Pinocchio
Pinocchio
Pinocchio
Režie:
Matteo GarroneScénář:
Matteo GarroneKamera:
Nicolai BrüelHudba:
Dario MarianelliHrají:
Roberto Benigni, Marine Vacth, Marcello Fonte, Gigi Proietti, Massimiliano Gallo, Rocco Papaleo, Paolo Graziosi, Maurizio Lombardi, Massimo Ceccherini (více)Obsahy(1)
Řezbář Geppetto vychovává oživlou loutku Pinocchia jako vlastního syna. Pinocchio však není zrovna nejvzornější klučina a nechá se lehce svést k rošťárnám, díky nimž prožívá nespočet napínavých dobrodružsví. Jednoho dne je podveden, unesen a honí ho bandité tajemným světem plným neuvěřitelných nestvůr – z břicha obří ryby se přes zemi hraček dostane až na pole zázraků. Podaří se Pinocchiovi uniknout a splnit si svůj sen stát se opravdickým klukem? (Bohemia MP)
(více)Recenze (59)
Oscar 2 nominace: Kostýmy, Masky ()
Temná, loutková a bizární pohádka o Pinokiovi z Itálie. Nevím jestli bych s dětmi na film vyrazil do kina od Disney pohádek to má hodně daleko, ale je to fajn. Vizuálně atraktivní a Pinokiové dobrodružství plné nástrah mě poměrně bavilo. Byť nejsem vyloženě cílová skupina, tak jsem se zabavil a fandové žánru si mohou hvězdu připsat. Příběh****, Akce>Ne, Humor***, Násilí>Ne, Zábavnost****, Hudba***, Vizuál****, Atmosféra***, Napětí***. 6.5/10. ()
Mnohí sa dodnes nevylízali z traumy, ktorú im v roku 2002 spôsobil Roberto Benigni Pinocchiom... a už je tu Benigni s Pinocchiom zas! Neuveriteľné. Aj keď uznávam, že často to vyzerá skôr ako nová verzia Ostrova Dr. Moreaua (alebo pokračovanie Tuska od Kevina Smitha). Obesený Pinocchio, gigantický ženský slimák s búdkou zanechávajúci za sebou slizkú stopu, Pinocchio hádžuci veľké kladivo do hlavy malého chlapíka (pardon, cvrčka), zmutované čierne humanoidné zajace nesúce rakvu pre chlapčeka: to sú veci, ktoré len tak z hlavy nedostanete. Som si istý, že mnohí budú šokovaní, znechutení a vulgárni. Myslím si ale, že ak by to robil Terry Gilliam, tak by vraveli o uhrančivej vízii. Takto si z toho robia srandu. ja som niekde uprostred. ()
Trochu šílené a přece výborné zpracování Pinocchia. Na každou další postavu jsem se vyloženě těšila, scény se slimákem vždycky pobavily, někdy tam byly dost brutální scény (děti bych na to asi nevzala), ale celkově velmi dobré a rozhodně takové Terry Gilliamovské. ()
Nabarvené ptáče, PG-13 verze. Jasně, je to osobitější, zaprášenější, živější a poetičtější než všechny disneyovské předělávky animáků dohromady, to jsem ale tak nějak čekal. Je to taky rozhodně milé. Ale furt je to všechno málo! Garrone se prostě odmítá plně oddat těm několika málo zneklidňujícím momentům, které by to možná přiblížily mnohem hutnější a nápaditější Pohádce pohádek, a zároveň nedokáže k výchozímu materiálu najít nějaký neotřelý klíč, jako se to nedávno podařilo Zeitlinovi s jeho Wendy, která sdílí podobné téma. Je to takové rabování útrob žraloka ze závěru, v nichž je všechno a zároveň nic. ()
Pinocchio 2019 - "je to jen taková malá svačinka." Klasika.. věrně se držící předlohy, panáček vyřezaný z dubového dřeva - il mio grande amore..., Roberto Benigni, hudba, triky.. Kocour a Lišák - povedení filutové (poznala jsem když je něčeho nedostatek), Modrá víla.. její sympatičtí nohsledi i celý ten collodiovský mumraj má všeho tak akorát. A co chtít víc.. "Když se narodíte jako tuňák, je lepší zemřít ve vodě, než v oleji." ()
Ve finále výborné, i když temné a drsné...("Ještě trochu cuká nohama, musíme počkat..."), také bizarní...("To je ale škoda, jít s prázdnou rakví...".), plné prapodivných, ale i krásných (Víla nádherná) postav, o každé z nich by mohl být napsán samostatný příběh, chvílemi mi to přišlo lehce zmatené, včetně dialogů, ale svou atmosférou nesmírně silné i odkaz a smysl tohoto prastarého příběhu o dobrosrdečnosti, oceněné prostým lidským životem, je zde nastíněn skvěle, možná by mohl být trochu lépe a zkráceně odvyprávěn, každopádně je to senzačně dobrodružný příběh, na který bych ale dítě pod 12 let samotné neposlal. [Kino - Citadela] ()
Čo viedlo tvorcu Gomory a Dogmana k tomu, aby nakrútil detský film na motívy dôverne známej predlohy, vie snáď len on sám. Každopádne nakrútil absolútne prefabrikovanú verziu známych scén, s nie príliš úchvatným vizuálom a prapodivnými maskami. V tomto smere určite vedie halucinogénne-dadaisticky vytvorená slimáčia žena a ak ste sa tešili na veľrybu, asi budete so šedého-nijakého výsledku sklamaní. Prečo má film pre deti vyše dve hodiny, je ďalším zvláštnym autorským rozhodnutím, ktoré nechápem. Ako dospelý divák, ktorý sa ocitol v kine ako jeden z mála bez detí, to bolo subjektívne dosť utrpenie. Objektívne ale uznávam rozporuplné kvality tohto filmíku a aj to, že ak by som mal vedľa seba dieťa, ktoré Pinocchio baví, bavil by som sa aj ja viac. ()
Místy je to trošku bizárek, nicméně je to hrozně hezky zpracované a natočené. Připadá mi to jako kdyby to vytvořil Woody Allen s Terrym Gilliamem. ()
Pokus o návrat ke kořenům slavné literární předlohy získal v Garroneho pojetí podobu mixu moderní fantasy pohádky a uměleckého realismu, stojícího především na poetickém vykreslení chudého italského venkova a na ponurých výjevech, vyvedených v režisérově již tradiční a osobité vizuální stylizaci, kterou obdařil i Pohádku pohádek a svá syrová dramata. Alegorické příhody neposlušného, roztěkaného a příliš důvěřivého hlavního hrdiny, která mu způsobují dočasná traumata a následně i uštědřují morální lekce, však působí rozporuplně a neprovázaně a některá jejich ponaučení si dokonce vzájemně protiřečí, nehledě na přítomnost několika vyloženě infantilních a nesnesitelně úmorných vedlejších postav. Kouzelná víla a cvrček se ve filmu objevují jen sporadicky a nemají proto takový vliv na utváření morálního kompasu titulního Pinocchia, jehož ztvárnění je zásadním nedostatkem, neb není dostatečně zajímavý a prakticky si k němu nelze vybudovat sympatie, jako kdyby Garrone až příliš sázel na dokonalost jeho fyzického vzezření a už se nesnažil diváky okouzlit též jeho osobností, chováním a pocity. Film tudíž kromě několika dějových zaškobrtnutí zápolí i s nedostatkem emocí a vzhledem k pomalému tempu vyprávění často i s rozvláčností. Kupředu jej táhnou herci a výborná technická realizace, leč výsledek obstojí díky řadě neotřelých momentů spíš pro svou pozoruhodnou bizarnost než pro své kvality. ()
Na prvý pohľad by som mohlo zdať, že Pinocchia by mohlo hrať veľa kandidátov. Taký Miro Noga má napríklad teraz viac dlhov než roboty. Adela Banášová má zas práce až priveľa. Ryan Gossling by bol tiež ideálny kandidát, keby si on hlúpy nenechal v minulosti nos zmenšiť, podobne ako jeho kolegovia Zac Efron, Robert Pattinson (tomu to nejak nevyšlo) ši Shia LaBeouf, hoci ten mal nozdry skôr do šírky než do dĺžky. Nuž nič, ostal ešte Ben Stiller, ale to už by bol asi Pinocchio dôchodca, a tak sme sa zase museli uspokojiť len s drevenou verziou. Hoci pri pomyslení si na vyššie uvedených hercov možno poznamenať, že väčšina z nich je určite schopná podávať drevené herecké výkony. Keďže tvorcovia veľmi nešpekulovali, dostali sme v sumáre len podpriemerné fantasy, kdesi na úrovni Fantaghira 4. Väčšina ksichtov bola skôr hororových a otravných, neviem si predstaviť, že by to malo pozerať dieťa. ()
Režisér Garrone ve své kariéře střídá sociální dramata s pohádkami. Benigni je zde jak vyžaduje tradice této nejslavnější italské národní pohádky pohádek křehký a dobrosrdečný. Pinocchio je digitální. Má ukazovat touhu každého vytvořit něco lepšího než je naše okolí. Tu obří hlemýždici, která zanechává klouzavou slizovou stopu bych chtěl mít doma. Garrone pohádku odkouzluje a zpomaluje, což samozřejmě neuvítají široké masy. Garrone režijně zbavuje pohádku magična a kouzelnosti a dělá ji méně odsýpavou. Minusem je ponurá popisnost a umělé atelierové prostředí. Vyniknly bídné životní podmínky předchozích generací. Pohádka klade otázky jaký je rozdíl mezi robotem a člověkem, mezi náhlým stvořením Bohem a postupnou evolucí. O pocitech sociálního vyloučení, vracení se ze světa zpět za rodiči a neschopnosti jim vyjádřit lásku a vděk. Žánrově to je směs sociálního dramatu a fantasy. Je zde hodně výchovných řečí a strašení dětí. ()
Jako regulérní, temný horor docela funkční. Jinak neskutečně ploché a utahané a vlastně ani nevím jestli to fakt měl být rodinný film. ()
„Pinocchio” je v podstate výtvorom Majstra Geppetta, chudobného ale priateľského rezbára, ktorý raz dostane akési, špeciálne, magické drevo (dub), aké snáď nemá ani obdoby, lebo po finálnom opracovaní tiež i zázračne ožíva, a to v podobe, meter vysokého, dreveného chlapca, ktorého všetci jednoducho považujú za «burattina» , a práve ten sa čochvíľa vydáva na nepredstaviteľnú vandrovku, so začiatkom, štartom z bábkového divadielka Marioneta, a keďže k tomu má i strašne neposedné, drevené nohy, že nikoho ani poriadne nepočúva, skrátka, nedá si vôbec povedať (je extrémne tvrdohlavý), aby do školy poctivo šiel, kam ho prišiel sám Geppetto odprevadiť, jeho to i napriek tomu najskôr lákalo jednoznačne vidieť svojich kolegovcov, priviazaných na nitiach, kde zrovna upúta riaditeľa Mangiafuocoa, a tak si viac-menej koledoval o to, že tým pádom možno prežije najväčšie dobrodružstvá svojej existencie, ktorá by mohla byť ešte o čosi VIAC, než čím momentálne je... ? Trebárs by sa mohla pričiniť samotná Víla, ktorá už vie, čo mám na mysli, ale pokiaľ k tomu dôjde, bude musieť absolvovať vyčerpávajúcu túru, naprieč celou krajinou, preplnenou množstvom bizarných postavičiek od výmyslu sveta, medzi ktorými sú napríklad extra prefíkaná Líška s Kocúrom... Geppetto, ako oddaný otec, sa taktiež odhodlá vypátrať svojho jediného syna ! Síce sa po dlhom čase konečne znovu stretnú, ale na tom najnepravdepodobnejšom mieste, aké si dokážeme predstaviť. / Videl som vskutku dosť čudný film, v ktorom sa donekonečna opakovalo meno - PINOCCHIO, až to začínalo byť trochu otravné ! V prvom rade je nakrútený naprosto svojským spôsobom, za ktorým si zrejme hrdo stojí taliansky mág Matteo Garrone, ktorý to už miestami preháňal. Dýchala na mňa neuveriteľná atmosféra, ktorá patrí do žánru fantasy. Triky boli voľným okom neviditeľné, a tak sa dostavil určitý pocit spokojnosti, zároveň s tým, že ma nerušil digitálny Pinocchio, myslím si, že sa s ním obstojne popasovali. Masky a výprava sú fantastické. Herci sú tak skvelo zamaskovaní, že ich ani nemáte najmenšiu šancu všetkých spoznať a chodia po takých miestach, čo Capuaniho predstavivosť nakoniec dovolí. Slávny Roberto Benigni síce nemal toľko priestoru, koľko by asi chcel mať, ale v poslednej tretine si to dostatočne vynahradil, i keď hlavnou postavou ani zďaleka nebol. Snímok, najviac, najideálnejší na jedno pozretie, no neľutujem, že som ho videl. ()
Nedávno jsem viděl Garroneho Pohádku pohádek, jež mě velmi oslovila, a proto jsem se rozhodl jít do kina na Pinocchia, od něhož jsem si sliboval obdobný zážitek, protože samotný námět je vskutku temnou pohádkou. Rozhodně jde o syrovou verzi, která se neštítí zobrazit násilí, týrání zvířat a celkově špatné (nejen) lidské vlastnosti. Některé scény jsou uhrančivé a děsivě podmanivé - viz oběšený Pinocchio či transformace v osla. Příběhově nemá snímek moc čím překvapit, protože se jedná o relativně známý materiál. Oceňuji práci maskérů, kterým se vedle Pinocchia podařilo vytvořit hned několik (více či méně) děsivých postaviček (viz Šnečka a Cvrček). I přes tato pozitiva jsem měl ale stále dojem, že se z toho dalo vytřískat přece jen o něco více. Vizuálně je to krásné, bizarní a děsivé, příběhově už mě to však tak moc nezasáhlo. ()
Mimořádně divné, bohužel ale ne v tom směru, v jaký jsem doufal. Garroneho Pinocchio není subverzivním přepracováním pohádkové látky, ale nepříliš funkčním hybridem mezi onou podvratností a čistým přepracováním toho, co dobře známe z Disneyho. Občas vystrčí růžky nečekaně kruté filmařské řešení a rozvolněná struktura coby dědictví předlohy tentokrát více akcentuje onu rovinu funkční integrace dřevěného panďuláka do společenského dění, fakt jsem ale čekal nějaké ozvláštnění, které celého Pinocchia posune na jinou rovinu (vždyť by z toho mohl být třeba úplně nádherný horor!). Protože takhle dost dobře nechápu, proč to Garrone točil. A vlastně nevidím moc rozdílů mezi tímto a hladivě konzervativními Disneyho remaky svých vlastních animáků. 60 % ()
Fantasy pohádkový příběh s plno bizardními postavami a příjemnými herci to je něco pro co mám obrovskou slabost ( ozvěny DEF Hradec Králové ). ()
Určite zrejme politika nedala PINOCCHIA zvíťaziť na Oscaroch za masky a kostýmy, ale nie o tom som chcel. Jedna z najnovších verzií je rozhodne aj jednou z tých tradične netradičných. CGI triky iba dokresľujú rozprávkové postavy, ktoré hrajú skutočný namaskovaný ľudia. Pôsobí to reálnejšie a životnejšie. Kým vizuál je výborný, celkový drajv snímku trošku klopýta a je možno zbytočne rozvedený na dvojhodinovú dĺžku. Občas som sa nudil a pravdupovediac som to nečakal, aj keď námet poznám. ()
Knižní předlohu Pinocchia jsem nikdy nečetl, ale kdykoliv jsem někdy jako menší viděl nějaké filmové zpracování, tak mě víc děsilo než bavilo. A to se mi vybavilo i u této novodobové verze. Začátek je sice celkem hezký, pak ještě třeba scény s vílou a její slimákovou babičkou mají jisté pohádkové fantasy kouzlo, ale zbytek příběhu tvoří Pinocchiovo dlouhé putovaní, kde ho většinou čeká jen samý zmar a přetvářka a krutost ze strany lidí. Chápu, že tohle asi vychází už z knižní předlohy, ale ono celé tohle zpracování je trochu zvrácené. Dialogy o smrti, rakvi nebo scény jako přeměna v osly jsou natočeny až zápáleně znepokojivě... Původně jsem si říkal, že si nedokážu moc představit, že by mě to jako menšího bavilo. Ale na druhou stranu jsem si vzpomněl, že jako už trochu staršího mě některé dětské temnější napínavější příběhy (jako třeba Čaroděj ze země Oz) vlastně celkem bavily a Pinocchiovi jisté napětí nechybí. Když ve mě rodinný film dokáže v pár místechi vyvolat strach o hlavní postavu, je to celkem zajímavý úkaz. Ačkoliv se musím k bonusové třetí hvězdě trochu přemlouvat, protože mi byl film svou náladou i tak spíše nesympatický, tak nutno podotknout, že mě i přesto ten ponurý styl občas celkem pohltil a ta atmosféra nebyla vytvořena špatně. Vypráva a masky se navíc opravdu povedly a to, že hlavního hrdiny hrál skutečný člověk jsem zjistil, až při čtení zdejších zajímavostí (považoval jsem ho za naanimovaného.) Takže se objektivně nejedná o úplný propadák, ale v několika ohledech i celkem zdařilý projekt, který mi ale prostě jen nesedl. Zkrátka jsem si tuto podivnost fakt zrovna neoblíbil a trochu mě děsí, že pokud Roberto Bengini už v roce 2002 natočil svou vlastní (hodně kritizovanou) autorskou verzi Pinocchia, tak že může být tohle ještě ta uhlazenější verze. ()
