Novecento
1900
1900
Režie:
Bernardo BertolucciKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Robert De Niro, Gérard Depardieu, Dominique Sanda, Francesca Bertini, Stefania Casini, Sterling Hayden, Alida Valli, Stefania Sandrelli, Donald Sutherland (více)Obsahy(2)
Film XX. století představuje vrchol tvorby italského mistra Bernarda Bertolucciho (1940–2018), je to monumentální alegorie politického vývoje Itálie (a Evropy) první poloviny minulého století a zároveň troufalý pokus o filozofický výklad tohoto vývoje. Dvě mocné síly ženou veškeré dění kupředu: třídní boj a sex. Učení Karla Marxe a Sigmunda Freuda nebylo nikdy předtím a nikdy potom skloubeno a převedeno do filmových obrazů tak „frontálně“. Určitě lze tvrdit, že po padesáti letech, v dnešních eroticky i myšlenkově ustrašených časech, by podobně odvážný film už nebylo možné natočit. Snímek se odehrává v severní Itálii a líčí přátelství a věčné potyčky dvou mužů – statkáře Alfreda Berlinghieriho (De Niro) a rolníka Olma Dalcò (Depardieu) –, kteří jsou svědky a účastníky politických konfliktů mezi fašismem a komunismem. Ústřední hereckou dvojici doplňují legendy klasického Hollywoodu Burt Lancaster a Sterling Hayden, ale také největší primadony zlaté éry italského filmu Alida Valli a Francesca Bertini. Zvráceně sadistickému archetypálnímu Zlu propůjčil tvář Kanaďan Donald Sutherland. (NFA)
(více)Recenze (70)
║Rozpočet $9miliónov║Tržby Celosvetovo $4,100,000║ ()
,,PŮDA POTŘEBUJE ROLNÍKY, JINAK BY LEŽELA LADEM. ALE PÁNY? KDO POTŘEBUJE PÁNY?...“ /// Tak jsem si udělal chvilku čas… Jedno vám povim - bejt to seriál, tak se unudíte k smrti. Vlastně ne, prostě to po pilotu vzdáte. Ale jelikož je to film… film od Bertolucciho(!)… tak to koušu až do konce. Sága z italskýho venkova, plná typický vůně (?), rolníků, nádeníků, statkářů (těch je samozřejmě míň…), plná socialistickejch postojů a kapitalistickýho útlaku. Život dvou chlapců, Olma a Alfreda a jejich osudy poznamenaný třídním (a teda politickým) rozporem. Svádí to k úvaze, že se jedná o komančskou agitku, ale vono jde spíš vo zobrazení kusu italskejch dějin. Mám rád dramatický ságy, jako třeba Dům duchů. Ovšem tohle je jiný. Hlavně proto, že těch dramatickejch chvilek tu je na tu dýlku málo. O většinu z nich se stará (v až úchylný roli) D. Sutherland, a pak okamžiky v závěru, nesoucí se ve fašistickým duchu. A když si myslím, že to vyvrcholení bude vrcholem – prostě ne až tak docela. Každopádně nezmínit se o hereckejch partech De Nira a Depardieu, by mohlo bejt důvodem k revoluci. Jinak je to spíš pro Italy. Nebo pro ty, kterým se zdaj tříhodinový bijáky krátký. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Páč Marx a Lenin si trochu toho oslavování zasloužej. 2.) Jsem komunista. Bohužel jsem zapomněl proč. 3.) Thx za titule – bohužel jsem toho frajera nevypátral! /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * ()
rozpočet : $9 million tžby celosvetovo : ? ()
Tak ako Posledné tango v Paríži je otravným a nudným intelektuálnym komorným predstavením pre unudených študentov filozofie a filmovej kritiky, je Novecento brutál naturalistické, boľševicky nevyberavo útočné a fašisticky desivo ponižujúce širokospektrálne divadlo. Pre oči aj myseľ veľkorysé a nezabudnuteľné. Vysoké i nízke. Bertolucciho Opus magnum, De Nirova aj Depardieova, Sandovej aj Sutherlandova najlepšia herecká príležitosť. A viete, čo je najhorší dedičný hriech? "Mať sračku a mlieko v hlave!" "Celý život len hovno a mlieko.". ()
Je pre mňa malým šokom, že tak skvelý a hviezdne obsadený film je na csfd takmer neznámy. Chápem, že nie každý má chuť na 5 hodinový film, ale dĺžkou sa nenechajte odradiť. Je rozdelený na dve časti, takže ho nemusíte dať na jeden šup. Ak by som mal film prirovnať k niečomu známemu, tak ma hneď napadla Jakubiskova Tisícročná včela, alebo Leoneho Vtedy v Amerike. Veľkolepá rodinná sága nás sprevádza životom dvoch kamarátov, chudobného roľníka Olma- Depardieu a bohatého budúceho "Padrone"Alfreda- DeNira. Sledujem ich osudy od ich narodenia až po starobu, ale hlavne je film skvelým zachytením vtedajšej búrlivej doby. Bertolucci sa šikovne vyhol 1. i 2. svetovej vojne, rozpočet už asi nepustil, ale nahotou či násilím šokovať dokáže. Skoro mi oči vypadli, keď sa v zábere objavil penis DeNira i Depardieua...To už bolo také krátke porno...Celkovo sa nedá ubrániť pocitu, že strihať by bolo z čoho. Niekoľko scén je zbytočných ("I am blind, I am not blind...") a mnoho ďalších zbytočne dlhých. Som si istý, že skrátením aj o hodinu by film na sile a príťažlivosti nestratil. Napriek tomu, je to silný a nezabudnuteľný film. 90%. ()
Bertolucciho více než pětihodinová epopej popisuje první polovinu dvacátého století, kdy se prastaré svazky mezi pánem a podřízeným sedlákem měnily z "idylického" soužití v nenávistné politikaření. Celý příběh je symbolicky postaven na třech postavách - v roce 1900 se narodivších Alfredovi (Robert de Niro), pocházejícím z bohaté rodiny, sedlákovi Olmovi (Gerard Depardieu), a postupem doby též fašistickém kruťasovi Attilovi (Donald Sutherland). Film je ohraničen dnem osvobození Itálie a závěrečným bojem ideologií fašismu a komunismu, kteréžto definitivně pohřbily staré pořádky a zamíchaly dějinami dvacátého století. Většina filmu však sleduje osudy hlavních hrdinů od dětských let, kdy Alfredo a Olmo jsou nejlepšími kamarády (a přitom stojí na opačných stranách sociálního rozvrstvení), přes první světovou válku a zrod italského fašismu, který je zde symbolicky ztvárněn postavou Attily, až k druhé světové válce, kdy vztah liberálního Alfreda a socialisty Olma zřetelně ochladl. Bertolucci klade v tomto snímku důraz na marxistický pohled, zejména v poslední půlhodině se zdá vesnický idealismus místy až přehnaný, ale alespoň pro mě závěr vyznívá tak, že vítězem není ani černá ani rudá, že jde jen o střídání moci - viz emotivní a patetické výkřiky: "Pán je mrtev ale Alfredo Berlinghieri je živý" a následně, poté, co partyzáni sesbírají zbraně, Alfredovo: "Pán je naživu". XX. století je rozsáhlé dílo s několika na svou dobu hodně kontroverzními sexuálními scénami, ale po všech stránkách je to snímek výjimečný - skvělým scénářem, krásnou kamerou, hudbou (Morricone) prvotřídím hereckým obsazním i výkony oplývající. Řekne mi někdo, proč to u nás není tak známé? ()
Velkolepý projekt, kterému nemám co vytknout, vyjma toho, že zcela vězí v italských dějinách, které mě až tak neberou. To tak samozřejmě mělo být, ale mně to brání přišprtnout mu pátou hvězdičku - což je jen můj problém. ()
První čtvrtina je zcela nezáživná, dětští herci jsou bez špetky charismatu, ale od momentu, kdy se na plátně objeví Depardieu a De Niro začíná poutavý příběh. Nepovažuji se za prudérního člověka, ale erotické scény z období dětství Olma a Freda hraničí s pedofilní obscénností. ()
Ak si Bertolucci myslel, že je v rámci naturalizmu dôležité ukazovať nám rezanie prasaťa, masírovanie konského análu, alebo ako si desaťročný chlapec sťahuje predkožku, prečo nám rovno nepredviedol exkurziu naprieč žumpou? Ľudia predsa musia chodiť na záchod; naturalizmus! Najväčším negatívom sú ale trapné karikatúry záporákov jak z ruskej rozprávky, a nedostatočný priestor (pri vyše päťhodinovej stopáži) venovaný tým ozaj dôležitým veciam, ako je kamarátstvo Alfreda a Olma ako detí, kamrátstvo Alfreda a Olma ako dospelých, Adin alkoholizmus, nástup fašizmu, atď. Chápem ten formát, že to (aj napriek názvu) nemal byť film o komunizme a fašizme, ale príbeh páru rodín naprieč generáciami na pozadí spoločenských zmien, a aj tak som mal väčšiu časť filmu pocit, že tam veľa dôležitého proste chýba. Na druhú stranu, ani pri tej megastopáži som sa takmer vôbec nenudil, a niekoľko scén hlavne v druhej a tretej hodine filmu (smrť starého pána, epileptička, prvý sex s Adou, roľnícky odpor, kokain), a v závere, keď jednu z dvoch najchorejších ideológií v histórii ľudstva vystrieda druhá, je naozaj vynikajúcich. Ak ale nutne nepotrebujete vidiet žaluď Roberta De Nira, pustite si radšej Plechový bubienok. ()
XX. Storočie si len ťažko dnes bude získavať nových fanúšikov. Ide totiž o látku pre jednu sezónu seriálu a nakoniec aj stopážou túto podmienku spĺňa. Lenže Bertolucci svoj film nerozložil na nejakých 7-8 častí, ale iba na dve a v podstate okrem klasického "intermission" ide o jeden celok. Pre mňa ide o film založený na hereckých výkonoch, pretože tempo občas trochu viazne a finále je skutočne predlhé, to keď sa oblúkom vraciame k úvodu rámovaného rozprávania. Takže k tomu, čo chcem povedať...Donalda Sutherlanda dlhodobo uznávam napriek pár béčkovým prešľapom ako veľkého herca, ale jeho fašista patrí v mojich očiach medzi najpôsobivejšie záporné postavy, aké kedy filmové médium vo svojej histórii ponúklo. Klobúk dole...samozrejme aj pred všetkými ostatnými zúčastnenými, bez výnimky. Komu zostali v ten rok všetky ocenenia??? ()
Ví se o mně, že nemám rád Bertolucciho ani dlouhé filmy - a tenhle je dvakrát tak dlouhý než normální dlouhé filmy! Ubíjející a v závěru i neskutečně otravná komunistická agitka - Depardieu oslovuje soudruhy přímo do kamery?... ale nádherná kamera a nasvícení (zvláště "jarní" scény po druhé světové válce) a skvělá Morriconeho hudba. Jen by mě zajímalo - když se na film skládala tři hollywoodská studia, proč nejsou jako koproducenti uvedeny ani Spojené státy... ()
Občas si zkouším ty herce představit v opačném garde: Roberta De Nira v roli osamělého mladého hrdého odbojáře a Gerarda Depardieu jako bohatého bezpáteřního statkářského synka ve vleku dějin, ale hned na to si uvědomím, že Olmu Dalca ve chvíli, kdy s těžkým pytlem obilí za krkem se seznamuje s „holkou vzdělanou, kterou ještě neměl“, by s takovou směsicí čistoty i živočišné noblesy, vidláctví i kultivovanosti nikdo jiný nevystřihl. A jsem moc ráda, že vím, že herec není role, protože přesvědčivost Donalda Sutherlanda v kůži bezcitného nacistického hovada svádí k personifikaci. ()
Film s velkým F, jehož příběh by dnes už nikdo neuměl vyprávět a přesto jej pořád a stále prožíváme. Bertolucciho opus magnum, kde je vlastně naprosto vše, láska, nenávist, zrození, smrt, zrada, věrnost, touha po moci i svobodě, ideály, chtíč, přátelství, rodina, samota... Na pozadí věčně politicky rozervané Itálie se odvíjí příběh dvou rozdílných chlapců ze dvou rodů, chudáka a boháče od okamžiku jejich narození až do samotného konce. ()
Rozmáchlá, více než 5-ti hodinová freska odehrávající se v období 45 let dospívání malých chlapců v muže v kulisách dvou světových válek. Bernardo Bertolucci mi nikdy moc nesedl a ani mladící De Niro a Depardieu mi zde nepasovali a bez jejich účasti bych tuhle úchylárnu obešel obloukem. ()
Tam, kde skončil Viscontiho Gepard. ()
Prvá polovica 20 storočia v historickom opuse Bernarda Bertolucciho. Hviezdne obsadenie je typologicky vhodné, kamera je láskavá k talianskemu vidieku, je esteticky krásna vo vykresľovaní pokojných situácií, kdežto drsná pri dramatických scénach. Tvorcovia pracujú s hektickou dobou talianskej histórie, kde postupne končí starosvetský aristokratický život a nastupuje nekompromisné fašistické hnutie. Pri oboch prípadoch je silnejúci aj sociálny aspekt zosobnený v boľševickom hnutí. Videl som 3,5 hodinovú verziu, ktorá je už na pohľad okýptená, určite sa v budúcnosti k filmu vrátim v plnej verzii. ()
Ťažko to hodnotiť z pozície dnešného diváka. Ten film mal svoju výpovednú hodnotu v dobe kedy vznikol. Nepochybujem o tom. Či už sa jednalo o to ako šokoval alebo o to, čo zobrazoval. Bertolucci si stále holduje v poetickej perverzite. Namiesto politiky a vojnového násilia film ukazuje akúsi hru na moc, ktorá si v priebehu príbehu niekoľko vymení pozície. Konflikt je tu ale jednoznačný. Prostý ľud verzus bohatý ľud. De Niro, Depardieu, Sutherland vo svojich úlohách veľmi presvedčivý. Storaro a jeho kamera vás prinúti dôverne poznať prostredie v ktorom sa príbeh odohrával a Morricone sem tam hodí nejaký ten zaujímavý a melodický motív. V zásade spokojnosť. Nenudil som sa. Mnohé scény sú dosť silné - zabitie chlapca, epileptická prostitútka alebo napichovanie žiab na háčiky. Veľa obrazov mi v hlave z tohto filmu ostane. A to je myslím účel toho všetkého. Môžete o tom filme hovoriť čokoľvek pozitívne alebo negatívne. Ale určite si ho zapamätáte. ()
Hodnocení po první části... ()
Novecento je XXL porce italských špaget s vyhlídkami na epické pochutnání a s navýsost labužnickou optikou. Bertolucci však vytříbené suroviny zaplácal zbytečnými a nevhodnými přísadami. Zrakově si nejednou dopřáváme blažené okamžiky nebeské many, aby nám vzápětí nepotřebně zaskočilo v hrdle. A bylo hůř. Celý tento objemný chod je završen těžko poživatelnými proletářskými sousty, před očima to jiskří červeně a v uších hučí internacionála. Epické pochutnání pro sadisty a ideologické kolektivisty, které mně párkrát zhořklo na jazyku a závěrem otrávilo úplně. ()
Dneska bylo hezky, že jo? Slunce, nebe bez mraků...super. Bylo přesně 13:52 a já civěl z okna na moji mámu, která nastupovala do auta, a ještě z dálky megalomansky artikulovala: " A p-o-v-ě-s p-r-á-d-l-o !!". No jo, no jo, zazní mi v hlavě, ale spíš než na věšení ponožek a pyžam, myslím na následujících několik hodin v přítomnosti Bernarda Bertolucciho a jeho slavné epopeje. Ještě zahlídnu párek starousedlíku na Libertách- taky možnost.__ Předesílám, že o Novecentu jsem dříve nechtěl ani slyšet. Bernardovo Poslední tango v Paříži považuji za nudný film a nutit se do 5-ti hodinové rozprávce o taliánském "Románu o věrném přátelství Amise a Amila", by se v daném okamžiku nesnilo ani tomu nejbláznivějšímu stvoření (a to já bezesporu jsem). Osud tomu chtěl či Julius Zeyer, a já se vrhnul bez bázně a hany mezi ty, co artikulují (asi kopírují mou mamku s tím prádlem) a jsou horkokrevní v porovnání s námi. Nechtělo se mi věřit, do jaké míry je režisér schopen autentičnosti. Podobně jako Wright v Pýše a předsudku, tak i tady je hafo scén, které si koledují a zarámování a o pořádné uznání. Lidé na polích dřou, a to, že se jim narodil kluk vůbec neprožívají. Prostě další hladovej krk. O pár metrů dál se taky narodil hošík, ale do bohatého klanu rodu Berlinghierů, což mu přidává body u buržoazie. Tihle kluci se skamarádí, jedí spolu žáby, lehají si pod vlak (neuvěřitelná scéna!!!) a navzájem si porovnávají, kdo ho má většího. Na tom by nebylo nic zvláštního (nu..), kdyby se o zapamatovatelnost nepostaral fantastický Bernardo, který opravdu nešetří nápady a společně s kameramanem (Vittorio Storaro) odvádějí práci, která mě opravdu zasahuje. Jak po umělecké, tak po lidské stránce. Kluci rostou (opět upozorním na perfektní scénu se stárnutím ve vlaku) a tím narůstá i syrovost snímku. Už žádné prozářené obrazy. Na piedestalu suprového počasí je jen déšť a fijavice. V tu chvíli se podívám na hodiny a zjistím, že jsem za půlkou, což mě zarazí, protože mě nebolí zadek. S druhou půlkou přichází i Hitchcock. Mlha mezi stromy a lány (hotová lyrika) a drsnost, o níž se postaral Sutherland Donald, jehož postava nacistického pedofila je zahrána šikovným způsobem (to zní hloupě, že?). Svítá- a výhled na moře Vám připomene, jaká je to doba, co jste byli mimo ČR. Zpět do reality: Gérard Depardieu zabijí prase a najednou je Vám úzko, takové vhození zpět jste nečekali. Chce se vám zvracet. Chci víc, víc, Bernardo. A Bernardo přikládá do kamen, atmosféra fíííhááá a já mám zaryté ruce v koberci (zadek už volal o přesun). Jedna dívčina se postaví na slámu a podobně jako kněžna Libuše prorokuje, pěkný. STOP! STOP! Lidi tady to utněte!!!! Opravdu, dál už nechtějte vědět více. Přicházejí na řadu srpy a kladiva. Nemám rád, když se do filmu až přiliš okatě nastrkují agitace, které člověka akorát serou, význam mají nulový a jen znechutí. Z filmu, který u mě aspiroval do TOP-ky (lepší než Tenkrát v Americe--fakt!) je najednou pochodující mutace dělníků s úsměvem, oblečených v červené barvě. Hezký, ale na mě čeká prádlo a krmě pro psa, takže si pospěště, chlapi. Smutný závěr, to nepopírám, ale ta hmatatelná atmosféra, která byla na začátku je tytam. Chtělo se mi brečet. Konec. Vypínám. Vycházím na terasu a venku vládne slunce, které bylo tolik typické pro úvodní tři hodiny z filmu. Pookřeju a usměju se.... () (méně) (více)