Pinocchio

Pokus o návrat ke kořenům slavné literární předlohy získal v Garroneho pojetí podobu mixu moderní fantasy pohádky a uměleckého realismu, stojícího především na poetickém vykreslení chudého italského venkova a na ponurých výjevech, vyvedených v režisérově již tradiční a osobité vizuální stylizaci, kterou obdařil i Pohádku pohádek a svá syrová dramata. Alegorické příhody neposlušného, roztěkaného a příliš důvěřivého hlavního hrdiny, která mu způsobují dočasná traumata a následně i uštědřují morální lekce, však působí rozporuplně a neprovázaně a některá jejich ponaučení si dokonce vzájemně protiřečí, nehledě na přítomnost několika vyloženě infantilních a nesnesitelně úmorných vedlejších postav. Kouzelná víla a cvrček se ve filmu objevují jen sporadicky a nemají proto takový vliv na utváření morálního kompasu titulního Pinocchia, jehož ztvárnění je zásadním nedostatkem, neb není dostatečně zajímavý a prakticky si k němu nelze vybudovat sympatie, jako kdyby Garrone až příliš sázel na dokonalost jeho fyzického vzezření a už se nesnažil diváky okouzlit též jeho osobností, chováním a pocity. Film tudíž kromě několika dějových zaškobrtnutí zápolí i s nedostatkem emocí a vzhledem k pomalému tempu vyprávění často i s rozvláčností. Kupředu jej táhnou herci a výborná technická realizace, leč výsledek obstojí díky řadě neotřelých momentů spíš pro svou pozoruhodnou bizarnost než pro své kvality. (29.09.2020)

Příběh neposlušného dřevěného panáčka, který se chce stát chlapcem, mi nijak nepřirostl k srdci ani díky roztomilé Disneyho verzi, a už vůbec ne po četbě italské předlohy, která mě v dětství vlastně docela vyděsila. Od Garroneho jsem očekávala příklon právě k hororovým prvkům hojně přítomným v knížce a z výsledku tak rozhodně zklamaná nejsem, nevím ale, co budou na některé opravdu temné scény říkat rodiče s menšími dětmi. Snímek jde totiž do našich kin pouze s českým dabingem (o původní znění jsme bohužel byli ochuzeni i na Dnech evropského filmu, což mě zarazilo a docela mrzelo), čímž jde distributor jasně naproti právě nejmladším divákům. Ti budou dost pravděpodobně vylekaní, zaražení a po dvou hodinách patrně velmi znudění. Garrone přitom dokáže vykouzlit vizuálně působivé obrazy, některé epizodky ale mohl klidně vynechat a přidat tak na tempu rozvláčného vyprávění. Snaha dobrá, ale nic víc. (27.06.2020)

Knižní předlohu Pinocchia jsem nikdy nečetl, ale kdykoliv jsem někdy jako menší viděl nějaké filmové zpracování, tak mě víc děsilo než bavilo. A to se mi vybavilo i u této novodobové verze. Začátek je sice celkem hezký, pak  ještě třeba scény s vílou a její slimákovou babičkou mají jisté pohádkové fantasy kouzlo, ale zbytek příběhu tvoří Pinocchiovo dlouhé putovaní, kde ho většinou čeká jen samý zmar a přetvářka a krutost ze strany lidí. Chápu, že tohle asi vychází už z knižní předlohy, ale ono celé tohle zpracování je trochu zvrácené. Dialogy o smrti, rakvi nebo scény jako přeměna v osly jsou natočeny až zápáleně  znepokojivě... Původně jsem si říkal, že si   nedokážu moc představit, že by mě to jako menšího bavilo. Ale na druhou stranu jsem si vzpomněl, že jako už trochu  staršího mě některé dětské temnější napínavější příběhy (jako třeba Čaroděj ze země Oz) vlastně celkem bavily a Pinocchiovi jisté napětí nechybí. Když ve mě rodinný film dokáže v pár místechi  vyvolat strach o hlavní postavu, je to celkem zajímavý úkaz. Ačkoliv se musím k bonusové třetí hvězdě trochu přemlouvat, protože mi byl film svou náladou i tak  spíše nesympatický,  tak nutno podotknout, že mě i přesto ten ponurý styl občas celkem pohltil a ta atmosféra nebyla vytvořena špatně. Vypráva a masky se navíc opravdu povedly a to, že hlavního hrdiny hrál skutečný člověk jsem zjistil, až při čtení zdejších zajímavostí (považoval jsem ho za naanimovaného.) Takže se objektivně nejedná o úplný propadák, ale v několika ohledech i celkem zdařilý projekt, který mi ale prostě jen nesedl.   Zkrátka jsem si tuto podivnost fakt zrovna neoblíbil a trochu mě děsí, že pokud Roberto Bengini už v roce 2002 natočil svou vlastní (hodně kritizovanou) autorskou verzi Pinocchia, tak že může být tohle ještě ta uhlazenější verze. (30.08.2021)

Na prvý pohľad by som mohlo zdať, že Pinocchia by mohlo hrať veľa kandidátov. Taký Miro Noga má napríklad teraz viac dlhov než roboty. Adela Banášová má zas práce až priveľa. Ryan Gossling by bol tiež ideálny kandidát, keby si on hlúpy nenechal v minulosti nos zmenšiť, podobne ako jeho kolegovia Zac Efron, Robert Pattinson (tomu to nejak nevyšlo) ši Shia LaBeouf, hoci ten mal nozdry skôr do šírky než do dĺžky. Nuž nič, ostal ešte Ben Stiller, ale to už by bol asi Pinocchio dôchodca, a tak sme sa zase museli uspokojiť len s drevenou verziou. Hoci pri pomyslení si na vyššie uvedených hercov možno poznamenať, že väčšina z nich je určite schopná podávať drevené herecké výkony. Keďže tvorcovia veľmi nešpekulovali, dostali sme v sumáre len podpriemerné fantasy, kdesi na úrovni Fantaghira 4. Väčšina ksichtov bola skôr hororových a otravných, neviem si predstaviť, že by to malo pozerať dieťa. (16.06.2020)

Temná, loutková a bizární pohádka o Pinokiovi z Itálie. Nevím jestli bych s dětmi na film vyrazil do kina od Disney pohádek to má hodně daleko, ale je to fajn. Vizuálně atraktivní a Pinokiové dobrodružství plné nástrah mě poměrně bavilo. Byť nejsem vyloženě cílová skupina, tak jsem se zabavil a fandové žánru si mohou hvězdu připsat. Příběh****, Akce>Ne, Humor***, Násilí>Ne, Zábavnost****, Hudba***, Vizuál****, Atmosféra***, Napětí***. 6.5/10. (10.09.2020)