Jiří Trnka: A Long Lost Friend
Obsahy(1)
Dokument Jiří Trnka: Nalezený přítel je vyprávěn pohledem režiséra, který pátrá po osudu Jiřího Trnky, autora filmů jeho dětství, které viděl ve Francii jako malý v dělnickém kině, které promítalo východoevropskou animaci. Při svých cestách do Československa se v pozdějších letech seznámil s Terezou Brdečkovou a společně se snaží nalézt odpověď na otázku, kdo byl Jiří Trnka. Věnují se jeho nesnadným začátkům, ovlivněním českou loutkářkou tradicí, téměř osudově náhodnému přizvání k vedení studia animovaného filmu. Sledují jeho cestu za světovým úspěchem v temných 50. letech až k jeho konfliktu s komunistickým režimem na sklonku života. (CinemArt)
(více)Recenze (20)
Pro mě fantastické zpracování. Obraz československého tvůrčího génia, nádherně tajemný, vševypovídající, jak v rovině politické, tak v rovině filozofické i lidské...mistr Werich k mistru Trnkovi...Ty maluješ oběma rukama?". Ne pokaždé, ale teď tu nikdo není a já pospíchám. Chci také usnout v hračkárně, kde hračky nejsou zlé, kde jsou jen ty, co v dětské dušičce zanechají tolik životní energie, že z ní lze čerpat do konce života, jak nám zde dokazuje ten Francouz, pátrající po našem národním tvůrčím pokladu...a Bajaja v Ponrepu? Nádhera! ()
Nápadité zpracování přibližuje látku beztak poutavou - Trnkou jsme se bezpochyby dotkli světovosti - zvlášť nápaditým způsobem. Česká průvodkyně Tereza Brdičková, dcera jednoho z Trnkových spolupracovníků v scénáři filmu, na němž se Trnka jakoby podílel, promlouvá výtvarnou i filmovou řečí kolážemi z jeho skrz naskrz autorských filmů. Tato básnivost se přitom snoubí s věcností a střízlivostí. Trnka vystupuje jako princ Bajaja naší současnosti ve vší rozporuplnosti i geniálnosti své neopakovatelné jedinečné osobnosti. ()
Optika francouzského pohledu zvenčí na náš národní pokad filmu určitě pomohla. Pátrání po obstojné kopii Bajaji dává částečnou odpověď na otázku, proč jsem drtivou většinu Trnkových filmů nikdy neviděl. Je to smutné, v mnohých zemích si svých velikánů váží... (70%) ()
Dokument má prvky detektivního pátrán. Zařadil animační motivy, hrané pasáže, opírá se o zdroje z archivů . V této česko-francouzské koprodukci je hodně pozoruhodných detailů. Kde potkal svou druhou životní lásku, podle níž vyrobil několik loutek, jak za války vyráběl hračky pro své potomky apod. Pobavily mě rodinné historky jako třeba jak milovník rychlých aut závodil s policisty zatímco dcera v autě zvracela nebo jak si zvířata z legendární Zahrady testoval na synovi. Životopisný formát pochopitelně také zahrnuje dobové souvislosti včetně Trnkovy nevole, když po komunistickém puči dosadili do studia kádry místo umělců, a jeho posledního, trezorového titulu Ruka. ()
Trnka je špica! Jeho práci bezmezně obdivuji, ještě ve mně doznívá nadšení z velké, kutnohorské výstavy, kde jsme měli možnost obdivovat kvanta dochovaných loutek zblízka, formát tohoto dokumentu mi sedl, vystižné, inspirativní, světové a přitom naše. ()
Vynikajici. Krasne poskladane ze zaberů z filmů Trnky i z jeho vlastnich komentaru, ktere propojují Brdeckova a fr. reziser vzpominajici na Bajaju. Jejich vystup je navic napůl ve stylu behind the scenes. Dohromady to krasne funguje. ()
Čekal bych přínosnější dokument o legendě takového formátu, jakým Jiří Trnka byl. Mě vždycky vadí, když si režisér vylívá nostalgickou náladu a se samotným tvůrcem to nemá v podstatě nic společného. Ale buďme rádi, že vůbec takový dokument v dnešní době vznikl, i když scénář Terezy Brdečkové má taky svoje hluchá místa. Jiří Trnka byla obrovská osobnost, kterou už nikdy nikdo nepřekonal a v rámci loutkového filmu zůstane navždy jeho bohem. ()
Nemohla jsem jinak. Forma dokumentu se mi moc líbila, zachovala ducha Trnkovy tvorby. Umělecké spojení Trnka - Trojan bylo prostě geniální. ()
Nostalgické - a VELICE osobní vyprávění naplněné vzpomínkami. Vyprávění, které si vás získá - kterému uvěříte, když se vrací v čase a pátrá po odkazu pozoruhodného člověka, který svou uměleckou tvorbou stojí mimo svoji i jakoukoli jinou myslitelnou dobu ... člověka, který si uchoval dětskou duši - a dětskou fantazii ... a který dokázal zhmotnit své sny - i navzdory realitě chybujícího světa, v němž se narodil ... a v jehož mantinelech dospěl. Dokument, jakkoli není nadměrně sdílný, dokáže zachytit jeho vnímání toho světa ... dokáže pracovat s tím neuchopitelným osobitým kouzlem, které je vlastní všem mimořádně nadaným osobnostem. P.S.: Co o nás vypovídá prostý fakt, že dalo takovou práci nalézt použitelnou kopii Trnkova mistrovského snímku "Bajaja" z roku 1950 ? ()
Tak jak se Jiří Trnka nedotkl mého dětského srdce, tak po mě stekl i tento dokument... ()
Mezi prsty čaroděje ze země plozasněně rozmáchlých, mysticky rozevlátých póz. Mistrně. ()
Pro širokou veřejnost tento film rozhodně poslouží dobře. Čím víc jste už o Trnkovi věděli, tím méně vás bude film bavit. Mohlo by to znít logicky, ale zásadní nedostatek filmu je, že se těžiště pozornosti nemálo posouvá směrem k interpretům filmu (francouzský režisér a Tereza Brdečková). Tematicky se víc soustředí snímek na Trnku a jeho začlenění do politického kontextu – doby – (ne)spolupráce s režimem, prakticky nijak neřeší řemeslnou dovednost, způsob vyprávění, technologii a animaci jako takovou. (Čili pro skutečné zájemce o animovaný film toto bude projekt notně vyprázdněný.) ()
Pěkný dokument s osobním vkladem, kde vzhledem ke zpracování nevadí jistá informační skoupost. ()
Ne že by tenhle film neměl svoje slabiny. Nejvíc mi vadila strojenost rozhovorů Joëla Fargese s Terezou Brdečkovou, ze kterých byla cítit marná snaha o přirozenost, protože předpřipravenost jejich obsahu byla do očí bijící. Na druhou stranu nemůžu popřít, že i přes tahle rušivá místa mě film dokázal vtáhnout do poetického světa Jiřího Trnky. -------- V titulcích filmu uvedeno: český název Jiří Trnka nalezený přítel. ()
Účel dokumentu splnený. V traileroch nám predstaví významné diela Jiřího Trnku a mňa ako diváka natoľko očarili, že ma aj pozvú k ich zhliadnutiu. Formálne ma však dokument nestrhol, pátranie cudzinca po významnom človeku je fajn v úvode, no neskôr prišli na plátno čudné rozhovory kdesi v čudnej sklenenej miestnosti, v ktorej sme sledovali prácu štábu. Čudne sa strihalo medzi češtinou i francúzštinou, ešte že sa chronologicky predstavovali diela majstra. ()
Film trochu příliš zdůrazňuje aktivitu a přítomnost jeho tvůrců (Brdečková, Fargas) oproti tématu, jímž je Jiří Trnka. Ale jinak je dobrý. ()
Ty strojené "hrané" pasáže (náhodné setkání s E. Dutkou na ulici apod.), si mohli tvůrci odpustit. Jinak ale povedený vhled do Trnkova života a tvorby. Potěší vstupy samotného Trnky, ale i Wericha a Brdečky. ()
Film je skoro víc o Réginaldovi Hugueninovi (po přečtení obsahu nevím, zda tento herec v dokumentu někoho představuje, nebo je sám sebou), který v dětství objevil film Bajaja od Jiřího Trnky. A teď v pokročilejším věku kouká na jeho filmy jako na trilobity, které by si rád odsekal z nějaké skalky. O Trnkovi se nedozvíme víc, než kolik je nutno, a kolik toho vlastně už víme - ilustrátor, tvůrce animovaného filmu. A když už už by se něco nakouslo, o čem by se dalo vyprávět, následuje hraná scéna s již zmíněným francouzským hercem, který prožívá halucinace svého dětství. Název filmu by tak měl být spíš Réginald Huguenin a nalezený přítel Jiří Trnka. ()
Nevím, jestli těch úvah na téma Trnka a tehdejší komunistická moc nebylo ve filmu až příliš, přece jen bez konkrétního osobního svědectví, jak soudruhy a jejich moc vnímal, jsou to trochu jen domýšlené úvahy druhými, ale i tak je dobře, že vzniknul tento další film o Trnkovi: Jeho tvorba i jeho vlastní hlas i postava má vždy nové kouzlo. A také se určitě podařil ten začátek přes vzpomínky bývalého francouzského dítěte na jeden konkrétní film i třeba na ten titulek česk. filmů "konec". ()