Spoutaná

I don't understand this music! Zpráva o Bertolucciho skonu a dojemný nekrolog Evy Zaoralové mě přivedly k rozhodnutí to s mistrem, kterému jsem neměl to štěstí porozumět, po minulých nezdrarech [Poslední svůdně krásní Snílci v Paříži] opět zkusit. Jelikož jsem byl připraven, měl jsem možnost příčiny jistého odporu (ovšemže se dostavil i tentokrát) pečlivěji pozorovat. Došlo mi, že mám nejspíš potíže s Bertoluccim-člověkem a Bertoluccim-postavou, jimiž jsou podobně jako ve snu všechny filmové projekce, než s Bertoluccim-režisérem. Co BB evidentně považuje za cool, sensuální, opravdové a hrozitánsky romatické je v mém rejstříku daleko za hranicí patetičnosti, samolibé obscénnosti a osobnostního kýče. Rozpaky se dostavují prakticky kdykoliv, když postavy hovoří, zejména spolu. A nemohl jsem se zbavit dojmu, že o potenciálu nechutnosti představitelé hlavních postav Thandie Newton a David Thewlis vědí, což se tan druhý pokouší vyrovnávat eskalací svého úchylného potenciálu. Místy to funguje, většinou ale ne. Další rozměr Spoutané představují obrazy a hudba, další komunikační kanál, jímž mezi postavami probíhá vztah. Tomu jsem byl schopen porozumět lépe než aplikaci burákového másla na prdel (a všemu, co tomu v Bertolucciho rejstříku odpovídá). Promlouval-li ke mě Bertolucci řečí barev, afro-popu a klavírními kompozicemi Alessia Vlada (skvělé Ostinato), dokázal jsem se přiblížit k pochopení uznání, jež si Bernardo Bertolucci jako filmový tvůrce vydobyl. Velké štěstí, že Spoutaná není moc ukecaná a lze si ji na úrovni distingovaného romantického filmu i užít. Pozoruhodným rozměrem filmu je alegorický přesah vztahu dekadentního pana Kinskyho a afroevropanky Šanduraj. A doporučuji o něm raději moc nepřemýšlet. O mrtvých jen dobře, takže za tři a půl, zaokrouhleno nahoru: I am just not good enough. (01.12.2018)

Mladá Shandurai zažila nečekaný šok; když se v její africké domovině ujal vlády diktátorský režim, jejího opozičně naladěného manžela ihned přišli vojáci zatknout přímo do třídy, kde právě vyučoval. Slavný režisér Bernardo Bertolucci natočil drama o lásce, která si nechce brát, ale touží dávat. Po uvěznění manžela se Shandurai (Thandie Newton) odstěhuje do Říma, kde studuje medicínu a pracuje jako uklízečka v domě anglického pianisty Kinského (David Thewlis). Ten se do ní zamiluje a v prudkém vzplanutí ji požádá o ruku, ale Shandurai je srdcem stále u svého vězněného manžela a jeho nabídku odmítne. Možnosti rozřešit takovouto zápletku jsou v podstatě dvě: hollywoodská slaďárna, kdy po úvodním odmítnutí nastane cesta sbližování až k limonádovému konci. Bertolucci ale zvolil mnohem lepší variantu a sbližování Shandurai s Kinským postavil na bázi opravdové lásky, která se snaží druhému pomoct, aniž by za to pro sebe očekávala „odměnu“. Přesně to sledujeme, když se Kinsky rozhodne nezištně pomoct dostat uvězněného manžela své „lásky“ z vězení. Kdyby to neudělal, mohl možná dosáhnout toho, co původně chtěl. (10.01.2006)

No ale pozor, to bylo na tu bídu tady (59%), od mistra Bertolucciho velmi milé překvapení. Film o lásce, která je podmíněná čímsi, co se zároveň stane překážkou, ale protože muž miluje, zapracuje na ženině přání, i když ví, že si tím pro sebe de facto zavře vrátka. TO je tedy láska. Samo o sobě to vyhrožuje neodvratným kýčem a hudba a kamera ten fakt jen podporují, ale jako už v mnoha filmových případech záleží, ODKUD se díváte. (09.10.2007)

Tímto filmem mě naopak Bertolucci trochu příjemně překvapil. Je o nevšedním vztahu, kdy se mladá, krásná Afričanka Šanduraj (Thandie Newton), jejíhož manžela doma zavřeli (samozřejmě, že z politických důvodů), snaží žít v Evropě, konkrétně v Itálii. Studuje medicínu a stará se o starý krásný dům pianisty Jasona Kinskeho (David Thewks). Zamiluje se do ní, ale místo neustálého obtěžování a nahánění, dělá jen to, co si Šanduraj přeje ze všeho nejvíce, dostat jejího manžela z vězení. Ale tím způsobí velký zmatek v duši smutné Šanduraj, protože na vlastní oči vidí, že jen z lásky k ní je schopen nesobecky a cenu velkých finančních výdajů, dostat jejího manžela z afrického vězení a dostat ho do Říma. A Šanduraj neví, co má dělat, neboť Jasonův čin v ní vyvolá city, možná lásku, určitě vděčnost. Sanží se ho odměnit sexem, ale zároveň se ztrácí v obrovských zmatcích své duše, když neví pro koho se má rozhodnout. Působivý film o zmatku v duši, o nelehkých a překvapivých vzplanutí lásky. (23.11.2009)

Najprv som zaplakal pri Snílkoch a teraz toto! Pritom oba snimky su námetovo zaujímavé, ale pán rozprávač ich potenciál nevyužil ani z desatinky (tu ani z dvadsiatinky). Strhne vas zápletka, kúpete sa v obrazovej symbolike, trasiete sa za vyvrcholením a to všetko iba preto, aby vás v závere stihla ľadová sprcha nenaplnených očakávaní a zistenia, že to celé bola len hra... kto vie na čo!? Horšie ako nevydarený sex s prostitútkou. Kašlem také "umenie" v papundeklových kulisách! (08.09.2005)