Záleží, co člověk čeká. Pinocchio byla vždycky divná pohádka, protože to není pohádka. Surové sociální drama o lidech na okraji společnosti, kde chybí snad už jen pohlavní zneužívání dětí, respektive je zde zaměněno za bolestnou přeměnu chlapečků v oslíky, kteří jsou prodáváni na trhu komukoli, na těžkou práci. Příběh s prvky, které dospělý člověk jen tak nedostane z hlavy, jako například oběšení dítěte, surové bití rákoskou učitelem, topení osla v moři, dětská rakev, do které je nutno nějaké dítě dát, osamělost, putování nebezpečným světem, přepadení, podvody, lži, nástrahy a tak dále. V „pohádce“ není radosti a štěstí co by se za nehet vešlo a je zřejmé, že to nebyl ani záměr. Je to sice příběh bezesporu poučný, však svému dítěti bych to v této aktuální formě nepustila. Ale pokud tedy vyřadíme z obecenstva dětského diváka, (ty děcka dneska viděla už všelico, ale tak řekněme šestileté nebo citlivé desetileté dítě bych na to do kina opravdu nevzala), jedná se o vizuálně nevšední podívanou, s krásnou Dariovou hudbou, s kostýmy, triky a parádní výpravou, která pokulhává na zbytečné délce, snímek začne chvílemi nudit, dále jsou otravné neustále opakované fráze a věty, ať už u dvojice zlodějů, nebo vlastně kohokoli, kdo cokoli řekne a třeba slovo Pinocchio zazní asi tři sta krát. Ono to leze na nervy, ne že ne. Roberto Benigni si po vyloženě nepodařené verzi z roku 2002 zahrál tatínka chudého z nejchudších a role tatínků mu prostě mimořádně jdou. Nad ním by se kámen ustrnul. Ztělesnění prosté lásky, velikého srdce i přes hromadu neštěstí, kterou se neustále prohrabává. Z něho to dobré srdce přímo čiší, pohladí po duši i z plátna. Loutka je hezká, obsazení dětí pěkné, odkaz na Karla Zemana zřejmý. Pochmurné, tíživé, nekonečné, přičemž konec náhlý, rychlý, jakoby utnutý. Netuším, jestli by z toho šlo vyrazit víc, mě knižní předloha nikdy nebavila a nějaké ty animáky mi v paměti nechaly jen prodlužující se nos při lhaní. Tohle byl mix Polanského Twista, starších počinů Terryho Gilliama a Tance v temnotách. Matteo Garrone se k tomu postavil čelem a určitě svůj potenciál nepromarnil. Doporučuji se na film připravit, určitě bych do něj nešla v melancholické náladě za upršeného podzimního podvečera, i když… možná jo. Možná zrovna to bude to pravé. Závěrem zajímavost, která se nedávno objevila na sociálních sítích, stránka Kabinetu kuriozit, stran reálného Pinocchia, tedy s dovolením cituji: „Před patnácti lety hledala skupina archeologů poblíž Florencie zbytky etruského osídlení. Koncem prací navštívili místní baziliku San Miniato al Monte, na jejímž dvoře se nachází hrob slavného spisovatele Carla Collodiho (1826-1890) vlastním jménem Carlo Lorenzini. Nedaleko si povšimli malého opuštěného hrobu, očistili náhrobní kámen a četli jméno Pinocchio Sanchez. Požádali tedy o exhumaci ostatků a skutečně nalezli ostatky malého muže s dřevěnými končetinami a nosem, na jedné z protéz nalezli značku se jménem Carlo Bestuldci. Archivy následně odhalily, že pravý Pinocchio se narodil roku 1760 a měřil pouze 130 cm. V osmnácti letech vstoupil spolu s otcem do armády a sloužil zde jako bubeník. Domů se vrátil o patnáct let později jako mrzák – přišel o ruce, nohy i nos. Zde se seznámil s lékařem Carlem Bestuldcim, který pro trpaslíka vyrobil dřevěné protézy. Mladík si přivydělával v místním divadle, kde jej obdivovalo publikum jako provazolezce. Bohužel při jednom z triků ztratil rovnováhu, spadl a se zraněním si nedokázal poradit ani nejlepší lékaři. Později si chudý spisovatel Carlo Collodi, vzpomněl na nešťastného muže jménem Pinocchio, a tak se zrodila pohádka o dřevěném panáčkovi, který chtěl být člověkem. () (méně) (více)