska celé "Ztracené kolekce". Muž v ženských šatech, to ve filmu vždycky fungovalo, ale Stan Laurel na podpatcích a s činkou ve výstřihu tomu přidává ještě jeden rozměr.(30.6.2011)

  • Iggy
    ***

    Česky To je má žena. Kvůli Laurelovi opustí Hardyho žena. A zrovna přijde strýček Bernal, který mu má odkázat své jmění, jen když bude mít ženu. A tak ji musí zastoupit Stan, jako Oliverova potměšilá žena Magnolie. Strýček je pozve na večeři a tanec do klubu. Kromě toho, že se Stan chová dost nepřirozeně, mu ještě číšník hodí za šaty ukradený náhrdelník a on se ho spolu s Olliem snaží vyndat při tanci, pak za zástěnou, v telefonní budce a nakonec i za oponou na jevišti. Pokaždé je někdo odhalí a co si asi tak má o nich myslet? Nakonec dojde trpělivost i strýčkovi a aby toho neměl Oliver málo, pomstí se mu svůdce Magnolie, kterého před tím pěkně vypekl.(16.7.2007)

  • Aelita
    **

    Na tento film jsem se podívala jen proto, že se o něm zmínil A. Stankovič (básník, knihovník, editor a filmový kritik) ve svém článku "Nový styl, nebo manipulace?" pojednávajícím o filmech Formana. Stankovič se pozastavuje u motivu hledání, který Forman postupně rozvíjí a doplňuje: hledání ztracené tečky nad písmenkem "i" pod nohama nakupujících v Černém Petrovi, zakutáleného prstýnku v Láskách jedné plavovlásky a sbírání rozsypaných perliček v Hoří, má panenko. Ve všech scénkách nad tímto děním bdí přísné oko nějakého strážce-svědka. Stankovič píše: "V taneční, až pantomimické scéně, odehrávající se za vděčné pozornost ostatního obecenstva v dancingu (scéna má parodický charakter zábavného výstupu), se velice pádně zesměšňuje konvenční erotické chování. Poněvadž se nic neskrývá; oproti Formanovi tu nejsou žádné postranní úmysly, ani spodní tón, ani všeobjímající konsekvence, jen pouhá brutální demonstrace kýčovitého prožívání erotiky." Napadá mne, že tam, kde se Forman, podle Stankoviče "poklesle", snaží o dokumentárnost, Laurel a Hardy jednoduše nabízejí kabaretní polopatičnost všech gagů, která i na tu dobu (rok 1929) byla imho již dost prostoduchá. Ale kdo ví - v té době jsem nežila, takže je dost možné, že se tenkrát publikum skutečně stejně prostodušně bavilo.(3.3.2012)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace